Good student & Bad teacher

Kapitola 11

Human

Celý další týden Rampelník Reginu neviděl, nebyl si jistý, co s ní je, už se rozhodl jít za ní, když v tom se otevřely dveře.

Otočí se a když si všimne, kdo navštívil jeho zámek, rozzáří se.

"Regino.." řekne překvapeně, ta však moc šťastně nevypadá, ale snaží se svůj smutek schovat za úsměv. "Kde jsi tak dlouho byla?"

Regina jen svěsí hlavu a on okamžitě zamíří k ní.

"Co ti udělala?!" Už z jejího chování bylo zřejmé, že se nepřišla jen učit kouzlit.

"Nevěděla jsem, kam jít, tak jsem šla za tebou," řekne smutně, "spíš jsem utekla."

"To je vpořádku, říkal jsem ti, že můžeš kdykoliv přijít," přijde k ní ještě blíž a až teprve teď si všimne, že jí po tváři teče slza.

Opatrně jí ji otře a ona se mu podívá do očí.

"Co ti udělala?" zeptá se znovu.

"Ona,...strestala mě, jako pokaždé." Její slzy se jí stále víc hromadí v očích, opatrně jí obejme a utěšuje.

"Ššš..." jednu ruku ovine kolem pasu, zatímco druhou ji hladí po vlasech. "To bude dobré." Ona však zakroutí hlavou a vzlyká dál.

Když přejíždí rukou přes její záda, zjistí, že se mírně otřásá. Na chvíli se odtáhne a otře jí slzy z obličeje.

"Bičovala tě?" zeptá se opatrně, ona jen lehce přikývne, sama by mu to nejspíš nebyla schopna říct. "Bože, Regino, co je tohle za člověka?"

"Ona není člověk," odpoví. To sám moc dobře věděl.

"Nevracej se tam, zůstaň tady se mnou." Ona však zakroutí hlavou.

"To nejde,.." Oba to věděli.

Když Rampelník znovu lehce přejíždí přes její záda, najde tam malé stopy po biči. Jentaktak, že udrží slzy.

"Bolí to?" Opatrně ji uchopí za ramena a odtáhne, aby se jí mohl podívat do obličeje.

"Už tolik ne."

Rampelník zakroutí hlavou, takhle to dál nemůžu nechat. "Pojď se mnou." Chytne ji za ruku, ale dál stojí na místě.

"Kam?"

"Musíme to ošetřit," Regina se však stále nehýbe.

"Trvá to několik týdnů, než se to zahojí."

"Kouzla vždy nemusí být jen pro špatnou věc, pamatuj."

Snaží se aspoň trochu pousmát a pak ji odvede do jejího bývalého pokoje.

"Posaď se a sundej si to."

"Co? Mám se svléknout?" řekne zaraženě.

"No přes tu látku moje kouzla fungovat nebudou."

Chvíli se rozmýšlí, ale ví, že jí chce jen pomoct. "Dobře, ale otoč se."

Rampelník přikývne a poslechne ji.

Pomalu si začne rozepínat svou koženou vestu, znovu se po něm otočí jestli nepodvádí, ale vše je vpořádku. Nakonec si sundá i svou košili, skříží ruce na hrudi a oznámí mu, že se může otočit.

Rampelníkovi se zastaví dech, když pohlédne na její záda. Krev už sice byla zaschlá, ale i tak netušil, jak tohle všechno mohla strpět.

Pomalu k ní přijde a posadí se za ní, Regina se pozoruje v zrcadle a nevěnuje mu velkou pozornost. On konečně odtrhne pohled od jejích chudých zad a podívá se na ni v zrcadle. I po tom všem, co si prožila, byla stále krásná a nevinná.

Opatrně jí odhrne vlasy ze zad, pod jeho dotykem se lehce zachvěje. Nečeká dlouho a začne přejíždět rukama nad jejími zády, z jeho dlaní se rozzáří fialové světlo a všímá si, že stopy pomalu mizí.

Nehýbe se, pouze dál kouká do zrcadla, tentokrát se její oči zaměří na jeho obličej, ale Rampelník je tak zabraný do práce, že si jejího pohledu ani nevšimne. Chladný, příjemný pocit ji uklidňuje a její záda už nejsou tak bolavá, jako předtím.

Fialové světlo zmizí a on pohlédne na její hladká uzdravená záda. Neodolá a musí se jí dotknout.

Regina se trochu podiví, ale nechá si to líbit. Jemně ji hladí po zádech a jí překvapí, jak jsou jeho ruce jemné. Když poprvé spatřila jeho kůži, netušila, že by mohla být tak hladká na dotek.

Nakonec se znovu postaví a oznámí ji, že je hotov.

Regina se pomalu zvedne a otočí se, aby si mohla prohlédnout svá záda v zrcadle.

Stále ji pozoruje, ale jakmile na něj pohlédne, pochopí...

"Počkám na tebe dole."

Regina přikývne a čeká dokud Rampelník nezavře dveře, aby se mohla znovu ustrojit.