Všechno to začalo, když jsem byl ještě malý kluk. Hrál jsem si na zahradě. Rodiče mě sledovali. Seděli v altánku a popíjeli čaj. Zastavil jsem se a podíval se na ně. Usmáli se a zamávali mi. Úsměv jsem jim oplatil a hrál si dál. Pak jsem znenadání omdlel. Doteď nikdo neví proč. Rodiče se ke mně rozeběhli a rychle zavolali záchranku.
Doktoři si nevěděli rady. Netušili co mi bylo. Nebyl jsem nemocný ani nic podobného, ale stále jsem se neprobouzel. Už to byl skoro měsíc, když jsem se probudil. Cítil jsem se jinak. Když jsem otevřel oči, nad hlavami mých rodičů
jsem viděl čísla. Přesněji čas.
Tehdy jsem nevěděl co ty čísla znamenají. Jak bych to také mohl vědět, byl jsem jen malé dítě. Horší bylo, že jsem je viděl nad hlavami všech lidí. Bylo mi třináct, když jsem zjistil co ty čísla znamenají. Čísel nad hlavou mé mamky ubývalo. Byla nemocná.
Byli jsme na návštěvě v nemocnici, když se všechny její čísla stala nulami a na přístrojích se objevila dlouhá rovná čára. Ten den jsem pochopil, že vidím čas. Čas, který ostatním lidem zbývá.
***
Aloha.
Takže nový příběh je zde! Doufam, že se vám bude líbit. I love you all my sweethearts.❤❤
-dadinkaz
