The 100: Survivor [pozastaveno]

4.|Neviditelní lovci

"Měli bychom přece jen něco sehnat. Třeba nějaké bobule?" Namítne Bellamy, zatím co nás sedm pořádá malou poradu v modulu - pro zvané! Bellamy, Octavia, Jasper a Finn sedí na zemi,  Clarke s Montym na rozbitých sedačkách a já se opírám o plechovou zeď. "Co ty na to, Carmen?" Otočí se na mě. Začnou se mi potit ruce a stoupne mi tlak. Všichni na mě koukají a já mlčím. Zase mlčím. "Nikdo nic nenamítá. Co ty?"

Pořád na mě koukají. "Jsem proti."

"Ale je to jediná naše možná obživa," řekne Jasper. "Neříkej, že nemáš hlad." Jako na povel mi hlasitě zakručí v břiše - zase.

"J-j-jak si můžeme být jistí, že je to jedlé?"

"Nemůžeme. To je na tom to zajímavé," usměje se Bellamy. Vyvalím na něj vyděšeně oči, ale stejně jako vždy mlčím.

"Počkat. Cože? Ty nám tu teď říkáš, že natrháme bůh ví co za bobule a následně budeme losovat o ochutnávači? Skvělý nápad Blakeu," zatleská mu Clarke.

"Máš lepší?" Štěkne po ní. "Protože pokud jsem si všiml, tak tu žádná zvířata nejsou a Mount Weather si taky nenašla."

"Něco vymyslíme."

"A to?"

"Bože Bellamy, pochop, že nemůžeš jen tak obětovat lidi pro svůj užitek."

Naštvaně se zvedne na nohy. "A ty pochop, Clarke, že tady ani tobě nelítají pečení holubi do huby jako na Arše."

"Tím chceš říct co? Že mě zabiješ, když nebudu souhlasit?"

"Nasbíráme bobule," řekne rozhodně Jasper a postaví se hned vedle Bellamyho. Podívám se na zbytek.

"Monty?" Osloví jej Clarke.

"Promiň, ale všichni mají hlad a pokud to tak půjde dál, nebude to dobré. V táboře bude chaos." Stoupá si vedle Jaspera.

"Finne?" Nic neříká a jde k ní. "Díky," zašeptá k němu. Stiskne jí povzbudivě ramena. "Octavie?"

"Nenechám umírat obyčejné lidi, Belle," zavrtí hlavou a připojí se za Finna. Podívám se na Bellamyho. Pohled mi opětuje. A aniž bych se o to prosila, osloví Clarke i mě.

Zkoprním. Pak se zhluboka nadechnu a s tichým promiňte opustím stan. Přejdu až k nejbližším stromům. Chytnu se jejich kůry a zhluboka dýchám. Vdechuju vůni smůly a snažím se čerpat pomyslnou energii. Po chvilce kouknu na místa, která jsem opustila. Vydechnu...

"Já bych s sebou vzala Wellse, Jaspera, Finna a Jordan a šla najít nějaké zvíře." Všichni přítomní na mě nechápavě koukají. Nevím, co je mohlo překvapit víc, jestli to že jsem se vrátila, nebo to, že mluvím. Bellamy nakonec protočí očima.

"Souhlasím," usměje se Clarke a já začínám mít pocit, že mě přece jen nenesnáší. "Ty nejdeš," dodá v okamžiku.

"Půjdu místo Jordan," prohlásím rozhodněji než obvykle a Clarke následuji k východu.

"Ne, zůstaneš tady," zastaví mě. Neodmlouvám. Naučila jsem se, že vybočovat, upozorňovat na sebe, odmlouvat... to vše je špatně. Za odvahu nepřichází odměna - nikdy. A ten co tvrdí opak, nikdy doopravdy statečný nebyl.