,,Sas, je čas jít domů! Rozluč se a jdeme!" Volala na holčičku její máma, když měla zbalené všechny věci, které si na hřiště chtěla vzít ona holčička.
,,Proč? Vždyť je ještě brzy?"
,,Musíš jít brzy spát, zítra máš velký den, budeš mít šest a tatínek to chce pořádně oslavit, přeci za týden jdeš do školy."
,,Mami, ale já se přeci nemám s kým loučit." Vzhlédla na svou matku.
,,Ne? A s kým jsi si to teda povídala?" Ptala se udiveně.
,,Přeci s Kisem" Odpověděla holčička jakoby nic.
Pro ni to bylo normální, jen to zatím nikomu neřekla, nepotřebovala... I když jí má být zítra šest a věci neřešila, nepřišlo jí divné, že jejího kamaráda nikdo nevidí.
,,Aha.. A kdo je Kis?" Ptala se zaražená matka.
,,Můj kamarád, hraje si se mnou, když jsem smutná a nebo sama." Usmála se.
,,No, a kde bydlí, když se s ním nepotřebuješ loučit?" Vyptávala se.
,,Nevím," Řekla skesle holčička, ,,on se vždy objeví sám a většinou u nás doma. Takže asi tam." Zaradovala se.
ČTEŠ
Imagination or Reality?
Short StoryZnáte dnešní dobu? Určitě víte, že má své pro i proti. Rychlejší komunikace, snadnější cestování... Ale také je uspěchaná, čím dál tím línější a můžeme dnes věřit ostatním? Sas si zrovna prochází "špatným" obdobím. No, špatným, spíše je toho na ní m...
