Meant to be together (Letopisy Narnie / Edmund / CZ)

11. kapitola

Hned další ráno se strhla nádherná podívaná. Chim stála znuděně na schodech a koukala na moře, ale moře nabízelo stále jen vlnky a vlny, nic jiného. Dala by cokoliv za to, aby mohla něco dělat. Cokoliv. Hlavně, aby se nenudila. Edmund většinu času pracoval nebo leštil mečík. S Luckou si popovídala ráda, ale s Edmundem ještě radši, proto se většinou zdržovala poblíž jeho osoby. Podívala se směrem, kde seděl, a usmála se. Pořád odlupoval kusy jakéhosi hnusu z meče a leštil očištěné kousky meče.

Uhnula pohledem dřív, než mohl zaregistrovat, že ho sleduje pohledem,

„Ahoj," ozvalo se najednou vedle ní.

Lehce sebou trhla, byla zamyšlená a společnost nečekala.

„Ahoj," zamrkala do sluníčka, jak se podívala na Edmunda, který stál zády ke slunci. Tomu to ihned došlo a obešel Chim na druhou stranu, aby nemusela mhouřit oči, až bude mluvit.

„Zase se flákáš?" popíchl ji.

„Ne-e," usmála se, „já se nikdy neflákám. Dostala jsem za úkol spočítat dva a půl metru vysoké vlny."

„A kolik už jich máš?" zeptal se vážně.

„Za posledních 15 minut jich mám 8. Spousta z nich byla o maličko nižší. I když takhle na dálku se to samozřejmě blbě odhaduje, tak možná mám započítané i vlny vysoké dva padesát pět." Usmála se, ale pak jí začaly cukat koutky. „Jo, flákám se. Nikdo nechce pomoct. Nebo nepotřebuje."

Edmund stočí pohled k místu, kde nechal meč. „Mně by se pomocná ruka hodila."

„K čemu? Čistit meč může jen jeden, a to jsi ty," rozhodila rukama a podívala se znovu na moře, ještě víc znuděně než před chvílí.

„K povídání, leštit ho jen za zvuku provazů a moře je osamělý." Zněl trochu nejistě, jako kdyby si myslel, že si odmítne s ním povídat.

„Tak tedy –" začala větu, ale nedokončila ji. Z paluby se ozval šramot a pak řachot. Nezvyklé zvuky, které přilákaly pozornost celé posádky.

Eustác držel nůž a snažil se s ním zapíchnout Rípčípa.

Rípčíp se zvládl bravurně vyhnout, ale to neznamenalo, že si jeden z nich – Eustác – něco neudělá.

Eustác máchal nožem, jako když se třepotá prádlo ve větru, ale Rípčíp a posádka měli divadlo. I Chimney s Edmundem se koukali, ale ani jeden z nich nehodlali zasahovat. Rípčípovi se nic nestane a Eustácovi se něco stane možná tak jeho nešikovností.

Nůž létal ze strany na stranu a Rípčíp do toho křičel povely, jako kdyby učil Eustáce šermovat s nožem. A pak doopravdy začal. Komandoval u toho Eustáce takovým stylem, že se i Eustác snažil to splnit.

„Lepší držení těla, nůž výš, pevné nohy!" Rípčíp přidával lekci za lekcí, křičel a vyhýbal se noži, až najednou neměl kde uhýbat a spadl přes zábradlí.

Eustác se, buď nadšeně, nebo vyděšeně, vyklonil přes zábradlí, aby zjistil, co se s Rípčípem stalo. Nikdo nic neříkal, všichni věděli, že Rípčípovi se nic nestalo. Jen Eustác ho ještě moc neznal. A k Eustácovu překvapení byl najednou myšák na jeho zádech a on pak z ničeho nic ležel na palubě, roztažený jak žába, a všichni se smáli.

Stejně jako většina posádky Chim přeslechla cokoliv, co se stalo během smíchu. Sama se smála spolu s Edmundem, a tak když se pak podívala zpátky na palubu a stála tam vedle Lucky malá holka, Chim se přestala smát.

Eustác, který naštve Rípčípa není nic zvláštního. Ani Eustác, který si natluče. Neznámá holčička na palubě lodi, která odjížděla z přístavu bez holčičky, divná je.

„Gael?" ozval se ten námořník, kterého nabrali na minulé zastávce. „Co tu děláš?" objal ji.

Drinian přišel blíž, kriticky si dívenku prohlédl a podal dívce pomeranč. „Posádka navíc se vždycky hodí."

Dalších pár dní se nic nedělo. Klouzali po moři do neprozkoumaných vod, ale zatím měli štěstí na své straně. Žádné bouřky, žádné mořské příšery, kterými neustále strašil Drinian.

Chim nic moc nedělala. Snažila se pomáhat, kde se dalo, ale spoustu námořníků ji u práce nechtělo. Některým ale přišla ruka navíc vhod.

Jinak si Chim s Luckou hrály s Gael, ale Chim se snažila být s Edmundem. Chtěl si povídat při leštění meče, tak si chodila povídat. Edmund jí povídal o svém světě, jak to tam chodí. Spoustu věcí nechápala a pořád se na něco ptala. Přišlo jí zajímavé, jak jsou jejich světy odlišné.

V jednom z těch světů byli Edmund s Luckou slavným králem a královnou, v tom druhém jen nezajímavé děti. Chim zajímalo, co by byla ona. Byla by taky jen další dítě, nebo by třeba ona byla královna v tom druhém světě?

Za těch pár dní se dozvěděla hodně, ale málo. Věděla tolik informací, jenže jí skoro k ničemu nebyly. Navíc, i když trávila s Edmundem večery, tak jí nedokázal vysvětlit, jak funguje auto. Věděla, že to je jejich obdoba kočáru, ale jak může jet kočár bez koní?

Ale to jí bylo upřímně stejně jedno. Hlavně, že trávila čas s Edmundem. Ano, Edmund jí přirostl k srdci, ale jakým přesně způsobem, to nechtěla zkoumat. Edmund s Luckou budou muset odejít, a tak s ním radši bude trávit čas, než aby se zaobírala otázkami typu „coby kdyby."