Život s obojkem

Kapitola 4. Skrýš

Verison:

Když jsem se probudila bylo už ráno, no spíše bylo něco kolem poledne. Bolelo mě celé tělo a ještě k tomu jsem byla strašně unavená a ospalá z tech šipek. Když jsem si šáhla na obličej ucítila jsem ti škrábance. To mu tomu zmetkovy nedaruji, do zítřka bych to měla mít zahojené. Moje stehno a bok se taky pomalu hojili tak za 3 dny by to mohlo být zahojené. Ale moje ruka nevypadala vůbec dobře. Asi bych si jí měla dát do dlahy, včera na to nebyl čas.

V budově jsem našla nějaké dřevo(přesněji klacky), které by se hodili na dlahu. Naštěstí jsem měla ještě plnou tašku obvazů a to mi připomíná, že bych si měla převázat rány. Rány jsem si převázala a dlahu jsem si upevnila na místo, kde jsem měla zlomenou kost. Samozřejmě mi to trvalo dlouho, když jsem si to dělala sama. Vzala jsem si na jídlo tyčinku a opřela jsem se o zeď. Oči se mi pomalu začali zavírat až mě úplně pohltil spánek.

Probudila mě až rána. Myslela jsem, že třeba něco spadlo, přece to je jen starý barák, tak bych se nedivila kdyby se to celé zřídilo. Už jsem chtěla zase zavřít oči, když jsem ucítila něčí přítomnost a taky kňučení. Věděla jsem, že to není dobrý nápad se tam jít podívat, ale nechtěla jsem, aby mě někdo našel. Zvedla jsem se a vydala jsem se za zvukem. Už jsem byla u zdroje zvuku, byla jsem schovaná za rohem chodby a nakoukla jsem do místnosti. Byl tam nějaký malý kluk a brečel. Když jsem se podívala pozorně, měl zraněnou nohu.

Rychle jsem se vrátila pro batoh a běžela jsem k němu, ještě jsem chvilku stála za rohem až pak jsem se rozhodla vejít. Když si mě všiml, snažil se odplazit do kouta. Byl strašně vyděšený. Pomalým krokem jsem k němu šla a když jsem byla tak metr od něho, klekla jsem si a podívala jsem se na něho. " Neboj se, já ti nechci ublížit, chci ti pomoc a ošetřit ti nohu. " Nedůvěřivě se na mě díval až se trochu uklidnil, tak jsem se k němu přiblížila. Natáhla jsem se po jeho noze, podívala jsem se na ní. Nebyla na tom nejhůř, vytáhla jsem z batohu dezinfekci a jemně jsem jí nanesla na zraněné místo.

Chlapec sykl bolestí. Ránu jsem mu očistila a obvázala obvazem. Nabídla jsem mu i svoji tyčinku. Nejprve jí nechtěl, ale žaludek říkal něco jiného. Nakonec si jí neochotně vzal. " Jak pak se jmenuješ? " " Max. " " Těšímě Maxi, já jsem Verison. Co pak tu tak sám a zraněný děláš a kolik ti vůbec je let? " " Je mi 14 let a snažil jsem se utéct jedné skupině lidí, kteří se mě snažili chytit. Nohu jsem si zranil jak jsem běžel. " " To znamená, že si na útěku. " " Jo a co ty, co ty tady děláš a kolik ti je? " " Já jsem taky na útěku a schovávám se před lidmi, aby mě nenašli a neodvedli pryč. Jinak mi je 16 let. " Otočila jsem se k batohu, abych si taky vzala něco k jídlu. " Krvácíš!!! Jsi zraněná?! "

Když jsem se podívala, kam ukazuje, ukazoval mi na bok, který mi znovu začal krvácet. " Už zase." Nechápavě se na mě podíval. Já jsem si jen vytáhla z batohu pár posledních obvazů. 'Sakra, proč mi zrovna museli teď dojít.' Řekla jsem si v duchu. " A tohle to nic není, jen jsem dostala pár zásahů." " Pár, vždyť máš zavázané rameno, bok a stehno a k tomu máš ještě dlahu, to jako nic není! " Max začal vyšilovat, to mě dost překvapilo. " Klídek Maxi, jen si to převážu a bude to v pořádku. Jen, mohl by si mi potom pomoc obvázat rameno, samé se mi to dělá blbě. Max se zklidnil a přikývl. Vzala jsem batoh a šla jsem s Maxem na místo, kde jsem přenocovala.

Max mi pomohl s obvazy a i s dlahou. Pak jsme se oba dva opřeli o zeď a začali si povídat. Začalo se stmívat a začalo být i chladno. Přehodila jsem přes nás něco co vypadalo jako deka a oba dva jsme usnuli. Po asi tak 2 hodinách mě zbudil nepříjemný pocit, že se k nám někdo blíží. Zakryla jsem Maxe dekou a šla jsem se podívat po budově jestli někdo tady s námi není. Nikoho jsem nenašla, ale pořád jsem měla divný pocit. Vrátila jsem se za Maxem. Pořád spal jak nemluvně. Ještě jsem se tak letmo podívala z okna a už jsem si chtěla jít lehnout, když jsem něco venku zahlídla.

