Člověk je doopravdy podivný tvor, obloho... Někdy vlastně ani nevím zdali je dobře že se nazývá jako nejchytřejší.
Víš obloho, když se koukneš na zem neuvidíš lidi....uvidíš pobíhající tvory, kteří to chtějí někam dotáhnout.
Co vlastně znamená to někam dotáhnout? To existuje nějaké NĚCO co musíme někam dotáhnout? Ach...asi jsem to NĚCO nenašla, možná ani nechci...pokud je to důvod lidské existence...v tom případě nejsem schopna se smířit s faktem že musím NĚCO někam dotáhnout...když vlastně ani to něco nemám, a ani mít nechci...ach obloho, pomůžeš mi?
Připadá mi zbabělelé žádat tě o pomoc...nicméně mé srdce buší...pořád dýchám...ale jak dlouho?
Na jak dlouho to tak ještě vidíš?
Vždycky jsem byla člověk co hledal to něco, poslední dobou nemám čas ani náladu nějaké něco hledat...
Vždyť je to tak únavné hledat něco...co když mé něco neexistuje?
Asi se ode mě něčeho nedočkáš, dočkáš se jen mne...žádné něco prostě získáš mou duši...a na něco si počkej od jiných podivných tvorů Terez.
