Láska na ledě ❤ (Příběh hokejistky)

" Tara " °48°

Minulý díl:

Pohled Kate:

,,Katie...“ zaúpěl.

,, Nechci aby si toho znovu litovala.“ řekl mi, spíše mi ta slova jen zašeptal. Skoro jako by nechtěl, abych jej slyšela.

,, Alkohol otupuje tvou mysl a ty by si toho později litovala. Promiň mi to...“

,, Nemůžu.“ řekl mi potichu. Vzal mě za ruku a hned jsme odcházeli.

Nechápala jsem jej.
Nechápala jsem sebe.
A ani jsem nechápala, proč jej mám tak ráda.

Později jsem na zadním sedadle Fredova auta, přemýšlejíc nad dnešním večerem, se značným zmatením, vyčerpáním a pomocí alkoholu, usnula...

______________________________________

Probudila jsem se za ostrého světla, které mi nepříjemně ztěžovalo nechat svá víčka zavřená. Ležela jsem ve své posteli a nebylo mi nejlépe.
Hlava mi třeštila a já si toho moc nepamatovala. Nemohla jsem si vzpomenout na celý včerejší večer. Tedy, vzpomínám si na začátek. Ale ten konec... Jen abych nedělala hlouposti, pomyslela jsem si.
Na mém stolku ležela sklenice vody, prášek na bolest a kousek papírku. Vzala jsem si nejdříve prášek, zapila jej vodou a až jako poslední jsem si vzala do ruky onen papírek.

Byla jsi docela dost mimo Katie, nechal jsem ti tu vodu a prášek na hlavu.

Fred

Nic nového. Ani zmínka o včerejším večeru.
Došla jsem se vysprchovat, jelikož jsem byla ještě oblečená, usoudila jsem, že by to tu sprchu vážně chtělo. Na sebe jsem si potom vzala kalhoty a nějaké tričko, které se mi válelo ve skříni. Stále mi nebylo nejlíp, tak jsem si zapla mobil a zalezla ještě do postele.

Máte 3 nové zprávy.
Jeden zmeškaný hovor.
A pár emailů.

Zpráva od uživatele Tara❤

,,Letadlo mi letí brzy ráno a já se už na tebe hrozně moc těším. Přiletět bych měla až k večeru ale. Okolo osmé. Vůbec nevím, kde bydlíš. Vyzvedneš mě pls?“

Málem bych na ní zapomněla. Jen jsem odepsala, že jí vyzvednu.

Zpráva od uživatele Fred

,, Dobré ráno Katie, promiň mi ten včerejšek. Měl jsem to říct normálně.“

,, Víš co? Zapomeň na to, že jsem ti psal. Ahoj.“

Tak teď ani nevím, co jsem fakt dělala. Za co se mi omlouvá? Co říct a proč zapomenout?
Mé nevyřčené otázky přerušilo upozornění na mém mobilu.
Psala mi Tara ohledně odvozu a tak. Hned další zpráva byla od Marcuse.
Chtěl mi prý něco důležitého oznámit. Už se na něj těším. Pravdou je, že jsme se lehce odcizili, jak je teď věčně pryč. Občas bych jej ráda měla zase při sobě, vedle svého pokoje. Chybí mi.

Dneska jsem víceméně nic v plánu neměla. Udělat si úkol do školy, koukat na pár filmů a seriálů a nakonec jsem stejně skončila u kreslení. Bavilo mě to. Bylo to něco jako u mé motorky. Pocit volnosti... Ruka si dělá své čáry, kreslí si jak chce, jak dlouho chce a je volná. Cítím se při kreslení uvolněnější a mám menší pocit svobody. Člověku to pomáhá při stresu, odreaguje se a cítí se spokojeně. Proto jsem ani dneska neváhala a chopila se tužky a papíru, který byl uložen pod postelí.
Chvíli, možná více než to, jsem si kreslila cokoli mě v tu danou minutu napadlo. Po chvíli mi ale došly nápady a tak jsem zapla notebook, abych si vyhledala daný obrázek na nakreslení. Obvykle jsem to tak dělávala, když jsem již na nic nepřišla.

