Dear Fred Weasley [ONE SHOT STORY]

The end of the line

Drahý Frede,
nemám páru o tom, kde bych měla začít. Říkám si, jak se asi máš tam nahoře... A ty si zase nejspíš říkáš, jak to jde nám.

Upřímně, všechno se změnilo od té doby, co tu s námi nejsi. Hlavně George. Už není takový, jaký byl dřív. Snaží se předstírat, že je v pořádku, ale ty moc dobře víš, že poznám, když to tak není.
Pamatuju si ty doby, kdy jsme všichni tři běhali po chodbách Bradavic a společně jsme si dělali legraci z ostatních studentů. Pamatuješ si ještě, jak si schválně vylil lektvar na Dracův hábit přímo před Pansy za to, že ti do toho tvého nasypal svědící prášek zrovna na tvoje první rande? Nebo když jsme vlezli do Snapeova kabinetu a změnili si známky z pololetního testu?

Ještě pořád mi to přijde k smíchu... Ale už to prostě není takové. Je to zkrátka... jiné. Všichni jsou jiní od té doby, co jsi odešel. Já vím, slíbila jsem ti, že k tomu nikdy nedojde...

Že se společně s Ginny o George postaráme, že mu nikdy nedovolíme všechno vzdát, že mu pomůžeme zapomenout...
Ale ono to prostě nejde...
Nejde zapomenout na někoho, kdo mi v té nejhorší chvíli pomohl vstát a bojovat dál. Na někoho, kdo mi dal ty nejkrásnější vzpomínky. Na někoho, kdo mě i v tom nejhorším okamžiku dokázal udělat šťastnou. Na někoho, kdo tady byl vždycky, když jsem ho nejvíc potřebovala.

Nezasloužil sis to. Ty ne. Měl jsi tu s námi zůstat a věř mi, že si teď nikdo nepřeje nic jiného, než že se k nám vrátíš... Ale to se nestane.
Všichni to vědí, ale zároveň tak naivně doufají, že se stane zázrak. Že si z nás náš milovaný Freddie dělá jenom legraci...

Sedím teď na Astronomické věži a užívám si výhled na jezero. Pamatuju si, jak jsme tu spolu seděli na okraji zábradlí při západu slunce a ty jsi mi poprvé řekl, co ke mně cítíš.
Byla to krásná chvíle, stejně jako každá, kterou jsem s tebou prožila...

Přijde mi až k smíchu, jak lidi najednou začnou vnímat, že jsi tu s námi kdysi byl, až když tu doopravdy nejsi.
Mrzí mě to. Mrzí mě všechno, co se stalo, ale už to nevrátím. Nemůžu. Jediné, co můžu udělat je, že ti splním tvoje přání.
Že v tom George nenechám, nikoho z lidí, které jsi tak moc miloval a pro které ses obětoval. Udělám všechny zase šťastnými tak, jak jsi to chtěl.

Vím, asi si zrovna kladeš otázku, kdo udělá znovu šťastnou mě.
A já si kladu tu stejnou, ale nedokážu přijít na správnou odpověď.
Ale kdoví, třeba se jednou stane něco, čemu jsi vždycky říkal zázrak.

Jednou ses mě zeptal, co je podle mě nejsmutnější moment v životě. Pamatuješ si ještě, co jsem ti odpověděla?

Řekla jsem, že nejsmutnější moment je, když se ze člověka, který ti dal ty nejlepší vzpomínky, stane vzpomínka....

A ten moment je najednou tu. Jsme najednou na konci příběhu. Příběhu člověka, který dal tolika lidem důvod k úsměvu. Člověka, co dával všem naději a bojoval za ty, co miloval, až do poslední chvíle.

Už mi dochází pergamen, takže je nejspíš na čase říct ti poslední sbohem a poděkovat ti za ty krásné chvíle, které jsme spolu prožili. Věř mi, že jsem díky tobě prožila ty nejkrásnější momenty svého života, a že na tebe budu každý den s láskou vzpomínat.

Tak tedy....

Sbohem,
milovaný Frede Weasley.

~NEPLECHA UKONČENA~