My Stalker [CZ]

2.

Domnívala jsem se,že když si všimne, že o ní vím,zmizí jako předtím. Ale nezmizela,stála na místě a pozorovala mě. V té chvíli jsem ztuhla,chtěla jsem zavolat rodiče, otevřít okno a zařvat ať jde pryč (buďme upřímní,ani to bych nedokázala,jsem posera) a nebo alespoň odejít z tohoto místa.

Doufala jsem,že tu nebude stát věčnost.A světe div se, po pár minutách přeskočila plot a vytratila se.

Až poté,co zmizela ,jsem se konečně dokopala odejít a jít spát.Pořád jsem přemýšlela, co se to děje.Po chvíli jsem vyčerpaná usla.

Ráno jsem vstala velmi brzy,bylo pět hodin.Proto jsem se rozhodla jít dolů, udělat si snídani.Rodiče ještě spí, každý den chodí pozdě v noci domů z práce.

Otevřela jsem ledničku a vydělala mléko,přidala jsem kakao a k tomu toast.

Po vydatné snídani jsem se šla převléct. Po chvíli jsem uslyšela hluk, který vycházel z kuchyně.

Rodiče byli vzhůru,jak jsem tušila.

,,Dobré ráno Charlie," pozdravil mě otec když jsem vešla.

,,Dobré,"odpověděla jsem a posadila jsem se ke stolu.

,,Chceš svést do školy?"
Jako každý den bych odpověděla ne ,ale po včerejší noci se bojím jako nikdy.

,,Ano prosím,"odpověděla jsem a začala si chystat svačinu.Má matka vypadala dost zmatená.Je zvyklá,že jí odpovím ne s příčinou procházky. Ráda se procházím, hlavně v zimě, kdy je celé město pokryto bílým jemným práškem-sněhem.

,,Um,no dobře,"bylo vidět, že ji moje odpověď zaskočila.

Po dodělaní svačiny a nachystaní věci na vyučování jsem sešla dolů, kde na mě čekala matka.

Celá cesta probíhala potichu.Mámě asi došlo, že se něco děje, většinou mluvím pořád a nedokáže mě nic zastavit.

,,Děje se něco?" Zeptala se pár metrů před školou.

,,Ne nic, ahoj," odpověděla jsem jí urychleně a vydala se do školy.Chtěla jsem se vyhnout před jejími otázkami.

Šla jsem po chodbě, hledala jsem nástěnku,kde byl přidaný náš nový rozvrh.

Měla jsem to "štěstí" a do někoho jsem narazila.

,,Promiň,omlouvám se, nedávala jsem pozor," řekla jsem,už jsem odcházela, když na mě ten dotyčný zavolal.

,,Charlotto, neříkej, že jsi na mě přes prázdniny zapomněla!"Zařve na mě a já se konečně otočím.Vidím tam stát moji nejlepší kamarádku.Byla pořád stejně hubatá.

,,Clariss!Já na tebe nezapomněla jen jsem nedávala pozor,nediv se, jak jsem tě nemohla poznat máš jiný vlasy!"Vykřikla jsem na svou obrana a vydala se za ní.

Opravdu, její nádherné černé vlasy byli pryč,byla z ní bruneta jako já. Nechápala jsem proč jsi je nabarvila, vždy jsem jí záviděla její nádherné dlouhé černé vlasy.

,,Sluší ti to,ale proč?"optala jsem se a čekala odpověď.Ona jenom pokrčila raminy a dodala...

,,Změna je život,"čekala jsem smysluplnější odpověď, ale moc jsem to neřešila a vydala se do třídy spolu s Clariss.