Mizernej lhář

Třicátá osmá stopa

Den za dnem. Stejné. Ubíjející. Každý den jako by mi svět připomínal tu ztrátu.
Fotky zmizely. Ponožku jsem vyhodila, zprávy smazala.
Poté co přišel k mým dveřím se už neukázal.
Ale nezapoměl. Zaplavoval můj práh bílými karafiáty a dopisy. Zpočátku v rudých obálkách, pak purpurových a pak čistě bílých.
Neztrácel naději ale já toho hajzla už nechtěla vidět. Plnila jsem koš na papír a květiny věnovala nemocnicím.
Ano, hajzl. Hajzl a mizernej lhář byly jedinná jména které jsem používala v souvislosti s ním.
Janet to všechno tolerovala a kolegyně v práci se nestaraly.
Život šel dál.
Až na ty smutné chvíle plné vzpomínek ale ty jsem se učila zvládat. Hodně těžko, ale šlo to.
Večery byly nejtěžší, ale nic co by nespravil kyblík zmrzliny či jiná dobrota a ne(k)romantický film.
Tloustla jsem. Na váhu jsem se nepostavila, stačilo to vědět.
Troska... stávala se ze mě troska...
Byl tu jeden člověk co mi chtěl pomoci.
Janet.

"Ťuky ťuk, nesu dobré zprávy!" zvolala optimisticky a vešla.
Mou reakcí bylo jen otrávené "hmmm".
"Mám dobrou zprávu," opakovaka znovu.
"Zlevnili zmrzlinu?" zkusila jsem to s ironií. Neuspěla jsem.
"Ne, něco lepšího. Mám dva lístky na páteční párty a ten můj zrovna nemůže tak co kdybychom si trochu vyrazili... ?"
"Myslíš. Že. Mám. Chuť. Někam. Jít?" odsekávala jsem naštvaně.
"Nevím jestli máš chuť! Ale měla bys!" zvolala a s mým naštvaným výkřikem vypadla z pokoje.
S cvaknutím dveří mě přepadly výčitky.
Vstala jsem, abych se jí omluvila. A nejen jí, ale i sobě jsem slíbila, že na tu párty půjdu. Třeba kvůli jídlu zdarma!

Stála jsem v riflích, bílém tričku a s bkoženou bundičkou přes rameno před klubem a nedůvěřivě si ho přeměřovala. Nevypadal jako jeden z těch horších ale...
"Tak tam nestůj a pojď!"

Hned ve dveřích mě oslepila barevná světla a ohlušila hudba. Můj citlivý sluch trpěl.  Nechala jsem Janet se bavit. Vydala jsem se k baru pro něco k pití, nejlépe něco nealko.
Cestou jsem rozhrnovala 'zamilované' páry.

Nakonec jsem si objednala piňa koladu. Janet se neukazovala. Okolní páry se líbaly.
Objednala jsem si rum.
A pak další.
Dál mi bylo smutno a tak jsem si objednala znovu.
Pila jsem je tak dlouho dokud mi nebylo veselo.
Proč já vlastně netančím?
Seskočila jsem z barové židličky. Naprosto elegantně.
Chvíli jsem tančila, dokonce s několika muži.
A pak mě bar přitáhl znovu.
Rumy a rumy.
A pak?
"Co vy tady tak sama, slečno?"