Meant to be together (Letopisy Narnie / Edmund / CZ)

12. kapitola

Jednoho rána konečně zase spatřili zemi, ale bez větru, který by je pořádně poháněl, se k němu dostali až k večeru. Vypadal neobydleně, ale byl celý zelený a tím pádem i plný vody a jídla, takže bylo jasné, že se tam zastaví, i kdyby nutně nemuseli. Námořníci by se měli na chvíli dostat z lodi, a navíc čerstvé potraviny určitě nikoho neurazí. A už vůbec ne nějaká pečínka. I proto si Chimney sbalila luk. Nelovila už dlouho a potřebovala procházku po lese, sama samotinká, akorát zajíci kolem ní a třeba i srnka, když bude přát štěstí. Doopravdy se těšila. Pomohla Lucce a Gael najít nějaké podložky na spaní, deky a pod hlavu si vzaly košile, jen Gael půjčily polštář.

Sotva byli na mělčině, Chim vyskočila z loďky a utíkala prohlédnout pláž. Nikde žádné stopy neviděla ani nic neslyšela, tak se porozhlédla mezi velkými kameny a posunula se blíže k lesu, ale ani tam neslyšela nic jiného než obvyklý šramot lesa, na který byla zvyklá. Vrátila se k loďkám, které zrovna námořníci vytáhli na pláž.

„Vypadá neobydleně. Nikoho jsem neslyšela a nikoho jsem neviděla. Ani to nevypadalo, že by tudy někdo vůbec chodil. Pokud tady někdo žije, sem moc často nechodí."

Kaspian přikývl. „Díky, Chim. Rozestelte si a projděte pláž, zda neuvidíme něco dál na pláži. Pak se můžete vrátit a půjdeme spát. Podrobněji prohledáme ostrov ráno."

Námořníci přikývli a během chvíle se každý vydal trochu jinou cestou, pár jich i zamířilo do lesa, ale během půl hodiny se všichni vrátili hlásili, že je vše v pořádku.

Dívky si ustlaly u sebe, Gael spala mezi Luckou a Chim. Chim byla se svým místem dokonale spokojená – viděla z něj na Edmunda a Kaspiana. Kaspiana tak mohla hlídat a Edmundem se mohla kochat. Dívky si povídaly déle, než byly zvyklé, smály se a hihňaly, ale poté i ony začaly být unavené. Tábor utichl. Chim se podívala směrem ke Kaspianovi, který už spal. Edmund se zrovna přikryl, ale když viděl, že na něj Chim dívá, usmál se a popřál jí dobrou noc. Chim zrudla, protože ji Edmund nachytal kochat se. Přání mu ale oplatila a rychle se otočila na druhý bok a děkovala Aslanovi, že je tma a Ed ji nemůže vidět.

Chim probudil brzy ráno výkřik. „Lucko? Lucko!" Chim ihned vyskočila a sáhla po luku se šípy. Během vteřiny měla jede založený a mířila směrem k hluku – přímo na Edmunda. Luk zase sklonila a zmateně se rozhlédla. Co se to děje? Všichni se rychle probouzeli a oblékali.

„Lucka. Není tu. Někdo ji unesl," ukázal na obrovské stopy, které byly obtisklé v ranním chladném a mokrém písku. Chim chápavě přikývla a rychle popadla Gael. „Zůstaneš tady s pár námořníky, ano? My půjdeme najít Lucku." Gael nijak neodporovala, popadla své věci a odtáhla je blíže k vodě. Chim se mezitím stačila i obout a pustila se za Edem.

„Chim, mohla bys...?" poprosil ji Edmund a ona přikývla. Byla zvyklá stopovat zvířata a může stejně tak dobře stopovat jakékoliv jiné stvoření. Vydala se jako první a pečlivě prohlížela každý centimetr země před sebou. Šedá ranní obloha jí práci neusnadňovala, ale nestěžovala si, už stopovala i za horších podmínek.

„Tudy," zavelela potichu a všichni ji následovali. Opatrně postupovali lesem poměrně dlouho. Když vyšli z lesa, už bylo o dost jasněji. Nacházeli se na podivné louce či v okrasné zahradě. Země byla se vlnila v prapodivně pravidelných kopečcích, které tvořily malá údolíčka, kterými se Chimney, Kaspian a další bezhlasně pohybovali. V zorném poli jim překáželi spirálovité stromky, které byly bezchybně zastřihnuté.

„Kaspiane. Lucčina dýka," zavolal Ed potichu. Chim i Kaspian se k němu vydali. Ano, doopravdy to byla Lucky dýka. Vyměnili se pohledy. Co se tu stalo?

Než stačili cokoliv říct, ozval se svist a za ním další. Edmundovi u nohou přistál oštěp. Další minul Chimneyina záda a další se zabořil do trávy mezi dvěma námořníky. Ozval se polekaný křik a všichni se otočili směrem, odkud oštěpy létaly, ale nikdo tam nebyl. Než se stačila Narnijská skupinka vzpamatovat, ozval se zvláštní hluboký hlas. „Stůjte nebo zemřete!"