______________________________________

Pohled Freda:

Vyčítal jsem si svá slova, která jsem tak nemyslel. Chtěl jsem být milý, ale nevyšlo mi to. Řekl jsem to přímo a později jsem toho litoval.
Proč jsem to vlastně říkal?

,,Nechci aby si toho znovu litovala.“
,,Nemůžu.“

Proč bych jí nemohl políbit?
A litovala by toho znovu?
Vždyť ani nevím, jak na tom jsme. Má stále toho kluka??

Tolik nevyřčených otázek. Přemýšlel jsem nad tím celou noc a ani jsem se kvůli tomu moc nevyspal. Spíše skoro vůbec.

Zrovna mi na mysl skočila další důležitá otázka.

Pamatuje si má slova ze včerejšího večera?

Nakonec jsem se rozhodl jí napsat. Odeslal jsem tu zprávu a ještě si jí potom několikrát přečetl. Smazat se již nedala a tak jsem jí napsal další, novou zprávu.

,,Víš co? Zapomeň na to, že jsem ti psal. Ahoj.“

Budeme si stejně muset promluvit. Nemůžu si to nalhávat.
Miluju jí a udělal bych vše, aby byla šťastná.
Ať už se mnou a nebo beze mne....

______________________________________

Pohled Kate:

Usnula jsem. Podívala jsem se na hodiny, které ukazovaly již sedmou hodinu večer. Mobil mi rezignoval, vypl se. Zapnula jsem jej a hned si přečetla zprávy. Marcus, Britney, Wendy, Tara. Sakra, málem bych zase zapomněla.
Tara, letiště, v osm.

Vystartovala jsem z lehu, sedla si a hned se šla obléct. Rozhodla jsem se, že jí ukážu Berušku a tak pojedu na ní. Proto jsem se taky oblékla více. O půl hodinu později jsem už byla hotová, jdouc si do garáže pro motorku.

Vítr mi lehce čechral vlasy, které mi vyčnívali z pod helmy. Byla zima, všude již sníh.
Zastavila jsem kousek od letiště a šla Taře naproti.

,,Panebože.“ vypískla moje nejlepší kamarádka, jakmile mě uviděla.

,, Taro, panebože, hrozně moc si mi chyběla.“ nedalo mi to a rychle jsem objala Taru, která byla štěstím bez sebe.

,, Ještě krásnější než si pamatuji.“ řekla, když se ode mne odtáhla a já se od srdce zasmála.

,, To bych měla říkat já tobě, holka.“ zalichotila jsem jí taky.

,, Čím jedeme?“ zeptala se mne a začala se rozhlížet.

,, Na motorce. Zavazadla ti nechám poslat. Budou tu do dvou hodin.“ řekla jsem.

,, Motorka?“ zeptala se a lehce se zasmála.

,, Další úžasná věc v mém tak chabém životě.“ odpověděla jsem a kráčela už směrem k Berušce.

,,Beru zpět co jsem řekla. Čau krásko.“ zasmála se Tara a rozeběhla se k motorce. Neudržela jsem se a začala jsem se smát.

,, Tohle mi chybělo.“ řekla jsem popravdě, dívajíc se na mou kamarádku.

,, Taky.“ znovu mě objala.

_____________________________________

Povídali jsme si spolu snad hodiny. Objednala jsem nám pizzu, naše nejoblíbenější jídlo. Zapli jsme si seriály a hodně si u toho povídali. Chyběla mi. Hrozně moc mi chyběla...
Šli jsem spát až po půlnoci, jelikož jsme se fakt dlouho neviděli a museli si říct každou věc, i tu nepodstatnou..
Fred se už neozval a já jemu taky ne. Zítra mě měla čekat hokej a vůbec nevím, zda to nezrušit..

Usínala jsem na pohovce, vedle mé kamarádky, vzpomínajíc si na páteční večer. Sakra...

Další kapitolka s více jak 1000 slovy. Dokopala jsem se k napsání další kapitoly.

Další vyjde snad do těch 4 dní, ale poslední dobou to tak moc nevychází. Takze se nezlobte, když vyjde déle.

Mimochodem mockrát vám děkuju za všechna přečtení❤

↓
👑👑
1,64 K
↑

Miluju vás❤👑

Vaše❤
xxxx