Když mě hlídá démon

Volno?

,,Můj starý přítel s jeho novým mazlíčkem... Tedy, chci tím říci dítětem na hlídání," trochu se podřekl, ale jelikož jsem ho moc dobře znala, tedy přesněji neznala, jeho prapodivnou osobnost, šlo to do mě jedním uchem tam, druhým ven.

Ten jeho přítel vypadal jako Sebastian. Ne, že by byly naprosto identičtí jako dvojčata, ale ten styl oblečení, dokonce i výrazu- byli naprosto přesní. Jediný patrný rozdíl mezi těma dvěma byl ten, že ten nevídaný host měl dioptrické brýle.

Celá jejich přítomnost byla podivná. Bylo to jako z nějakého extravagantního filmu o  zbohatlících, kteří si užívají společné chvíle plné přetvářek...

,,Sebastiane, jaks je mohl vůbec pozvat bez mého souhlasu?" šeptala jsem mu na chodbě mezitím, co se dvojice připravovala k odchodu.

,,Zodpovídám za vás já, jelikož ještě nejste plnoletá, slečno," mrkl na mě.

,,Ale tenhle dům ti nepatří!" 

,,Mohl bych zařídit, že ano," hluboce se na mě podíval s těma jeho rudýma očima a usmál se jako by byl pacientem psychiatrické léčebny

,,Ale smlouva hovoří za vše...," jeho úsměv klesl.

Bože můj, ten je fakt psycho...

Ale přijde mi, že jsem tedy více psycho já... Hlavně proto, že mám doma potencionálního psychopata a je mi to jedno. Nechám si od něj dělat snídaně, obědy, večeře. Chodím se s ním procházet po opuštěném lese, kam ani bezdomovci a omladina nepáchnou... Údajně se tam hojně ztrácí lidé.

,,Sebastiane!" 

,,Ano, slečno?" ozvalo se za mými zády a já leknutím málem zkolabovala na podlaze.

,,Musíme si promluvit," řekla jsem mu.

,,Ne, nemusíme, slečno. Mám volno. Je neděle a Bůh kdysi řekl... Víte, co řekl, slečno?" pousmál se provokativně.

,,Ty hade...," zamračila jsem se.

,,Uvidíme se v šest," usmál se a prostě odešel.

To si ze mě už dělá prdel. Co když mě tu někdo přijde oloupit, nebo zabít? Idiot... Bylo mi jasné, že se o sebe budu muset postarat sama, protože tenhle kus ničeho je nezodpovědný jak...

Podívala jsem se okolo sebe. Že bych šla ven Nathanem? To je moc dobrý nápad! Sebastian šel bůhví kam a myslím si, že jsem mu taky nějak ukradená.

Popadla jsem svůj mobilní telefon a vytočila Nathanovo číslo. Chvíli to prozvánělo, ale nakonec to zvedl.

,,Je, do prdele, devět hodin. Kdo, ty vole, vstává o prázdninách tak brzo?" ozvalo se.

,,Nathane, máš dnes čas?" zeptala jsem se ho.

,,No... Asi jo."

,,Půjdeme ven?"

,,Ok...," ozvalo se unaveným hlasem z reproduktoru.

Když jsme byli venku, všechno jsem mu vylíčila. Že mě Sebastian prostě nechal v opuštěném domě zbohatlíků bez dozoru. 

,,Kretén," řekl mi napůl huby, jelikož bylo znát, že předchozí noc pořádně flámoval. Neptala jsem se na nic. ,,Něco se mi na něm vůbec nelíbí... A to, že se chová jak kretén je jen zlomek." řekl.