Opilé Vyprávění O Historii ✅

Večeře jak má být

"Poté co byl Alex umyl záhadnou tekutinou barvy Ameriky a oblečen do čehosi, co považoval za svěrací kazajku, vydal se vstříc dalším prohlídkám velké galerie neboli královského paláce."

"Samozřejmě i náš panovník se šel naparádit pro nového vězně/hosta. Upravil si korunku, přečesal vlásky a navoněl parfémem, aby svého malého dárečka omámil nejen svým šarmem, krásou a královskou mocí ale rovněž vůní a pohostiností."

"Jestli se musí jeho Výsosti něco uznat, byl to jeho vkus... Tedy co se jídla týče.

Kupříkladu výzdoba jeho obydlí, jak jsme se již zmínili, byla vskutku hrozivá. Ještě strašidelnější se stala v okamžiku, kdy Alex zpozoroval na jedné ze stěn jeho portrét. Jak se zde stihl objevit tak rychle, to bylo i nad Hamiltonovo chápání. Vrcholem všeho bylo, když ucítil na zádech něčí pohled a vzápětí zjistil, že v rohu místností sedí malíř s plátnem a upřeně jej pozoruje, zatímco šmrdlá štetcem po obraze.

Od téhle chvíle začal náš drahý Hami urychleně přemýšlet, jak se dostat z přepychové psychiatrické léčebny, v níž se momentálně shodou nešťastných náhod nacházel, pryč."

"Lineee. Ty to kazíš. Tak to přeci vůbec nebylo...

Tedy rozhodně Alexander nechtěl nikam utíkat. Ty obrázky... To byla možná i pravda, přiznávám. Ovšem měly svůj dobrý, opodstatněný důvod.

George našeho hosta již předem upozornil, že si tento vzácný moment bude muset zaznamenat. Ne každý den ti přijede v krabici od čaje rozzuřený americký velvyslanec, který k tomu ještě umí... No nevím zda se ta smršť nadávek dá považovat za zpěv.

Bylo by nepochybně velice neuvážené, kdyby Georgey tohoto dárečku, jak se patří, nevyužil a nepokusil se od něj získat nějaké ty informace o jeho milované Americe, jež se mu nyní mílovými kroky vzdalovala. Což samozřejmě jeho Milosti trhalo srdíčko a zanechávalo to v něm díry, kterou snad nikdo nedokázal zaplnit.

Proto svým nádherným, zpěvným hlasem, s tím okouzlujícím britským přízvukem Hamiho přerušil a s nevinným, rozkošným úsměvem na tváři přikázal, aby mu vyprávěl o Spojených státech. "

"Proti tomu Alexander rázně protestoval, dokonce si i nacpal pusu jídlem a na chvíli zcela zmlknul, což byl jev vzácnější než sloní baletka tancující na duze, jen aby nevyhověl rozkazu. Jemu totiž přeci nikdo rozkazovat nebude. Není možná, aby prozrazoval něco o svých krajanech-"

"To mu ale nevydrželo dlouho, neboť Jiřík svým královským šarmem rychle Hamiltona zlomil a rozmluvil. "

"Určitě, miláčku. Já si to tedy pamatuji jinak.

Poté, co na něj Jirka několiko dlouhých minut v kuse naléhal a do jídelny se 'jen tak' připlížili vojáci, začal mluvit. Vykládal o městech, řekách, domech zkrátka o všem možném.

Při zmínce o krajině se na chvilku zamyslel a chtěl začít vyprávět jednu historku z Francie. Jakmile ale slovo "Francie" vypustil z úst, George se vymrštil ze židle a vykřikl: ,,DON'T CHANGE THE SUBJECT!" Hamilton strnul s vidličkou u úst, zatímco se veličenstvo sladce usmálo. "Cuz you're my favorite subject,' zapěl ještě líbezným hláskem král, než se opět pokojně usadil do polstrované židle, připomínající zmenšený trůn.

