Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

" Ples, Fred " °47°

Minulý díl:

Hned potom jsem šla domů, kde jsem si dala horkou sprchu a zalezla do postele. Nechtěli se mi nic dělat a tak jsem si akorát na chvíli vytáhla z nočního stolku svou knížku. Začetla jsem se do děje a následně jsem u toho i usnula...

_____________________________________

Bylo to tu. Všemi dlouho očekávaný ples, který měl být dnešní den. Všichni měli dobrou náladu až na mě. Těšila jsem se do své postele, na Taru, která měla přiletět tento víkend, také na šálek horké kávy a na odpočinek od reality.

Ve škole to bylo jak na kolotoči, všichni pobíhali sem a tam, zdobila se hala, připravovala se muzika a hlavně se všechno nechalo až na poslední chvíli, což bylo špatně. Teď se to dohání a nikdo se nezastaví. Někteří jsou uvolnění z hodin, aby pomohli s výzdobou, někteří se ulejvají a nechodí do školy a já, já zrovna sedím v učebně fyziky a poslouchám výklad učitele.

,, Mohl by mi někdo říct, jak definujeme Ohmův zákon?“ zeptala se učitelka i když věděla, že jí nikdo neodpoví.

Byla jsem tak zabraná do svých vlastních myšlenek, že jsem si ani neuvědomila, že zvonilo a většina lidí už odešla pryč ze třídy. Teda skoro všichni až na mou maličkost.
Zvedla jsem se, posbírala si své věci a vzala si batoh, který jsem si přehodila přes rameno. Byla to poslední hodina a tak jsem mohla jít konečně domů a připravit se na zítřek. Jak psychicky tak celkově na celý večer. Musím se přiznat... Nikdy jsem nebyla na žádném takovém školním plese. Je to zbytečné si myslím. Někteří se na to vždycky hrozně moc těší, panikaří co si vezmou na sebe a nebo neví s kým jít a začnou zoufat. Přitom je to jen ples, jde o to se pobavit v kruhu přátel, zatancovat si a užít si alespoň.

Šla jsem pěšky domů se sluchátky na uších a lehce si pobrukovala. Byla velká zima, cestu jsem si musela vyšlapat. Sníh pokryl celé město a přes noc docela namrzlo. Stromy se zahalily do bílé, cesty jsou pokryté námrazou.
Před domem jsem našla bráchovo auto. Konečně se taky přijel ukázat. Sluchátka jsem si vyndala a zastrčila je do kapsy u bundy. Zandala jsem klíčky od domu do zámku, otevřela a vešla jsem dovnitř.
Bylo tu více bot a já nevěděla čí jsou, komu patří.

,,Ahoj.“ ozvalo se ode dveří. Stál tam Fred.

,, Ahoj, co tu děláš?“ zeptala jsem se ho.

,, Je tu strejda a navíc rovnou odsud můžeme jít na ples.“

,, Aha. To jsem nevěděla.“ řekla jsem mu pravdu a mezitím si sundavala bundu.

_____________________________________

,, Za jak dlouho už půjdete?“ vkročila do obýváku mamka a po svém levém boku jí stál nový přítel. Fredovo strejda není zas tak špatný, je fajn. Stejně bych radši, kdyby zůstala s tátou, ale nevadí no.

,, Za chvíli se půjdu převléct a pak vyrazíme.“ řekla jsem za Freda a ten se na mě pousmál.

Po pár minutách strávených povídání si s Fredem jsem se nakonec odhodlala, dojít se převléct do kostýmu. On to ani tak moc kostým nebyl. Líbila se mi ta bílá barva šatů a ta škraboška k tomu byla nádherná. Podle slov holek: ,,Vypadáš v tom jako princezna“.

Tak jsem se tedy vzala z šatníku, oblékla si je a zapla si zip na boční straně. Byli bez ramínek, dlouhé až na zem. Přidala jsem k nim podpatky stříbrné barvy a nakonec si udělala něco s vlasy. Natočila jsem je a dva pramínky si zapla vzadu na vlasech.
Ještě jsem si dodělala make-up a hned potom jsem si vzala psaníčko s mobilem, penězi.

