Don't Get Close To Missing Killer(cz)✔️

•108- Epilog

➡️Problém Jménem Christopher⬅️

Nová story, kterou již teď najdete na mém profilu.

Doufám, že mě neukamenujete za to, že v ní nakonec nevystupuje Justin, ale po krátké (tím myslím dlouhé) konzultaci jsem se rozhodla to udělat jako teenfikci.

Výhody:
• můžete si představit svého vlastního hlavního hrdinu podle toho, co máte na klucích rádi (nebo si prostě představujte Justina❤️)
• může to zaujmout větší množství čtenářů

Nevýhody:
• nemáme tam Justina 💔

Doufám že všichni dáte šanci aspoň Prologu, který už je zveřejněný a napíšete mi, jak vás to zaujmulo a jak si myslíte, že bude tento příběh pokračovat.

Děkuji. Miluji vás ❤️

,,Justine" zašeptala jsem a on mi věnoval ten nejkrásnější úsměv v celém vesmíru.

,,Justine, Justine, JUSTINE" začala jsem couvat, až jsem narazila do druhé strany zabradlí, vedle kterého byly malé boční schůdky na zahradu.

Došel až ke mě.

Vzal jednou rukou mou tvář.

Přiblížil se ke mě a dýchal mi do obličeje...

...až nakonec přiložil jeho vlhké rty na mé...

,,Otevři to" podstrčil mi krabičku pod nos a já cítila, jak se mi klepaly ruce. Justin trochu ustoupil a s úsměvem mě pozoroval. Rozvázala jsem mašli a strčila si ji do kapsy. Roztrhala jsem papír a v rukou držela malou krabičku. Váhavě jsem se podívala na Justina, který mě úplně vybízel pohledem, abych ten malý poklad otevřela.

,,Bojím se to otevřít" řekla jsem nervózně. Justin se zasmál a pokroutil hlavou.

,,Dalo mi dost práce to sehnat, takže mi to vrátit nemůžeš, zlato" uchechtl se a já se zhluboka nadechla. Pevně jsem k sobě stiskla víčka a otevřela krabičku.

,,Co tam najdu, když otevřu oči" zasmála jsem se.

,,Klíč k našemu společnému životu" řekl naprosto vážně, ale zároveň mile a já zaklonila hlavu a otevřela jsem oči. Nechápala jsem, co říkal? Je to vodítko? Nápověda?

Pomalu jsem skláněla hlavu a první, co jsem spatřila, byly Justinovy karamelové oči. Justin vzal do dlaní mé ruce, ve kterých jsem držela krabičku a začal je zvedat blíž k mým očím. Chtě nechtě, jednou jsem se na ten dárek podívat musela.

Co mám čekat?

Snubní prsten a Justina na koleni? Čeho se vlastně tak bojím? Proč se na ten dárek nechci podívat? Bojím se svatby? Vždyť jsem ještě moc mladá, ne?

Nebo mám čekat papírek s nápisem ,,Sbal si věci a vypadni:-)" ?

Nevím, ale jedno vím jistě. Překvapení nejsou moje parketa a já si připadám, jakobych měla za chvíli omdlít.

Pomalu jsem shlédla na krabičku a můj rozum zůstal stát. První, čeho jsem si ale všimla, bylo Justinovo nové tetování. Na ukazováčku měl vytetované I.

,,Co to máš za tetování?" úplně jsem ignorovala krabičku v mých rukou a prsty přejela přes jeho čerstvé tetování.

,,I jako Isabella a taky I jako 1., protože prvního září jsme se poprvé potkali a ten den mi změnil život" usmál se na mě a já ho musela políbit. Nic roztomilejšího a krásnějšího pro mě nikdo nikdy neudělal. Miluje mě tak moc, že mě bude mít na své kůži dokonce života. To mě nenapadlo. Vytetovat si například na zápěstí jeho křestní nebo druhé jméno. Asi proto, že se tetování bojím. Určitě to bolí.

,,Nejdřív jsi tak polekaná z toho dárku a nakonec začneš řešit moje tetování?" zasmál se a tím mě vrátil do reality. Krátce jsem pohlédla na dárek v krabičce a pak se lehce usmála.

