Invincible 《Avengers》✔

19.Nový ředitel

Ráno jsem se probudila a měla jsem chuť si nafackovat. Hlava mi třeštila tak, že jsem pomalu ani nemohla otevřít oči. Když už se mi to povedlo, myslela jsem, že ten záchvat smíchu v sobě neudržím. Ležela jsem na zemi, objímala jsem Wandu přede mnou a mě objímal Steve. Steva objímal Tony, kterého objímal Clint, kterého zas objímal Bucky, kterého objímal poslední člrn naší večerní pattičky, Sam. My jsme to vážně přehnali. Z výtahu vyšla pobavená Nat.

„Neboj se mám to vyfocené.“ zaěeptala.

„To jsem nadšená.“ špitla jsem.

Do patra přišel Peter a udělala věc, za kterou ho zabiju, až tedy budu v pohodě.

„Vstáváme.“ zařval a zapískal.

Myslela jsem, že si tu hlavu utrhnu. Zbytek se taky probral a chytl se za hlavy. Peter se zasmál a radši zmizel. Když se ostatní vzpamatovali, zarazili se, kde jsem a kde ležíme.

„S tebou už nikdy nepiju, Tony.“ postěžoval si Clint.

„Asi mi vybouchne hlava.“ zakňourala Wanda.

„To asi všem tady.“ přidal se Bucky.

„Už nikdy se nechci svatbu.“ pronesl Tony.

„Ještě aby jo.“ ušklíbla se Nat.

„Jdu vám nandat polívku. Tak se zvedejte a do kuchyně.“ oznámila nám a zmizela.

„To jsme všechno vypili?“ zhrozila jsem se, když jsem viděla všechny ty flašky.

„Asi jo.“ konstatoval Tony.

„Tak to se divím, že jsme skončili jen s kocovinou a ne s otravou krve.“ uchechtla jsem se.

Což nebyl dobrý nápad. Hned jsem se chytla za hlavu a litovala toho. Všichni jsme se nějak pomalu zvedli a došourali se do kuchyně. Na stole byli talíře s kuřecím vývarem a voda s aspirinem.

„Zlato, ty jsi prostě úžasná.“ objal Tony Nat.

„Od dneška už nikdy nebudu pít.“ rozhodla jsem se.

„To ti vydrží tak týden.“ ušklíbl se Sam.

„Tentokrát to myslím vážně.“ hájila jsem se.

„Jasně.“ pronesl ironicky.

Chtěla jsem něco říct, ale Natasha mě zarazila.

„To si řeknete pak, teď buďte ticho a jezte.“ houkla po nás a odešla do obýváku.

Vypila jsem vodu s aspirinem a snědla polévku. Počkala jsem na všechny a společně jsme odešli do obýváku. Sedla jsem si vedle Steve a opřela si hlavu o jeho rameno. Jediný na tom byl nejlíp a vyvázl bez kocoviny.

„Naplánovali jste si už líbánky?“ koukla jsem po Tonym a Nat.

„Přemýšlel jsem, že vás tu necháme a na pár dní odjedeme do Malibu.“ odpověděl mi.

„To vám schvaluju.“ usmála jsem se.

„Budete to muset odložit, Starku.“ ozval se od výtahu Fury.

Držel se za břicho. I na černé uniformě bylo vidět, jak krvácí. Najednou se skácel k zemi.“

 „Fury!“ vykřikla jsem a běžela k němu.

„Musíme ho odnést k Brucovi.“ zavelela jsem.

Steve ho vzal a vešel s ním do výtahu. Dojeli jsme do nemocničního patra a šli rovnou na sál.