The Hunt is my Muse | FF EXO

P r o l o g

Byl typicky sychravý podzimní večer. Vanul studený, vlezlý vítr, který se nepříjemně zabodával do odhalené kůže všech, kdo se neoblékl teple. Ano, zima byla za dveřmi a počasí to dávalo jasně najevo. Lidé raději zalézali do teplých domovů nebo setrvávali v restauracích či jiných podnicích, jen aby zůstali co nejdéle zahřátí. Krásně by se dala použít slavná věta, že by ani psa nevykopli ven. Bylo jediným štěstím, že tenhle večer jako zázrakem nepršelo a bylo i víceméně sucho.

Nijak vysoká dívčina se otřásla zimou, když zafoukal vánek, který se zabodl do jejích tváří jako malé ledové střípky. Automaticky se ošila, když jí zima projela celým tělem, ohlížejíc se okolo sebe, jakoby něco hledala. A vskutku na tom možná i nějaká ta pravda byla.

Hlavu zachumlala více do červené šály, aby se alespoň trochu zahřála. Opravdu bláhový nápad jít takhle pozdě večer do lesa, ale ona tam potřebovala. Rukama jako by něco tiskla ke svému tělu, kabát z malé části pootevřen a dávala na to velký pozor. To něco bylo hlavním důvodem, proč teď stála v lese a trošku rozmrzele se rozhlížela kolem sebe než své ruce vyndala zpod kabátu. I pohled sklopila ke svým dlaním, ve kterých třímala malou sovičku, které se zrovna nelíbilo, že byla držena. Oči kulila na okolí a zobáčkem se snažila klovnout do jejích prstů, ovšem přes rukavice jí to moc nešlo.

„Ššš," vydala ze sebe dívčina promrzle „už budeš volná, neboj. Jen se dál drž od plotů a koček, jasný?" Brunetka se uchichtla, když sovička pootevřela zobáček a ukázala tak na obdiv svůj malý jazyk, kterým pohybovala podobně, jako když se ochlazují psi. „Drž se raději od všeho nebezpečí." Slabě zavrtěla hlavinkou, než malého kulíška citlivě nadhodila do vzduchu a ten instinktivně roztáhl svá křídla a ztratil se ve tmě, která tu panovala.

Věnovala lesu ještě jeden pohled, koukajíc mezi větve, ačkoliv tu byla moc velká tma na to, aby něco viděla. Pousmála se, když pocítila ten hřejivý pocit, že dokázala pomoci nevinnému tvorovi. Ale cosi jí v odchodu zastavilo. Ne něco ledajakého, ale jakýsi zvuk, nad kterým se pozastavila a čelem se zase otočila k lesu. Znova se ozval ten zvuk. Táhlé kňučení plné bolesti a sotva slyšitelné vytí. Hnědovlásky oči se zvětšily, když je vykulila ze strachu, který pocítila.

Vlk? Není možný... pes? myšlenka jí neopustila ani tehdy, co se chtěla otočit a odejít. Ale ten táhlý bolestný ryk její srdce donutil sevřít. Tohle byl zvuk utrpení a bolesti. Nejraději by sebe samu praštila za svou citlivost. Své kroky chtěla stočit pryč a odejít kvůli strachu z neznámého. Ale udělala zcela opačnou věc, která nebyla podporována myslí. Naslouchala a podle hlasitějšího zvuku postupovala dále po směru, kterým by mělo být to zvíře, které tolik naříkalo.

Protáhla se několika keři, než konečně stanula tváří tvář... Zalapala po dechu, když to viděla. Srdce se jí sevřelo nad tou hrůzou, kterou viděla. Sice to zvíře neviděla tak dobře kvůli tmě, ale stavbou těla i projevy, jí připomínal psovitou šelmu. Zvíře naříkalo a volalo o pomoc, která byla v nedohlednu. Leželo na boku a kňučelo. Pohledem sklouzla k jeho zadním tlapám, kdy jednu měl chycenou v pasti od pytláků. Nemohla toho tolik vidět, ale věděla, že rána rozhodně nemohla vypadat pěkně. Když se přiblížila, kovový smrad krve jí nepříjemně udeřil do nosu až se jí zvedl žaludek a hrozilo to, že by spatřila svou dřívější večeři. To vše zahnala polknutím a přibližovala se až do té doby, co zvíře nezvedlo svou mohutnou hlavu s varovným zavrčením, které bylo až překvapující k jeho nynějšímu stavu. Okamžitě se přikrčila, ruce dala před sebe, aby ukázala, že nemá nic, čím by mu mohla ublížit.

„Neboj se, klídek..." Hlas se jí třásl stejně jako tělo. Dech se jí zadrhával a srdce splašeně bilo. Psovitá šelma se chtěla postavit do výhružného postavení, ale kvůli bolesti z nohy hned s kňučením lehl zpět a soustředil se jen na své vrčení, aby dotyčnou odehnal. „Nechci ti ublížit, ššš... Teď se ti na to podívám a ty mě nesežereš, ano?" Bylo jí jasně, že to zvíře jí těžko rozumělo natož, aby odpovědělo, ale slovy uklidňovala alespoň sebe.