Nutno dodat, že Hami na něj hodnou chvíli zíral, než se z náhlého výkřiky vzpamatoval a opět se vrátil k popis, nyní daleké, domoviny. Neboť ale téma Francie zůstávalo v jeho mysli, rozkecal se a započal si velice aktivně stěžovat na Jeffersona a vše spojené s postavou tohoto afro blba. Což- "

"Což si George pochopitelně vyslechl a po celou dobu Alexanderových nářků se tvářil velice chápavě, zatímco v hlavě spřádal plán, jak se onoho makarónového muže zbavit, aby již jeho cinnamon roll neobtěžoval... Nebo bych snad měl říct Linamon roll, ha?"

" Jonathane Groffe, přestaň! *Šeptem* Jsou tu nevinní lidé! *Šeptem*

No, když do sebe Alex nasoukal tu podivnou hnědou, nechutnou a hnusnou hmotu, které sluhové říkali pudink a jež tak nepříjemně zakončovala na britské poměry celkem chutnou večeři-"

"To říkáš, jako by ti naposledy co jsem ho vařil nechutnal... Už pro tebe kuchtit nebudu."

"Ale Groffíku, přece by ses neurazil."

"Urazil... A vůbec, pokračujme v historii.

Tedy, poté co dojedli oba pudink, který Hamimu VELICE chutnal, poručila jeho Výsost, aby se ze stolu uklidilo jídlo a přineslo se to nejlepší víno, jenž ve staletých sklepech v paláci skladovali.

Rovněž také přikázal, aby do obrovského sálu, v němž doposud večeřeli, přišla jeho osobní královská kapela. Neboť měl v plánu našeho drahého Alexandera ještě více uchvátit svým bohatství a brzy i tancem. Ovšem ne jen tak ledajakým. "

"Díky bohu Al-"

"Bohužel."

"Ano, BOHUŽEL Alex vycítil, že na něj naše veličenstvo něco chystá. Ihned po příchodu kapely si vzpomněl na Jeffersona a jeho nálada se ještě zhoršila... To ovšem netušil, co bude následovat."

"Ano... Hamilton samosebou očekával tanec na parketu, ale Jiřík měl jiné požadavky: podal Američanovi brusle a se svým vznešeným, nádherným britským přízvukem ho vyzval, ať si brusle nasadí, neboť jdou na Královské kluziště."

"Že si v té chvíli začal Alex opravdu připadat jako v psychiatrické léčebně s pacientem, jenž by měl být zavřený ve vypolstrované místnosti a jeho mysl se horečně snažila přesvědčit sebe sama o celé nereálnosti této situace, o pouhém zdání se této události, jenž dozajista byla jen zvrácenou noční můrou, nemůže být pochyb.

Naneštěstí z jeho úst stihlo vyjít pouze:"You must be out of your god damn mind!" než byl popadnut za ruku a jeho Výsostí, jež už měla na nohou červené brusličky, vláčen kamsi do neznáma chodbami, ve kterých opět nechyběly stovky obrázků jeho domoviny.

K veškerým stížnostem jako by byl George hluchý nebo možná jen prostě moc hloupý, aby jim rozuměl-"

"*Vražedný pohled*"

"... Nebo Alex mluvil moc rychle.

Nu a tak zkrátka táhl nebohého Hamiho dál a dál, rychlými kroky po paláci. Nakonec náš ubožáček musel běžet, neboť jeho krátké nožičky nestačili těm, jimiž byla od přírody obdařen Jiří. Tedy, teoreticky vzato by během cestovat nemusel, ale to by byl brzo tážen za ruku po podlaze."

"Jirka se s viditelným nadšením rozeběhl ještě rychleji a v ten okamžik to Alexander vzdal. Nechal se jeho Vznešeností vláčet po zemi. Naštěstí už ale byli u kluziště. George přehlížel fakt, že Američan nikdy v životě nebruslil a vyzval ho, aby vstoupil na led."

Jak shrnout tuhle kapitolu pár slovy: Proč ne, že?

Úsměv Vám sluší tak ho noste!