3001: Pribeh Planety

Tři nežádoucí S posledních lidských bytostí. Samota. Strach. Smrt.

Drželi jsme se roky ve dvou táborech proti sobě a dnes je ten den. Den, kdy se rozhodne o vyvolených, kteří si rozdělí zbytek potravin, čas, ke zplození nové generace, a nadvládu nad tímto světem.

Nejde o to co se stalo, nejde o to, co jsme teď... dnes jde pouze o jedno. Budeme ještě vůbec? Přežijeme? Kdo zachrání lidskou rasu?...

Zažehli jsme plameny našich srdcí své louče a nechali se tímto světlem vést. Vstříc do bitvy. Bitvy na život a na smrt. Mezi bratry a sestry.

Přišli jsme na ono osudné místo. Místo, kde naši bohové poklekli a požehnali této planetě. Věděli jsme, že tu jsou i dnes.

Nebesa nám přála. Připozdívalo se a ohňostroj, který se na obloze objevoval každý den, mohl opět začít. Miliardy hvězd se přišlo podívat na poslední podívanou jako vítaní soudci našich osudů.

Teplý vánek uvítal všechny válečnice a bojovníky na bojišti. Pomalu nastává čas. Lidé naposledy vnímají krásu šumícího moře, jantarově písečné pláži, čistě vonícímu lesu i červánkovitému nebi a poslední doteky slunečních paprsků. Někteří si tuto podívanou užijí naposledy.

Rozkaz byl jasný. S první hvězdou děj se vůle boží. Pomalu nastává čas.

Bůh Slunce nám naposledy zamává na smutný pozdrav a nechává Měsíc vstoupit na nebeské království.

Bubny se rozduněly do pomalého rytmu. Rytmu pomalého, ale přesného. Přizpůsobil jsem tomu i tlukot svého srdce a nechal jsem se unášet těmi válečnými údery.

Přivítali jsme Měsíc jak se sluší a patří. Mocný řev obou táborů mi bude znít v uších po další staletí. Královna Polárka nás oslnila svým zářivým světlem. Bylo to dechberoucí. Poklekli jsme a pomodlili se. Už je čas.

Pohladil jsem jílec svého meče. Klenot mých otců. Nechal jsem královnino světlo, aby se odráželo o chladný kov. Pozoroval jsem tu nádheru, nadechl se a pohlédl do očí svých nepřátel. Už je čas.

Cítím, že jsem připravený. Svůj osud odevzdávám štěstěně a věrnému meči. Už je čas.

Pozvedávám ruku s kovem k nebesům a ostatní mě následují.

Jsme zde a tady spojeni tímto osudem. Jsme připraveni zemřít.

Rozběhl jsem se vstříc nepříteli s mečem v ruce připraven k první smrtelné ráně.

Ozvalo se řinčení kovů. Poslední zvuk, co jsem zaslechl.