CAMREN - jednodílovky

Šaty

já vím, nestihla jsem to.. bylo září a já nic nepřidala... ale tenhle rok maturuju a vše se to na mě hrne a utíká ten měsíc hrozně rychle, tak moc nestíham, ale pokusím se to dávat... zase tu máte alespoň nejdelší Camren, co jsem napsala, dneska jsem tím trávila celý den, chtěla jsm to napravit:D

Camila netrpělivě přešlápla, když sledovala, jak kapky dopadají na mokrý chodník před její boty. Čekala v dešti před elegantní bílou budovou. V pravé ruce pevně držela rukojeť deštníku, podívala se na levou ruku, aby znovu zkontrolovala čas. Nečekala tu dlouho, asi pět minut a vlastně ji to ani nevadilo, moc se netěšila na to, co ji čekalo, a tak ji nevadilo, že se to oddaluje, ale zase na druhou stranu to vlastně chtěla už mít za sebou. Žaludek se ji sevřel ještě víc, když uviděla, jak z poza rohu vyběhla vysoká světlovlasá dívka s kšiltovkou na hlavě. Udýchaně k ní doběhla a řekla „Já vím, jdu pozdě... ale na celebrity se musí čekat." Ušklíbla se a čekala na Camily drzou odpověď, poznámku, ale ta nepřicházela. Dinah se naklonila, aby viděla přes svou kšiltovku a Camily deštík. Zadívala se na Camilu s obočím nakrčeným nahoru: „Nic? Žádná poznámka?" Její výraz se hned změnil v úšklebek, „Ty se bojíš," řekla Dinah spíše jako oznámení nežli otázku, s jemným pobavením, nečekala, že Camila něco odpoví, tak pokračovala: „ale neboj, ty jsi si vybrala tu nejlepší z nejlepších se mnou to bude hračka." Řekla dívka a pohodila vlasy.

Camila jen protočila oči a zamručela: „Pojď, ať to mám za sebou." Vkročila k velkým skleněným dveřím s bílým rámem, otevřela je a vstoupila dovnitř, hned ji obklopilo teplo a ticho veliké místnosti. Déšť, hluk aut, lidí a celkové ulice utichl se cvaknutím dveří, které se právě zavřely.

Každý jejich krok byl slyšet, jak se rozléhal po místnosti. Camila slyšela Dinah podpatky, jak rychle klepají o podlahu, když poskakovala nadšeně dopředu a tiše k tomu potleskávala. Camila jen protočila oči, těšila se na svou svatbu, jistě že, i když jim to teď s Austinem moc neklapalo a často se hádali, ale vše to přisuzovala tomu, že to je proto, že jsou oba nervózní z toho velkého dne a pak se to zase dá do pořádku. A taky se těšila na to, jak bude krásná, jak se o ní všichni postarají a jak si ten den užije, ale taky byla hrozně nervózní, co když ji šaty nebudou sednout, co když ji žádné nebudou slušet a co když Austin její snahu neocení, jak se často stávalo a řekne ji, že by mohla vybrat lépe, bylo toho prostě moc a ona se toho bála, naštěstí tu pro ni byla Dinah, která dokáže svými poznámky vše odlehčit i když by ji někdy Camila nejraději přetáhla pádlem po hlavě.

Došly ke stolu, za nímž seděla malá dívka u ucha držela sluchátko od telefonu, omluvně se na ně podívala, když ještě něco vyřizovala se zákazníkem na druhé straně, její hlas opět zazněl celou tichou místností, když se rozloučila, než položila telefon na stůl. „Omlouvám se," řekla a postavila se, Camila si všimla, že i když se postavila nebyla o moc vyšší, podala ji ale přes stůl ruku a řekla „jsem Ally, co si budete přát?" Potřásla i rukou Dinah.

Camila si připadala jako v nějakém salónu, vždyť je snad jasné, že jde pro šaty a jsou to jen šaty, ne? Ale než stačila odpovědět vlétla do toho Dinah, jak jinak a Camily nálada „Sejmi Dinah po hlavě pádlem" byla tu. „Svatební šaty, tady na ni." Ukázala Dinah palcem na Camilu.

„Dobrá a budete chtít šaty koupit nebo půjčit?"

Tentokrát Camila nechtěla být předběhnuta, a tak rychle řekla: „Koupit!" Dinah se na ni podívala s výrazem, jako, že to nečekala. Camila nad tím vlastně ani neuvažovala, ale teď si říkala, že mít šaty ze svého osudového dne by vlastně mohlo být hezké.

Ally viděla napětí mezi dívkami, a tak jen kývla a dodala: „Každopádně to vše si můžete ještě rozmyslet, vše to budete opakovat támhle kolegyním." Ukázala Ally na dveře a pokračovala: „Předpokládám, že ten deštík tady nechcete tahat s sebou. Támhle i ho můžete položit k ostatním." Poukázala Ally na řadu deštníků, co už byly srovnané u stěny. Camila se začala červenat, když si uvědomila, že deštník pořád drží nad hlavou, otočila se, aby zakryla svou růž a vydala se k deštníkům, nepotřebovala zase nějaké poznámky Dinah, která překvapivě mlčela.