Smrt je blízko

*Kde je Vašek?*

Všichni se rozeběhli k pokoji na druhé straně lodi, ze kterého tento křik vyšel. Vzala jsem Lukáše za ruku a táhla ho tam. Kolem dveří bylo plno lidí a ptali se, co se stalo. V pokoji byla moje spolužačka Klára, která brečela a vypadala dost vyděšeně. Rozběhl se k ní David. Objal ji a ptal se jí, co se stalo. Všichni jsme je pozorovali. ,,Byla jsem tady s Vaškem. Povídali jsme si a..." rozbrečela se ještě víc. Držela jsem pořád Lukáše. Měla jsem pocit, že mu tu ruku umačkám, ale asi mu to nevadilo. Všichni jsme na sobě byli hrozně namačkaní. Každého to zajímalo. ,,A co? Co potom?..." vyptával se David, který ji stále držel v objetí. ,,Bylo tu hrozné horko. Opravdu hrozné... Tak šel otevřít okno a potom..." Všichni čekali, až to dopoví. I mě zajímalo, co mohlo být potom. A vrtalo mi hlavou, kde je Vašek. Rozhlížela jsem se po pokoji, ale nikde nebyl. ,,Potom ho něco strhlo ven z okna," šla si sednout na postel, která byla hned naproti dveřím. ,,A co to bylo?" ptal se dál David a přisedl si k ní. Objal ji kolem ramen. ,,Nevím... Viděla jsem jen černý stín. Nic víc. Neopovážila jsem se podívat z okna..." Úplně se třásla strachy. Co ji mohlo vyděsit? ,,A co jsi tady s ním dělala?" pokládal jednu otázku za druhou. Ovšem tohle by mě na jeho místě zajímalo taky, protože každý věděl, že Klára chodí s Davidem už tři roky. Podívala se na něj. ,,Davide... Já..." ,,Myslím, že tato otázka se teď moc nehodí," skočil ji do řeči Petr. Ani jsem si nevšimla, že tu je. David vstal z postele. ,,To se teda hodí. Co jsi tu dělala s Vaškem?" naštval se. Klára už se trochu vzpamatovala. ,,Nic. Jen jsme si povídali!" zakřičela na něj. ,,Nebuď tak podezřívavej! Ty mi nevěříš?" naštvala se. Bylo poznat, že teď už nikoho nezajímá to, co se stalo s Vaškem. Nyní všechny zajímala tato hádka. Tedy kromě mě. Přišlo mi, že se z toho Klára dostala nějak moc rychle. Nevěřila jsem jí. Ale co se tedy stalo s Vaškem? Vrtalo mi to hlavou. Konečně jsem pustila Lukáše. ,,Ovšem že ti věřím. Jen mi to přijde trochu divné... V tomto případě ti bohužel nevěřím. Vykládat jste si mohli někde jinde a ne sami v pokoji." ,,Tohle si vyřešte potom. Kde je teda Váša?" zeptal se Lukáš, který mě s touto otázkou předběhl. ,,Asi mrtvej," odpověděl David a vyšel z pokoje. Všichni jsme se přitlačili ke zdi, aby mohl odejít. Nikdo tady nechtěl dělat problémy. Těch jsme už měli dost. Všichni už odešli. Klára si lehla na postel a dívala se do stropu. Zůstala jsem tam jen já s Lukášem. Přišlo mi divné, že Vaška nikdo neřeší. To jim je jedno, že tady možná někdo umřel? Chtěla jsem jít za Klárou a zeptat se jí ještě na něco. Přiblížila jsem se k posteli, ve které stále ležela. Otočila se ke mě. Vypadala dost naštvaně. Napřed smutná, že se tady málem zhroutila a teď tohle? ,,Vypadni!" zařvala na mě. To mě celkem dost zarazilo, ale když si to přeje... Vyšla jsem z pokoje. Cestou vzala za ruku Lukáše a šli jsme znovu k baru. Pořád jsem myslela na to, proč tady nikdo nic neřeší. To jsem jediná, kdo se tady zajímá o Vaška? Divní to lidé...