Muž za volantem moderního automobilu sáhl do přihrádky po levé straně a vytáhl plechovku dietní pepsi coly. Pořádně si přihnul a začal si potichu broukat píseň od Jaromíra Nohavicy. Ruce, ležérně položené na kůží potaženém volantu, měl trochu od krve, nebo snad od jakési rudé barvy. Podivně to kontrastovalo s jeho velmi od pohledu kvalitním a drahým oblekem.
Ačkoli v jeho strništěm porostlé tváři panoval poklidný výraz, v hlavě se Erikovi honily samé chmurné myšlenky. Není to tak dlouho, co byl v katedrále pasován na oficiálního arbitera, a už se řítí do takové pohromy. Zatracený Kyril. Svině. Jak sakra může upřednostňovat své zájmy před zájmy kongresu?
Na semaforu několik desítek metrů před vozem se rozsvítila červená a Erik zabrzdil. Píseň, kterou si broukal, začala znít agresivně.