,,Už vím, co to ,,Klíč k našemu společnému životu" znamená"

,,Dobrý, ne? Trvalo mi dlouho, než jsem to tak suprově vymyslel" zasmál se a přitáhl si mě za pas blíž.

Už bych vám mohla říct, co tak úžasného je v té krabičce od Justina, že?

Klíč. Je tam prostě klíč. Žádný snubní prstýnek. Musím se přiznat, že jsem si značně oddychla.

,,Já mám taky jeden" sáhl do kapsy a vyndal svazek klíčů.

,,No a od čeho je to klíč? Od nového auta? Nebo od zahradní kůlny, kterou jsi někde postavil?" zasmála jsem se a v tom stresu z Vánoc mi to pořád nedocházelo.

,,Od velkých černých dveří našeho domu, hlupáčku" zasmál se, když mě pohladil po tváři a mně se snad zastavilo srdce.

,,Koupil jsi nám dům?" vydechla jsem překvapeně a nevěděla, co říct.

,,Né úplně koupil, ale postavil. Nejdřív jsem si s tím nechtěl dělat práci, ale nic postaveného se mi nelíbilo, takže jsem dům navrhl s architektem a nechal ho postavit. Ještě není zařízený, to jsem chtěl nechat na tobě, ale potřebujeme bezpečné místo. A tenhle dům je to nejbezpečnější, co jsem pro nás do budoucna mohl udělat" sklopil pohled a usmál se.

,,Panebože, Justine. Já jsem ti koupila hodinky. Hodinky, chápeš? Jak se můžu rovnat s tím, že jsi mi v podstatě dal dům?" skočila jsem mu do náruče a on se se mnou zatočil dokola.

,,Chceš ho vidět?" šibalsky se úsmál a v očích mu zajiskřilo.

,,Ano, ano. Prosíím" celé mé tělo se třáslo a já nemohla uvěřit jeho slovům. Postavil dům.

...dům...

•••

,,Nepůjde to moc vidět, protože je noc, ale ráno se tu porozhlédneme víc" zastavil na kraji cesty a já se nemohla dočkat, až vyletím z toho auta. Nejdelších jedenáct minut cesty autem v mém životě.

,,Tak pojď" řekl natěšeně jako malé dítě a vystoupil z auta. Také jsem vystoupila a nechala se chytnout za ruku.

,,Schválně jsi zastavil dál, abych hned nevěděla, který je náš, co?" zasmála jsem se jeho vypočitavosti.

,,Znáš mě dobře" vedl mě ulicí a já se zvědavě rozhlížela po domech. Bylo to těžké hádání a hledání. Celá čtvrť se teprve stavěla a bylo jen pár domů, které již byly dokončené a svítilo se v nich. Neměla jsem to lehké, ale po chvíli chůze jsem se zastavila u jednoho z domů. Byl nádherný.

Justin vypadal, že by i pokračoval v cestě, ale já jsem si byla jistá. Tohle je on.

Váhavě jsem se podívala na Justina, na dům a pak zase na Justina.

,,To je on?"

,,Já nevím, je?" hrál si se mnou, jako kočka s myší.

,,Hej," zasmála jsem se ,,nehraj si se mnou" odula jsem spodní ret a on se jen uchechtl.

Neřešila jsem to, jak mě tahá za nos a prostě se rozešla nedokončenou bránou k velkým dveřím rozestavěného domu. Byl hotový, ale bylo vidět, že jen zvenčí. Sebevědomě jsem vytáhla klíček z kapsy a strčila ho do zámku. Pasoval. Ihned jsem zběsile otočila klíčem a dveře se otevřely. Přikryla jsem si ústa rukou a svezla se na kolena před dveře. Tenhle dokonalý dům je náš. Je Justina. Budeme v něm bydlet. Nemohla jsem tomu uvěřit. Mohl si dělat legraci.

Ale on to myslel vážně.

Šťastně jsem se otočila na Justina, který už běžel ke mě. Než jsem stihla uhnout, vzal mě do náručí jako princeznu a vběhl se mnou do domu.

,,Vítej doma" políbil mě a já věděla, že teď už nám nic nebrání.

The End