Opilé Vyprávění O Historii ✅

Výuka historie tak trochu jinak...

"Historie je zajímavá, fascinující a mnohdy i vzrušunící věc. Určitě si říkáte:"Já přece o minulosti našeho světa vím všechno potřebné, ve škole mi to vtloukali do hlavy víc než dlouho." Jistě si myslíte, že vaši 'bezchybní' a velmi 'milí' učitelé či profesoři dějepisu vás vše řekli správně.

V tom se ale mýlíte. Chcete-li znát dějiny tak, jak se skutečně udály se všemi jejich drobnými a šťavnatými fakty, musíte za těmi správnými lidmi. Máte štěstí, my jsme ti správní lidé.

Takže děcka, uvařte si kakao, na přikousnutí popadněte misku rybích prstů s pudinkem a připravte se na napínavou cestu zpět do konce 18. století a vyprávění o tom, jak to vlastně doopravdy bylo s tehdejším králem Georgem III. a Alexandrem Hamiltonem.

Jestli náš krapet šílený král něco miloval, byla to Amerika. Stovky zarámovaných maleb, perokreseb nebo i pouhých skic zdobily snad každou stěnu Jirkova paláce. Obrázky jeho úžasné Ameriky, zemičky jenž mu celá patřila a jíž věnoval jeho srdce, byly jednoduše všude, kam jen oko dohlédlo. Jeho skvostná královská, loajální pláň kolonií, do které dovážel čajíček a dopisy o tom, jak moc všechny miluje a jak si bez nich nedovede představit život, zabírala obrovskou část jeho srdíčka. Snad by i zešílel, kdyby se proti němu, nedej bože, rozhodl někdo vystoupit nebo snad dokonce i ... Nechce se mi to ani vyslovit... Pokusil vyhlásit nezávislost! To bylo prostě nepřípustné. A proto si drahý George dával velikánský pozor, aby se nikdo nepokusil ani křivým slovíčkem vzdorovat.

To ale jestě nevědel, co se v budoucnu udá, jakmile se na šachovnici objeví nová figurka. Malinká, ukřičená, nikdy neschopná zavřít svou prořízlou pusu ani odložit brk, který jí snad přirostl k ruce, neboť věřte mi, ona psala neustále a o všem.

Tohle figurkou, tímhle hlasitým skrčkem nebyl nikdo jiný, než Alexander 'I'm not throwing away my shot' Hamilton. "

"Line, ty to říkáš, jak kdyby byli oba naprosta děsná stvoření a přitom jsou jak jeden tak druhý naprostá zlatíčka k zulíbaní..."

"Ale nepovídej, Jonathane. Oba přeci víme, co se skutečnosti v těch dvou skrývalo za běsy.

Nu, abych neodbíhal. Jak už tomu v naší historii bývá, vzpoura přeci jen vypukla. Ačkoliv se George velmi snažil, aby k něčemu takovému nedošlo. Vždyť měl vskutku skvostné a mírumilovné nápady typu, zdanit všechno natolik, že si v Americe mohli nějakém výdělku jen nechat zdát. Vlastně všichni čekali, kdy se začnou vybírat daně za dýchání vzduchu z královské atmosféry."

"Nemuseli, proto ale házet kvůli tomu celý náklad čaje do moře. Jistě by stačilo, kdyby poslali do Anglie hezký, milý dopis, aby jim jeho blahorodí odpustilo. Vždyť ten vysypaný čajíček byl tak dobrý, každá krabička osobně podepsaná samotným Jiříkem... Myslíš, že ryby v ten den měly čajové dýchánky?"

"Groffe, snažím se tu vzdělávat... Ryby a čajový dýchánek? Na to bych měl napsat muzikál!

Nicméně, protesty byly zde a brzo na dveře klepala i válka. Tu si Jirka samozřejmě myslel, že vyhraje, přece není šance, aby jeho velkolepou armádu porazili ti američtí vidláci. Ovšem přepočítal se. George Washingmachine spolu s Alexanderem 'I'm not throwing away my shot' Hamiltonem a Americas' favorite fighting frenchman-"

"LAFAYETTE!"

"Se proti Jiříčkovi postavili a jeho vojáky v těch nevkusných červených kabátech slavně rozprášili."

"Z toho byl ale George nesmírně smutný. Zavřel se ve svém zámku, uprdelil se na svém trůně a přímo z něj házel šipky na portrét Washingtona, jenž si nechal namalovat a pověsit na stěnu. S nikým se nebavil, dokonce už ani nezpívat a jen všude po stěnách psal nápisy červenou barvou, která vypadala až podezřele moc jako krev...

Nu a tak se jeho sluhové a vojáci dohodli, že než přijde k úrazu jeden z nich, aby měla jeho výsost čím dál čmárat po zdech, seženou mu dárek. Něco velkého a naprosto úžasného, co rozzáří Jirkův den.

Vyrobili tedy velikou krabici na čaj, ozdobili ji, samé mašličky a srdíčka, a spolu s ní se na lodi vypravili tajně do Ameriky. Tedy pokud nalodění, při němž nakládáte na palubu obrovskou sytě červenou krychli, považujete za nenápadný. Obsah pro onu dárkovou bedničku byl vybrán již při cestě tam."

"Zajímalo by mě, čí chorá mysl se rozhodla, že zrovna on je tím perfektním 'velkým' dárkem, jenž dokáže roztrhat bouřkové mraky nad královou hlavou."

"Neboť on je přece naprosto rozkošný dáreček, tak proč ho nepředat jeho Výsosti?

Den po dnu plynul a brzy byla výprava zpět. Krabici s obsahem, jenž s ní dost házel, odtlačili doprostřed trůního sálu, načež s poklonou a úsměvem krále pobídli, aby dáreček rozbalil."

Mysleli jste si, že větší blbost než Krize na ubytovně nemohu vymyslet? To jste ještě viděli, když se Clarr a Pikachu spojí dohromady a řeknou si, že by bylo hezké napsat nějakou společnou práci... NE, NEBYLO!

Úsměv Vám sluší tak ho noste!