Until Your Breathing Stops - (Czech Peterick Fanfiction) /POZASTAVENO/

Pořád kamarádi?

Pete vstal z postele a šel se obléct. Já jsem ještě chvilku ležel v posteli a přemýšlel jsem. Co jsem to kurva udělal, co když se po tomhle už semnou nebude chtít kamarádit, bylo by pro něj asi divné, mluvit semnou a pořád přemýšlet nad tím, co se teď stalo. Ne, já ho nechtěl ztratit. Když jsem nad tím začal přemýšlet trochu víc,rozbrečel jsem se. Pete si toho hned všiml. Hned za mnou přišel jen v kalhotách, Sedl si na postel, vedle mě. „ Trickie, co se děje?" Zeptal se mě Pete smutně. „ Pete.. Já.. Já se bojím." Řekl jsem smutně a brečel jsem dál. „ Kvůli čemu?U- Udělal jsem ti během toho něco, co jsem neměl, nebo co?"Řekl Pete provinile. „ Ne Pete." Řekl jsem a utřel jsem si slzy. „ Jde o to, co se teďka mezi námi stalo. Teďka to bude divné! Vážně... Vážně se budeš chtít pořád semnou kámošit ,po tom, co jsme teďka udělali?!" Řekl jsem naštvaně. Ale nebyl jsem naštvaný na něho, ale na mě. Tohle všechno by se nestalo,jenom kdybych mu neřekl Wentzíku. Zase jsem se rozbrečel, teď mě z domu vyhodí a já budu bez domova.

„ Patricku... Koukni se na mě.." Řekl Pete klidně. Podíval jsem se na něj se slzami v očích. On se na mě smutně pousmál. „ Chci se pořád s tebou kámošit. Já bych chtěl.. Ale nechápu, proč chceš ty semnou. Nic z tohohle by se nestalo, kdybych se od tebe odtrhl, když si mě začal líbat. Ale to nešlo, já si to užíval.Hmm.. Rozhodně nechci, abys odcházel, chci tě tady mít a chci se o tebe postarat. Mám tě.. Strašně rád... Ale, pochopím, když se oblečeš, sbalíš si věci, odejdeš... A už se sem nikdy nevrátíš... Udělal jsem velkou chybu, a musím za to i platit..."Řekl Pete provinile. Nenapadlo mě nic lepšího, než ho obejmout.Bylo mi ho strašně líto. Ale bylo to i divné. Já jsem ho ještě jako nahý objímal, když on má na sobě jen kalhoty. „ Neboj Pete, já odsud neodejdu, pokud si to nepřeješ... Mám tě rád...Promiň za to, co se stalo... Budeme dělat, jako že se nic nestalo,dobře?" Řekl jsem mu do ucha. Podíval se na mě a usmál se „Dobře Trickie, mám tě... Taky rád..." Usmál jsem se, byl jsem rád, že to takhle dopadlo. Přestal jsem ho objímat, a šel jsem se také obléct.

Bylo už skoro 21 hodin, tak jsem si dal svoje pyžamo s medvídkama. Pete se jen zasmál. „ Hej, co je?!"Řekl jsem a zasmál jsem se. „ To tvoje pyžamo... Dělá tě ještě víc roztomilý, než jsi normálně, což snad ani nejde!"Řekl Pete a zasmál se ještě jednou. „ Nah, nech toho. Já nejsem roztomilý!" Řekl jsem naštvaně. „ Tak co teda jsi?"Řekl trošku vážněji. „ Já?... Tlusté líné prase, které si nikdy nenajde nikoho, kdo by to měl v hlavě v pořádku. Nejsem vůbec talentovaný, neumím zpívat, a jsem prostě devatenáctiletý lůzr, kterého nemá nikdo rád..." Řekl jsem smutně. To, co jsem o sobě říkal, jsem myslel vážně. Pete ke mně přišel, dal mi ruku na rameno a zadíval se mi do očí. Miluju ty jeho hnědé oči, dokázal bych se na ně koukat hodiny.„ Patricku, tohle o sobě neříkej. Řeknu ti co jsi, a co jsi o tobě myslí celý svět, dobře?" Řekl Pete hodně vážně. „Že jsem nicka?" Zeptal jsem se ho. „ Ne, to si o tobě možná myslí Daniel, ale on je strašný idiot, zradil tě, podváděl tě,ubližoval ti... Jeho názory nejsou důležité. Celý svět si o tobě myslí, že jsi roztomilý chubby medvídek, které má velké srdce ze zlata. Jsi ten nejtalentovanější člověk, kterého jsem kdy poznal. Umíš nádherně zpívat, máš totiž andělský hlas. A že si nenajdeš někoho normálního? Neboj, jednou ten někdo přijde do tvého života. Já v to věřím." Řekl mi Pete vesele. Podle mě neměl v ničem pravdu, ale hlavně neměl pravdu v tom, že někdo normální do mého života jednou přijde. Ne. To už se stalo. Koukal jsem se zrovna na něj. On je jediný člověk, kterému věřím, který by pro mě obětoval jeho život. Miluju ho, chci ho mít jen pro sebe, každý večer se k němu chci mazlit, chci mu každý den říkat, jak ho miluju,chci ho dělat šťastným tak, jak on dělá šťastným mě. Dal bych za něj život. „ Děkuju Pete, hodně si toho vážím..."Řekl jsem a usmál jsem se na něj. Úsměv mi vrátil.