Scházela jsem schody, byla jsem značně nervózní a šla jsem tedy lehce pomaleji. Z poza rohu jsem si všimla Freda, který na sobě měl sako a škrabošku černé barvy. Vypadal úžasně. Černá mu kupodivu sluší.
Vzhlédl ke mě a já se na něj usmála.

_____________________________________

Všude hraje hlasitá hudba, všichni se výborně baví, někteří si už tancovali na parketu. Nepoznávala jsem skoro nikoho až na pár jedinců. Výzdoba se povedla, byla hezká. Britney odvedla skvělou práci.

S Fredem jsme si šli zatančit a povídali si u toho.

,, Jak to teď máš s tím hokejem?“ zeptal se mě, když jsme zrovna udělali otočku dokola.

,, No na začátku roku budu chtít zkusit ten tým. Takže to snad vyjde.“ odpověděla jsem, ale nebyla si tím moc jistá.

,, To je super. Jsi více než skvělá.“ složil mi kompliment a mé tváře nabrali červený odstín.

,, Děkuju.“ zašeptal jsem.

Ples se blížil ke svému konci a já jsem byla již lehce přiopilá. Nechápu, jak se některé věci mohou tak přeceňovat. Alkohol je velmi mocný a přeceňuje se množství, které člověk vypije. Měla jsem jen pár skleniček a jsem jen v lehké náladě. Mimochodem... Wendy se na mě už nezlobí, ale stejně si myslím, že na mě žárlí a není jí to jedno. Jak říkám, alkohol je prostě úžasnej.

Fred toho moc nepil, jelikož bude řídit. Byl při smyslech a já částečně taky.

,, A nyní je tu poslední písnička, s kterou se s vámi pro dnešní ples loučíme.“ ozvalo se z mikrofonu.

Začala hrát pomalejší hudba a my jsme si šli zatancovat. Moc lidí tu nebylo. Většinu jsem ani asi neznala. Nevadilo mi to. Nevadilo mi to, když jsem měla vedle sebe Freda.

,, Nechceš jít radši domů Kate?“ zeptal se mě.

,, Jen ještě tuhle písni-čku.“ řekla jsem přerušeně.

,, Dobře ty opilče.“ řekl a lehce se zasmál.

,, Nejsem opilá. Moc jsem toho neměla.“ nedalo se mé druhé opilé já. Fred udělal lehkou otočku a mé nohy se lehce podlomili. Fred mě ale včas zachytil a vrátil mě zpátky k sobě. Byli jsme od sebe jen kousek. Najednou to bylo nutkání políbit jej znovu. Má otupělá mysl již nepřemýšlela normálně a já se k němu přiblížila ještě víc.

Jeho ruka byla na mých zádech a druhá mi svírala ruku. Koukala jsem do jeho očí a kmitala chvílemi i na jeho rty. Nedalo se to vydržet.
Já jsem jej chtěla políbit, chtěla jsem cítit ty rty na těch svých. Znovu....
Propadla jsem tomu a přiblížila se. Uhnul pohledem a koukl na zem. Nechce abych jej políbila?

,,Katie...“ zaúpěl.

,, Nechci aby si toho znovu litovala.“ řekl mi, spíše mi ta slova jen zašeptal. Skoro jako by nechtěl, abych jej slyšela.

,, Alkohol otupuje tvou mysl a ty by si toho později litovala. Promiň mi to...“

,, Nemůžu.“ řekl mi potichu. Vzal mé za ruku a hned jsme odcházeli.

Nechápala jsem jej.
Nechápala jsem sebe.
A ani jsem nechápala, proč jej mám tak ráda.

Později jsem na zadním sedadle Fredova auta, přemýšlejíc nad dnešním večerem, se značným zmatením, vyčerpáním a pomocí alkoholu, usnula...

Tadataa je tu další kapitola. Zhruba okolo 1100 slov. To tu dlouho nebylo.

Vážně se moc omlouvám za pozdní vydání... Asi týden.

Je toho jednoduše moc a nestíhám psát kapitoly tak jak bych chtěla.

Omluvte mě❤

Další bude snad brzy.

Vaše❤
xxxx