Meant to be together (Letopisy Narnie / Edmund / CZ)

3. kapitola

Stála na palubě a přemýšlela. Proč se o ni všichni tak moc bojí? Proč nemůže zastat alespoň nějakou jednoduchou práci? Je zvyklá pracovat, není z cukru. Bohužel se jí bojí pustit i do kuchyně, slyšela pár námořníků šeptat, že by je mohla otrávit. Taková kravina, pomyslela si otráveně. V podstatě nerozeznala sedmikrásku od kopretiny, natož, aby rozeznávala nějaké složité bylinky.

Pozorovala moře a dál přemítala, co bude dělat kromě toho, že se bude nudit, když k ní z podpalubí přiběhl jeden z námořníků.

„Slečno, slečno Chimnallary!"

„Co se děje, Jeofe?" otočila se překvapeně. Nestávalo se každý den, že by si Jeof s něčím nevěděl rady.

„Prosím vás, pojďte se mnou, já už fakt nevím, co mám dělat," prosil. Zněl hodně zoufale.

„Dobře. Co se děje?" Už jí to začínalo zajímat. Že by konečně našli práci po dámu z cukru?

„Slečno, s královnou Lucií a králem Edmundem... eh... připlaval i jeden kluk. Otrava jak se patří. Nic se mu nelíbí, nic nechce, je mu špatně," zoufal si, ale pak se usmál, „a stihl si znepřátelit Rípčípa."

Tomu se musela začít smát. Kdo si znepřátelí Rípčípa, nemá to lehké, zvlášť když je s ním na jedné lodi. Doslova. „Tak tomu říkám talent," řekla Chim s úsměvem na rtech. To se nestává denně.

„Támhle, slečno," navigoval ji Jeof v podpalubí a těsně před marodkou, kde ten chlapec zřejmě ležel, raději odešel.

„Děkuji ti Jeofe," odpověděla a došla za klukem krčícím se v houpací síti. Byl celý zelený a vykulený.

„Ahoj. Jak se jmenuješ?" zeptala se, ale odpověď se jí nelíbila.

„A kdo jste vy? Znáte britského konzula? Doufám, že taky nepatříte k tomu krysákovi."

Mlaskla. Nebyl zdvořilý, to jí vadilo, ale snažila se být milá. Ani jí zprvu nedošlo, že říká nějaká zvláštní slova.

„Jsem Chimnallary. Sestra krále Kaspiana. A ty jseš kdo?" zeptala se znovu a trpělivě.

„Eustác. A abyste věděla, jsem republikán. Nezastávám dobré názory na monarchii," odsekl. Nechápala, co jí to ten mladý muž říká. Jaký konzul? Co to je monarchie?

„Chci zpátky do Británie!" zaskučel Eustác.

„Kdo je to ten konzul?" zeptala se opatrně, aby ho neurazila.

A Eustác začal bez většího pobízení vysvětlovat. Trvalo mu dlouho, než všechno popsal. Chimney byla nakonec ještě zmatenější než na začátku, ale byla ráda, že se chlapci udělalo lépe. Vyprávění o známém prostředí mu očividně pomáhalo. Chápavě ale přikyvovala a občas mu na něco odpověděla.

„Promiň, ale už budu muset jít. Až ti bude lépe, tak ale přijď na palubu a najdeme ti lůžko," usmála se na něj, když Eustác řekl vše, co chtěl.

Kývl, že ano, že přijde, ale jeho výraz tomu nenapovídal. Chim vstala a slušně se s ním rozloučila. Za marodkou zavrtěla hlavou. U Aslana, co tohle je za dítě? Celá vyčerpaná od vyprávění vylezla na palubu.

O zábradlí byla opřena Lucinka, a tak se k ní Chim radostí přidala.

„Lucko, co se to děje?" zeptala se a stoupala si na špičky, aby přes námořníky viděla, ale nebylo jí to nic platné. Všichni byli u sebe a nadšeně mluvili.

„Edmund a Kaspian se domluvili, že si dají souboj," odpověděla znuděně.

Chimney to naopak nadchlo. „A ty to nechceš vidět?" zeptala se s úžasem a nadskakovala, aby viděla co nejvíc. V poslední době tady moc takového rozptýlení nebylo.

„Tohle máchání mečů už jsem viděla tolikrát..." odpověděla neurčitě.

„Jdu si tam najít místo," zavolala Chimney a už se hnala ke kruhu mužů.

Kaspian a Edmund už stáli s meči připravenými.

Trochu do mužů strčila, aby si udělala místo. Na svůj věk byla malá, ale o to nebezpečnější. Navíc byla princezna, i to mělo své výhody. Muži jí nevědomky udělali prostor s očima upřenýma na dva krále s meči připravenými k souboji.

Souboj začal. Celou dobu to bylo vyrovnané. Celé to vypadalo spíš jako tanec s meči než souboj, bylo znát, že oba dva šermíři své zbraně umí ovládat a nedělají žádné zbytečné kroky. Podívala se na Edmunda. Pořád vypadal stejně jako v bitvě U Aslanova vrchu, až na to, že trochu vyrostl. Byl o hlavu větší než ona, na tom se nic nezměnilo. Pozorovala ho tak moc, až najednou zjistila, že souboj skončil.

Bylo to rychlé, oba si očividně pamatovali, jak ten druhý bojuje, a tak si za chvíli navzájem drželi špičky meče u krku.

Otočila se zpět k Lucince, došla za ní a opřela se o zábradlí pozorujíc moře. Koutkem oka si všimla, že přichází zpocený Edmund. Lucinka mu podala vodu.

Chim ze snění jí vytrhl zvuk ozývající se z podpalubí. Otočila se, a když uviděla Eustáce, usmála se. Asi si už zvykl na pohyb lodi a dokázal udržet rovnováhu. Jí samé taky chvíli trvalo zvyknout si na pohupování lodi, prvních pár dní jí připadalo, že každou chvíli spadne. Pozitivní bylo, že neměla mořskou nemoc.

„Už se cítíš lépe?" otázala se ho Lucinka mile.

„Ale ne díky tobě! Ještě že já mám tuhý kořínek," odsekl.

Chim se zarazila. Takže se v něm moc nespletla. Je to dítě, které je zvyklé být to nejhodnější, nejchytřejší, nejúžasnější. Lucinka se nenamáhala odpovídat. Asi byla zvyklá na takové chování a nijak ji to nerozhodilo. Jen bylo vidět, že se přemáhá, aby nezačala nesouhlasně vrtět hlavou, a tak se prostě jen otočila směrem od něj.

V tom se objevil Rípčíp. Když neviděla první souboj mezi Eustácem a Rípčípem, musí vidět alespoň ten druhý, rozhodla se Chim a neodešla, jak by to za normálních okolností udělala, protože v přítomnosti protivných lidí nehodlala setrvat moc dlouhou dobu.

„Výbušný jako vždy. Získal jste balanc?" ozval se Rípčíp svým obvyklým vyrovnaným hlasem.

„Nechyběl mi. Byl jsem jenom zaskočený. Mám k tomu akutní dispozice, díky inteligenci," odpověděl Eustác. Chimney se chtělo rozesmát, jak to bylo směšné, ale nechtěla nikoho urazit. Byl to přítel Edmunda a Lucky, i když trochu rozmazlený a neurvalý. Všimla si ale, že Edmund a Lucinka se smějí také, takže si dovolila se alespoň usmívat. Edmund se málem zadusil vodou. Neudržela to a začala se také potichu smát. Otočila se, že odchází, aby to Eustác neviděl. Dál raději Eustáce a Rípčípa neposlouchala, musela by se rozesmát naplno.