Bláznův Deník

140. Domácí násilí

Vím, že jsem sliboval, že jako 140. báseň bude o rakovině.. Ale tu kapitolu chci mít opravdu pěkně sepsanou a potřebuji ještě čas a múzu.

Takže těmito verši chci jen poukázat, že ještě stále žiji.

Po té bych moc rád dodal, že ne všechny kapitoly, které zde přidám se týkají mě. Viz. Hned ta předešlá o ignorování. Pokud si nový čtenář, tak já někdy sepíšu něco na přání a přesně tohle bylo důkazem. Jen bych byl nerad, kdyby mí čtenáři si mě spojovali se vším, co jsem kdy napsal. Sebevražedné sklony? Psaní o smrti? Deprese, úzkosti či jiné psychózy?
Všichni jsme blázni. Někdo více, někdo méně. Ale já mnohdy nejsem to, co si o mě lidé myslí.

Víte, musíme rozlišovat chování které preferuji zde na wattpadu. Píšu depresivně, avšak vždy s milým přístupem k vám všem. Mohu vypadat jako nejvíce depresivní dušička.. Ale přitom pobíhám v reálném světě, kde řeším reálné problémy ale i tak si nechám trochu toho upřímného úsměvu na tváři.

Na wattpad jen chodím utíkat před tím vším, co doopravdy je, a co se děje. Každý v naší duši je umělec. Někdo se potřebuje vypovídat z toho všeho, co ho tíží, někdo to zaznamená a skryje do své malby a někdo, jako já, to zas schová do veršů.

*Vypravěčem je starší sousedka ze stejného bytového domu.

Ten křik vycházející z úst,

se již nedá snést,

využívá ten svůj vzrůst,

jen aby se mohl povznést.

Vždyť je to nebohá žena,

proč jen na ní vztyčí ruku?

Vždy je slyšet mnoho hluku,

když se k ní večer vrátí.

Proč mu to nijak nevrátí?

Bojí se ho snad?

Proč jen ho stále miluje?

Mívám též často pocit,

že s ním i sympatizuje.

S modřinami na těle,

často brečí schoulená v koutě,

láska, ta brzy zničí tě.

Má milá, uteč od netvora,

neboj se,

ty nebudeš ta potvora.

S tyranem nemá smysl žít,

seber sílu,

a nech ho od sebe jít!

Nemohu tě dále vídat zoufalou,

samotná tě prosím,

připomínáš mi mou malou.

Máš ještě život před sebou,

nikdy není pozdě na změnu,

já býti tebou,

tak již se nevrátím k němu.

Zrůda zůstane zrůdou,

zatímco květinka pomalu vadne,

stinné chvilky s tebou půjdou,

a tvé srdce pomalu chladne.

Nenech své city zmrazit,

musíš se vzchopit,

a svou cestu si prorazit!