Witch

Prolog

Elena zapálila nespočet svíček. Ty světýlka jí připomínala víly. Magii, která neexistovala. Magii, která byla zakázána. Připadala si důležitá, když takto porušovala pravidla. Ale to nebyl hlavní důvod, proč toto dělala každou noc.
Hudba, další náhražka, kterou tak milovala. Hudba dokázala opravdu okouzlit. Vzala staré housle a smyčec. Přes to, že byly rozladěny, hrála Elena nádherně. Hudba proplouvala tichem noci a splývala se vzduchem. Ti, co byli vzhůru se zastavili, okouzleni tou nadpozemskou melodií.
Eleninu tklivou skladbu přerušily hlasy, bylo slyšet: "Odkud to jde?!" nebo "Hledejte!" Elena však hrála dál. Věděla, že jdou pro ni. Ale nebála se, protže magie, hudba byla s ní.
Hlasy se blížily až nakonec někdo zabouchal na dveře jejího domu.
"Otevři, čarodějnice!" Elena nepřestávala hrát. Muži vzdali bušení a pokoušeli se dveře vylomit. Po chvíli se jim to podařilo.
Elena konečně odložila housle, už je nepotřebovala, hudba jí zněla v hlavě. Přes to, že věděla, že proti nim nemá šanci, vzala do ruky dýku. Prosila neexistující bohy aby umřela hned a aby nebyla mučena.
Tři muži vstoupili do světnice. Ve světle svíček vypadali děsivě.
"Tady jí máme, čubičku" řekl ten na levo a v úsměvu odhalil zkažené zuby. Znásilní jí?
Chci umřít, prosím. Prosím...