Šel si dát triko, a já jsem zatím šel do obýváku. Lehl jsem si na gauč a vzal jsem ovladač. Zapnul jsem televizi, ale stejně tam nic zajímavého nedávali. Pete pak přišel za mnou do obýváku, už měl na sobě triko. „ Mohl bych si za tebou sednout?" Zeptal semě Pete „Jistě." Řekl jsem a sedl jsem si. Přisedl si zamnou. „ Tak, co budeme dělat?" Zeptal se Pete. „ Já nevím,v telce nic nedávají. Máš tady nějaké filmy na DVD?"Zeptal jsem se ho. „ Jo, mám!" Řekl vesele a šel k televizi.Vedle ní měl krabici. Vzal tu krabici a šel zpátky za mnou.Přisedl si vedle mě. Ta krabice byla plná DVDček. „ Tak, zkus si nějakou vybrat!" Řekl mi Pete. „ Dobře." Řekl jsem šťastně. Měl tam strašně moc hororů, a na ty jsem zrovna dneska neměl náladu. Pak tam měl filmy, které rád nemám. Bylo těžké si vybrat. Nakonec jsem se musel rozhodnout pro nějakou hororovku. Nějakou jsem vzal do ruky a podal jsem ji Petovi. „Horor? Jsi si jistý Trickie?" Zeptal se mě. „ Jo, dlouho jsem žádný horor neviděl." Řekl jsem. „ Jak myslíš, kamaráde."Řekl. Dal DVD do přehrávače. Přišel zpět a sedl si zase vedle mě. Myslím si, že se taky bál. Film začal. Už hned ze začátku byla lekačka, čehož jsem se hodně lekl. Nenapadlo mě v tu chvíli nic jiného než se podržet Petovi ruky. Koukl jsem se na něj. On se na mě taky koukal. Bylo to docela trapné. „P –Promiň, lekl jsem se." Řekl jsem vystrašeně. Pete se jen pousmál. „ Neva Trickie." Řekl a koukal se dál na film.Pousmál jsem se a šel jsem se koukat dál. Nakonec jsem během toho hororu usnul.

PohledPeta:

„ Tak co Tricku, už se nebojíš?" Zeptal jsem se ho během filmu. Neodpověděl, on usnul. „ Aww, Trickie." Řekl jsem. On byl tak roztomilý! Nakonec jsem vypl televizi a DVDčko jsem vyndal z přehrávače.„ Tak pojď Tricku, jdeme spát." Řekl jsem mu, zatím, co spal.Bylo už skoro 23 hodin, a já už jsem byl taky unavený. Vzal jsem opatrně Patricka do náruče. „ Tak pojď, princezno Tricku." Řekl jsem ze srandy. Byl docela těžký, ale unesl jsem ho. Přišli jsme do našeho pokoje, a opatrně jsem ho položil na postel. Staral jsem se o něj, jako by to byl můj syn. Položil jsem ho, zakryl jsem ho peřinou a dal mu malou pusu na čelo. Tím jsem ho asi vzbudil. Zamrmlal a otevřel pomalu oči. „ Pe- Pete, kolik je hodin?" Zeptal se mě ospale. „ Je 23 hodin. Usnul jsi během toho hororu, tak jsem ho vypl, vzal jsem tě do náruče a donesl jsem tě sem." Řekl jsem a usmál jsem se na něj. On se začervenal. „ Dobře, díky Pete." Řekl mi Trickie a otočil se na druhou stranu. Asi už chtěl vážně spát. Já jsem se ještě vysvlékl, nechal jsem si na sobě jenom trenky, a šel jsem si lehnout taky. Lehl jsem si vedle Trickieho, a zamuchlal jsem se do peřiny. „ Dobrou Trickie." Řekl jsem mu. „ Dobrou Wentzíku." Řekl mi a pousmál se. Byl tak roztomilý. Zhasl jsem lampičku vedle mé postele a lehl jsem si. Po asi 2 minutách, co jsem ležel,se na mě nahrnul Patrick. Obejmul mě zezadu. Docela jsem se lekl,ale pak mi to bylo příjemné. „ Děkuju za všechno, Pete." Zašeptal mi Patrick do ucha. „ Nemáš za co Trickie." Řekl jsem mu. Nakonec mě přestal objímat a lehl si zpátky na svojí stranu. Jsem hrdý, že jsem mu pomohl.

Já vím, kapitola docela o ničem xD

Ale nebojte, příští bude už hodně průlomová a zajímavá :3

No nic, nechci to nijak natahovat, mějte se :3