Žádost o ruku

 Seděl jsem u baru a popíjel při ztlumených světlech a pomalé, velmi hlasité hudbě, kterou najednou ztišili a světla namířila na modrookého, menšího kluka, který v ruce držel mikrofon. Louis.

 "Raz dva, raz dva," ozvalo se, "Dobře. Chci vám oznámit, všem, i když to není lehké. Nejdřív jsem uvažoval jestli to udělat a pustit se do toho před vámi všemi.. No, možná se ztrapním, protože vůbec nevím jak začít, taky jsem hodně nervózní, ale to není to, co chci říct." S opřenou hlavou a pohledem upřeným na svou skoro prázdnou skleničku jsem se pousmíval a čekal, co dalšího Louis řekne. Mezitím jsem si všiml holky vedle sebe, která měla zavřené oči, skřížené prsty na rukou a stále dokola opakovala: "gay, gay, gay." Musel jsem se usmát ještě více.
 "Prostě.. Dnes jsem se tady sešel s osobou, kterou nadevše miluju. Na kterou bych nedal dopustit. Miluju ji tak moc, že bych pro ní udělal cokoliv.. Pokud vás tohle nebaví, tak odejděte, ale tohle je můj největší pokus, jak té osobě dokázat, že doopravdy miluju ji a ne někoho jiného." Jo, zase pro média musí mluvit o Eleanoře, bože - proběhlo mi hlavou a do očí se mi nahrnuly slzy. Otočil jsem se, abych na něj viděl, jak se pohybuje ve světle reflektorů, při tiché hudbě a jak se usmívá s mikrofonem v ruce. Najednou si kleknul na jedno koleno a natáhnul ruku směrem k židlím, kde seděla Eleanor. Co to sakra..
 "Vezmeš si mě za muže?" zeptal se jí. Když jsem to uslyšel a ta holka vedle mě to zpracovala taky, seděli jsme oba dva jako opaření. Opakoval jsem si to v hlavě znovu a znovu. Cítil jsem, jak se mi svírá hrdlo, převalil mě pocit nejistoty, beznaděje, samoty, smutku, po tváři mi stékaly slzy.
 "Je mi to líto, Harry. Věřila jsem ve vás a teď.. Bože." řekla a rozbrečela se taky. Znovu jsem se podíval, jak Louis klečí před El, která se tak šťastně usmívá a z jejího postoje vyznívá "Ano, jsem to já." Louis se šťastně usmíval, ale najednou se jeho výraz v obličeji změnil, zmizel úsměv, znovu si stoupnul na obě nohy a potichu se zasmál do mikrofonu, ale bylo mi to jedno, byl jsem na odchodu, ale zastavil jsem se u dveří, protože Louis začal znovu mluvit.
 "Omlouvám se za tenhle povyk, ale doteď jste měli šanci odejít. Teď zůstanete a budete poslouchat!" začal zvyšovat hlas do mikrofonu. "Tohle je přepadení, všichni ruce nahoru!" zařval a začal něco vytahovat z kapsy. Všichni se lekli a a dali ruce nahoru, dokonce i já a ta holka, co před tím seděla vedle mě.
 "Dělám si srandu, všichni ruce dolů. Jen jsem chtěl říct, že ta osoba, kterou jsem chtěl požádat o ruku, není Eleanor, jen jsem si to musel vyzkoušet. Promiň El, vím, že jsi to čekala." když to dořekl, cítil jsem příval pocitu naděje a začal se na něj dívat docela překvapeně.
 "Ta osoba, kterou nadevše miluju, na kterou bych nedal dopustit. Miluju ji tak moc, že bych pro ní udělal cokoliv.. Tohle je můj největší pokus, jak té osobě dokázat, že doopravdy miluju ji a ne někoho jiného. Harry?" stál jsem opřený u dveří, když na mě Louis ukázal a reflektory namířily na mě. Loui se protáhnul přes dav lidí a došel ke mě. Kleknul si na jedno koleno, natáhnul přede mě ruku s malou, červenou krabičkou, kterou otevřel, ale když viděl můj pohled na obsah uvnitř, podíval se, co tam je.
  "Dirty Dice? Vážně Louisi?" zeptal jsem se s vážným pohledem.
 "Sakra, špatná krabička, tu jsem ti chtěl dát až po tom, sakra, sakra." začal zmatkovat a hrabat po kapsách, po chvíli našel druhou a natáhnul ruku znovu s otevřenou červenou krabičkou, ve které byl zásnubní prstýnek.

 "Miluju tě.. Vezmeš si mě?" zeptal se mě, když jsem měl tvář složenou ve dlaních a pociťoval přívaly pocitu štěstí. Neokázal jsem se udržet a rozplakal se, štěstím.
 "Ano," odpověděl jsem celý ubrečený, ale s úsměvem. Louis vytáhnul prstýnek a navléknul ho na můj prsteníček. Potom se zvednul, obejmul mě a přede všemi mě vášnivě políbil.  Ta holka, která seděla vedle mě, vypadala šťastnější, než jsem byl já. Usmívala se i přesto, že plakala. Eleanor seděla na židli, kde před tím, a plakala, jenomže ne tím, že by byla šťastná. Louis se na ni podíval, potom na mě a nakonec mě přitáhnul za ní.
 "Eleanor?" začal pomalu, "Víš.. je mi to líto, ale.. Vždycky to byl Harry a vždycky to Harry bude.." řekl a nachvíli se zamyslel, potom dodal: "Vlastně mi to líto není." a políbil mě znovu, přímo před ní napříč tomu, že byla už tak dost zničená.