KILOMETRY DALEKO

Vzpomínky na krásné chvíle s ním

,, Ahoj, Jmenuji se Deny Adele Svonová. Přátelé mi říkaj Deny nebo Adél. Sem mě přitáhli moji drazí rodiče a hned na úvod říkám, že odtud dřív nebo později vypadnu."

Takhle jsem se poprvé představila ve své nové třídě. Lidi tu byli divní. V Bruntále se všichni se všemi bavili a tady ?! Na někoho promluvit byl hřích. Chtěla jsem odtud pryč. Chyběl mi Tom. Chyběli mi přátelé, rodina, Tomáš a hlavně naše každodenní večerní milování. Nikdo jiný to neuměl jako on. I když to byl jen kamarád s výhodama, opravdu jsem ho milovala a chtěla jsem s ním žít a říct mu to.

S Tomášem jsme se poznali asi před rokem na jednom večírku mýho bratra. Ječela jsem na bráchu aby to ukončil, že chci spát, ale jemu to bylo jedno. Chtěla jsem zavolat mámě, ale předtím mě zastavil Tom a nabídl mi, že si dame drink. No a pak jsme si zatancovali a on mě doprovodil do pokoje a přečetl mi úryvek s nějaký erotický knížky bratra, protože jiná k mání nebyla. Když viděl, co to se mnou dělá, lehl si vedle mě a dal mi pusu. Víc jsme si už nepamatovala, protože jsem usla.
Ráno jsme se vzbudila a u postele leželo jeho nehorázně vonící tričko s nápisem napsaným lihovkou ,, Dobré ráno kočko, včerejšek se mi moc líbil a chtěl bych tě ještě vidět. Moje číslo je 121 592 558. Jestli máš zajem brnkni. "

Nevěděla jsem sice co se ten večer dělo, když jsem usla, ale jedno jsem věděla jistě. Nebyl to jen tak obyčejný kluk. Něco strašně krásného mě k němu pořád lákalo a přitahovalo. Nemohla jsem zapomenout na jeho krásnou vůni, na jeho modré oči, v kterých jsem se celý večer utápěla. Rozhodla jsem se mu zavolat, ale náš rozhovor nebyl dlouhý, ale i za tu chvíli jsme se domluvili, že se sejdeme ráno před školou u mě.
Čím více se blížilo ráno nemohla jsem dospat a pořád jsem cítila jeho vůni na mém polštáři a kolem sebe. Nevím proč, ale strašně mě to vzrušovalo.
Ráno jsem rychle vstala abych se aspoň trošku upravila. Sotva jsem vlezla do koupelny uviděla jsem tam Tomáše.
Dodnes nevím, kde se tam vzal. Stál tam přede mnou a voněl po vanilce. Přišel ke mně, polibil mě a prones
,, Tady mě máš. Jsem rád, že jsi se ozvala. " Neudržela jsem se, vletěla jsem mu do náruče, začala jsem ho líbat a v tu chvíli jsem věděla, že už nikdy nikoho jiného nechci. Byl pro mě jako talisma, vedle kterého jsem chtěla v noci usínat a ráno probouzet.
Poté mě uchopil do náruče a odnesl si mě do pelíšku a celou cestu jeho rty nepustily moje.
Pustili jsme si film
,, Žáby k zulíbání 3. "
Celou dobu jsem mu ležela na rameni a užívala si jeho vanilkovou vůni. Když skoncil film, oblékli jsem se a společně jsme vyrazili směrem ke škole.
Před školou jsme si ještě chvilku povídali o všem možným. Bylo mě s ním strašně krásně. Když přišla fáze loučení, objali jsme se a mě začali téct slzy proudem, které stékaly na jeho voňavé rameno a z jeho úst se jen tichým hlasem ozvalo ,, Nebreč, nevidíme se naposled. " V tuhle chvíli se proud mých slz ještě urychlil. Dal mi pusu a v pomalém kroku odešel.
Ve škole jsem pak celý den nedělala nic jiného než myslela na Toma. Učení mi nešlo do hlavy a soustředit se už vůbec ne. Jen jsem tiše doufala na další setkání jestli ovšem ještě nějaké bude.

Pak to byl týden, co jsem viděla Tomáše naposled. Bylo mi strašné smutno. Přišlo mi to jako století. Pořád jsem se odhodlávala mu zavolat, ale stále to nějak nešlo. Nevěděla jsem, co bych mu tak měla asi říct. ,, Ahoj Tome, strašně mi chybíš a strašně po tobě toužím. " Pravda se má říkat, ale tohle kdybych mu řekla, tak se propadnu metr pod zem.

Přece jsem se mu rozhodla napsat :

Já : Ahoj Tome, tady Deny. Říkala jsem si, že jsme se dlouho neviděli. Nechtěl by jsi něco podniknout ?

A přece jsem se dočkala odpovědi.

Tom : Ahoj Denísku, omlouvám se, že jsem se neozval, měl jsem moc starosti a tak. Jestli by jsi chtěla, tak naši odjíždí na víkend pryč, tak by jsi mohla být u mě celý víkend.