Invincible 《Avengers》✔

20.Hra o život

Všechno mě bolelo. Čím víc jsem se dostávala k sobě, tím víc. Ucítila jsem pod sebou tvrdou, nepohodlnou lavici. Takové byli ve vězení v Shieldu. Otevřela jsem oči a vyskočila jsem do sedu. Měla jsem pravdu. Byla jsem zavřená v jedné z cel podzemní věznice Shieldu.

„Kate." promluvil Clint.

„Clinte. Kdo je tu ještě?" zajímala jsem se.

„Já." ozval se Sam.

„Já taky. A ještě je tu Wanda, která se zatím neprobrala." ozvala se z druhé strany Nat.

„Kde je zbytek?" vyptávala jsem se dál.

„Ten stačil utéct." odpověděl mi Sam.

„Musíme se odsud dostat." konstatovala jsem.

„To už jsme zkoušeli. Cely jsou z vibrania. Jediné co můžeme dělat, je čekat." zavrhl Clint moje plány.

Byli jsme v pasti.

Tony povz.

Jakmile jsme se dostali ke quingetu, museli jsme zmizet. Nedorazili jsme ale všichni. Natashu, Clinta, Sama, Wandu a Kate chytli. Pilotování se ujmul Jarvis.

„Do hajzlu." zakřičel jsem a praštil pěstí do letadla.

„Tony." napomenul mě Steve.

„Teď si to svoje napomínání strč do prdele. Půlka týmu zůstala tam." zařval jsem na něj naštvaně.

Nebyl jsem ani tolik naštvaný jako zoufalý.

„Dostaneme je odtamtud, jen potřebujeme plán." konstatoval.

„Já vím." pronesl jsem už v klidu.

„Jarve, zaleť do Stark Toweru. Musíme pro Furyho. Pak musíme zmizet." zavelel Steve.

Nakonec jsme sebou vzali i Bruce, přece jen ho budeme potřebovat. I Hulk se bude hodit. Pilotování se ujal Steve. Zapnul jsem i zneviditelní, takže nás nikdo nemohl zaměřit. Modlil jsem se, ať se nikomu nic nestane. Hlavně ne Kate a Natashe.

Kate povz.

Už tu jsme něco přes čtyři hodiny a nic se neděje. Wanda už se taky probrala. To čekání bylo nesnesitelné. Bylo jako bychom čekali na smrt. Po další půl hodině se konečně začlo něco dít. Přišle Sebastian společně se dvěma agenty a se Sharon. To je vážně taková mrcha, že to možný není. Měla jsem jí skopnout ze střechy dolů a ne jen do výtahu.

„Kate, trochu si promluvíme." otočil se na mě Seb.

Ty dva agenti otevřeli celu, ruce mi dali za záda a přivedli mě doprostřed místnosti.

„Teď mi ukážeš vše, co umíš." pobídl mě.

„Copak, máš hodně agentů, že po mě chceš, abych je tady složila k zemi." ušklíbla jsem se.

„To jsem nemyslel, chci vidět tvoje schopnosti." upřesnil svojí prosbu.

„Tak to seš na špatné adrese, já žádné nemám." zalhala jsem.

Mohla jsem si to dovolit, jelikož měl Sebastian schopnosti, jako měl Pietro, takže to nepozná. Jen jsem se bála, že to prozradí Christopher, který se objevil u dveří k celám. Ten ale mlčel a nic nenamítl. Divné.

„To ti tak budu věřit. Ty si to ale rozmyslíš." usmál se.

„Lásko, je tvoje." podíval se na Sharon.

„Vy jste spolu. Tak to mi podejte kýbl, protože budu blejt. Ale tak své ke svému sedá. Ve vašem případě spíš mrcha k parchantovi sedá." ušklíbla jsem se a naznačila zvracení.