Na náměstí už probíhala dražba otroků. Když dorazili, zrovna začali dražit Lucku a hned po ní i Eustáce.
Muži z Jitřního poutníka se rozestavěli po prostranství s kápěmi staženými hluboko do obličeje, aby je nikdo neviděl, jinak by každý ihned poznal, že rozhodně nejsou zdejší a že už vůbec tady nejsou kvůli koupi otroků.
Ona sama se uklidila do rohu náměstíčka s mečem ukrytým pod kabátcem. Chtěla zůstat co nejdál. Sotva dostane klíče, osvobodí otroky.
Pozorovala dění a sotva došlo na jakési souboje, vyhlédla si klíče. Než ale stačila k muži se svazkem klíčů doběhnout, už si ho vzal na starost někdo z posádky a jí už pak jen hodil klíče a dál se jal pomáhat svým přátelům.
Chimney se ihned hnala k otrokům a pomáhala jim z pout. Nejdříve Lucka a Eustác, poté ostatní, které neznala. Všichni vypadali utrápeně, ale viděla jim na tváři úsměv, že se jim podařilo uniknout ze spárů otrokářů.
Když osvobodila všechny otroky, kteří jí všichni děkovali, zjistila, že už bojují i obyvatelé ostrovů a otroci, které právě pustila z pout. Mlátili otrokáře vším, co jim přišlo pod ruku. Vědro, mísa, prkno, bota, prostě cokoliv, co měli po ruce. Vlastně to vypadalo dost komicky.
Systematicky začala pročesávat dav a hledat Driniana, aby mohli zahájit hledání Edmunda s Kaspianem, ale než stačila najít Driniana, našla Kaspiana s Edmundem bojující vedle sebe. Překvapeně zamrkala, jestli to není přelud, ale nebyl. Pořád tam byli, oháněli se mečem, až z nich tekl pot. Když viděla, že Edmund je v pořádku, v břiše jí zatřepotali motýli svými křidélky. Ihned se ale zatvářila provinile, že se více raduje z toho, že je v pořádku Edmund než z toho, že je v pořádku Kaspian.
Nebylo potřeba se ani do boje přidávat. Během chvíle bylo jasné, že otrokáři nemají nejmenší šanci a snažili se uprchnout. Což se jim samozřejmě nepodařilo.
Sotva všechny ty ničemy pozavírali, Kaspian se vracel ulicemi plných lidí, kteří mu provolávali slávu. Vypadalo to, že Narnijská vlajka opět zaujme své právoplatné místo na tomto ostrově.
„Veličenstvo? Veličenstvo!" přiběhl nějaký muž z davu, ale Drinian ho zastavil. Nechtěli přece, aby jim někdo zapíchl krále takovou chvíli po vítězné bitvě. Muž ale nevypadal, že by chtěl Kaspianovi nějak ublížit. Chim si ho prohlédla a našla na něm tu samou věc jako u ostatních lidí tady. Zvláštní kombinaci strachu, smutku a momentálního štěstí.
„Mou ženu právě dnes ráno odvedli. Prosím, vezměte mne s sebou. Jsem zdatný námořník, na moři jsem jako doma," prosil muž. Chimney ho litovala, a ještě víc litovala holčičky, která na něj volala a kterou tu muž nechával, jen kvůli tomu, aby našel svou ženu a tím pádem její matku. Netušila, proč a kam jeho ženu odvedli, ale podle všeho Kaspian byl s místními poměry srozuměn a poté, co si muže pořádně prohlédl a utvrdil se v tom, že muž se zdá být v dobré kondici a má postavu námořníka, se na něj přátelsky usmál.
„Ovšem, pojeď s námi," přizval ho Kaspian na cestu po moři a Chim zahlédla v mužově tváři záblesk naděje.
Za dnešní den byla Chim svědkem spousta událostí a už si chtěla jen zalézt pod přikrývku a spát, ale musela vydržet ještě chvíli, protože v přístavu je zastavil stařec, který se snažil uzurpovat se Kaspiana pro sebe. Vypadalo to, že Kaspian je dnes osobou dne, protože s ním očividně chtěl mluvit úplně každý.
„Králi, Můj králi!" křičel, běžel ke Kaspianovi a držel jakousi věc, která vzdáleně připomínala meč. Vypadalo to jako meč z mořského korálu.
Když muž doběhl, Chim si všimla, jak je v žalostném stavu. Šíleně dlouhý plnovous a dlouhé vlasy, očividně podvyživený a ve špinavém oblečení. Většina těch lidí vypadala špinavě, ale na rozdíl od starce vypadala zdravě.
„Ten mi dal kdysi váš otec. Ukrýval jsem ho v jeskyni, ale teď ho dávám vám," poklonil se a předal meč Kaspianovi. Chim na tu korálovou věc zírala. Takže to vážně byl meč.
Edmund se překvapeně na meč podíval. „To je starý Narnijský meč!" A vzhledem k tomu, že Ed tvrdil, že to byl starý Narnijský meč, to byl zatraceně dobrý meč. Až na to, že byl tedy momentálně úplně zašlý.
„Ano, ze Zlatého věku Narnie. Bylo jich ukováno sedm. Jsou darem Aslana na ochranu Narnie," přitakal Edmundovi stařec a zářivě se na Edmunda usmál. Očividně ho potěšilo, že to ví. Jako kdyby byl nadšený profesor historie.
„Díky lorde Berne," poděkoval mu Kaspian a meč si vzal k sobě, ale nezůstal mu v rukou dlouho. „Jenže já meč mám. Proto bych byl rád, kdyby sis ho vzal ty, Ede," otočil se na Edmunda, kterého to zaskočilo. Chim se usmála. Edmunda věci většinou nezaskakují.
„Já... páni, díky," zíral střídavě na meč a na Kaspiana, ale nevzal meč do ruky, dokud mu ho Kaspian nevrazil až před nos.
Usmálase, vypadalo to, že je Ed doopravdy nadšený, z takového dárku, ale naradosti mu ubírá to, že celý meč bude muset... no, momentálně to vypadalo vícjako korál, než meč. Takže ho bude muset celý oloupat a vyčistit. Milionkrát.Aby byl doopravdy čistý.
ČTEŠ
Meant to be together (Letopisy Narnie / Edmund / CZ)
Fiksi Penggemar"Často je těžší porazit svou vlastní slabost než bojovat se zlem, které se děje někomu jinému." Všichni asi známe příběh o Jitřním poutníkovi, na kterém se král Kaspian vydal hledat lordy Telmaríny. Všichni dokonce známe legendy o čtyřech králích a...