Klekla jsem si k Maxovi a pomalu jsem ho probudila. " Co se děje? " Řekl zmateně, jen jsem si položila prst na pusu, aby byl potichu. " Někdo je venku a vypadá to, že nás stihli obklíčit. Zkusíme se pomalu vypařit ven. Můžeš běhat?" " Dobře, pokusím se." " OK, pojď za mnou a bud potichu." " Dobře."

Pomalu jsme šli chodbou betonové budovi tak, aby nás nikdo neslyšel. Pořád jsem sledovala okolí, jestli nás někdo nesleduje. Vše vypadalo v pořádku. Pokynula jsem hlavou, aby Max přidal do kroku. Prudce jsem Maxe přirazila ke zdi. Oba dva jsme se přikrčili ke stěně. Max byl zmatený, ale na nic se neptal. Dřepěla jsem a poslouchala, někdo byl v budově. Poslouchala jsem dál. Jedna...... dva....... tři....... čtyři. Čtyři lidi byli v budově, jeden v 2. patře, další dva v přízemí a jeden v 1. patře. kde jsme byli i my.

Jeden byl nedaleko od nás, už ho zachytil i Max. Rychle jsem šli do nejbližší místnosti a tam se schovali. Kroky se pořád blížily, byly čím dal blíže. Byla jsem připravená na vše, i když mám zlomenou ruku, jsem připravena kdykoliv zaútočit. Kroky se stále pořád blížily k nám. Pokynula jsem Maxovi, aby se šel schovat do rohu na druhé straně místnosti. Max poslechl a šel do rohu se schovat. Osoba byla už necelých 5 metrů od nás a stále se blížila. Byla jsem schovaná v místnosti.

Viděla jsem postavu muže jak vešel do místnosti, mě si nevšiml, ale za to si všiml Maxe. Tak jsem to plánovala. Muž začal něco mrmlat do vysílačky, že našel toho kluka, že je zraněný tak mu nezdrhne. To ale nepočítal se mnou. Pomalu na Maxe namířil puškou, to byla moje šance. Pomalu jsem se vyplížila ze své skrýše. Po špičkách jsem k němu šla, vůbec si mě nevšímal. Bud je tak dobrej a ví že jsem za ním nebo je tak blbej a vůbec si mě nevšiml. Spíše asi to druhé. Už chtěl vystřelit, ale já jsem byla rychlejší a chytla jsem zbraň a namířila jsem na strop.

Chlap byl překvapený, vyrvala jsem mu pušku z rukou a přetáhla jsem ho puškou přes hlavu. Ještě jsem ho stihla kopnout do břicha, tím jsem ho odrovnala. Šla jsem za Maxem, že je vše v pořádku. Tušila jsem, že jdou po ně, ale proč? Najednou se po mě ohnal, dostala jsem pěstí do obličeje. Ránu jsem mu oplatila a k tomu vyhodila oknem. Tím jsem docela upoutala pozornost a teď druhou stranou pryč.

Valili jsme co nám nohy stačili, už jsme byli venku. Běželi jsme co nejrychleji od budovy, vtom se Max chytil do pasti. Tak to zas zaskočilo mě, oni stihli nalíčit i pasti. Max byl chycen v síti, rychle jsem k němu přiběhla a snažila jsem se mu pomoc. Drápy jsem se snažila přeřezat lano. Šlo to lehce, ale z mé práce mě vyrušilo šustění křoví. Otočila jsem se a uviděla chlapce tak o rok či dva mladšího než já. Jak mě zpozoroval, celý se začal třást. Snažila jsem se pokračovat v řezání lana. Najednou na mě ten kluk namířil zbraní. To jsem nečekala, ale když to chce po zlém, tak to má tak mít.

Zaujala jsem útočný postoj a připravená kdykoliv vystartovat. Uslyšela jsem hlasy. Vůbec se mi to nelíbilo. Měla jsem 2 možnosti- bud opustím Maxe a zachráním si zadek nebo budu Maxe chránit a bojovat. Dlouho jsem nerozmýšlela, samozřejmě jsem si vybrala druhou možnost. Z křoví vylezli další dva chlapy. Nejprve byli překvapeni, ale pak se začali usmívat. Na nic jsem nečekala a vystartovala po jednom z nich. Toho jsem odmrštila na protější strom, ten druhý mě chytil pod krkem a shodil na zem.

Svojí zdravou rukou jsem ho chytla za tu jeho a vyškubla jsem se mu. Když jsme stali proti sobě už jsem se napřahovala, že ho podříznu, vtom se ozval výstřel. Zakašlala jsem a vykašlala krev, pomalu jsem se otočila směrem odkud to přišlo. Byl to ten kluk a stále se třásl strachem. Ten zmetek mě trefil do boku. Kolena se mi podlomila a já padala na zem. Naposledy, než mě pohltila tma, jsem viděla toho muže jak se směje a něco říká tomu, kterého jsem odhodila. Něco ve smyslu: " Naložte je oba."

----------------------------------------------------------------------------------------------

Ahoj, tak tady máte další kapitolu mého příběhu. Když tak můžete napsat nějaký ten komentík nebo dát tu hvězdičku =). Doufám, že se vám můj příběh líbí a budu ráda, když si pak přečtete další kapitolu. Kdyby někde nedávalo něco smysl nebo byla by tam chyba, tak budu ráda za vaše upozornění =). Děkuji za přečtení a sayounara.

Vaše vexit00