Dívka, co se neměla narodit

9.

Držela jsem bezvládné malé tělíčko v rukou a plakala. Max se na mě díval, ale neměl dost odvahy, nebo úcty k těm drakům, aby přišel za mnou. Snesla jsem se na kolena a přitiskla si tělíčko k hrudi. Myslela jsem jen na to, aby se tělíčko pohnulo, aby se na mě rozsvítily malé dračí očka, jako měl můj Eridor. Myšlenkami jsem se toulala někde, kde si hraji s malým modrým dráčkem a jak se motá okolo svojí maminky. Slzy padali na šupinky toho překrásného tvorečka. 

A pak se stalo něco neuvěřitelného. Cítila jsem, jak se něco v mých rukách pohnulo. Jako opařená jsem od sebe maličké tělíčko odtáhla a nemohla jsem uvěřit, co jsem viděla. Koukali na mě stříbrná očka malého modrého dráčka. Ten mi po natažených rukou docupital ke krku a lísal se ke mě jako kočka. Slzy smutku se rázem proměnily na slzy neskutečného štěstí. Dračice se koukala do země a když uslyšela zvuk pšíknutí malého dráčka nadšeně ke mě přiběhla a lehla si přede mě. Klonila hlavu až na zem a čekala dokud na ní nevlezu. Sedla jsem si jí za krk, jako jsem seděla na Eridorovi. Dračice se mnou vzlétla a zakroužila ohromným kruhem. Pak se pomalu snesla na zem a nechala mě zase sestoupit. Ostatní draci na nás koukali. 

A pak se stala další nečekaná věc. Všichni se ke mě otočili čely a ve stoje sklonily hlavy. Max se na mě udiveně koukal a bylo vidět, že mu údiv nejde skrýt. Procházela jsem okolo nich a hladila je po odhalených krcích. Max se odhodlal a pomalu kráčel ke mně. Když ke mě přišel prudce si mě přitáhl a objal mě. Drak vedle nás na něj vycenil zuby. Pohladila jsem ho. "Klid, tohle je přítel." Drak se zklidnil a hlavu opět zastrčil, ale už vzpřímeně. 

"Nemůžu tomu uvěřit, ty si ani neuvědomuješ co tohle znamená." Hladil mě po pažích. Zase přišel malý dráček a třel se mi o lýtka. Pochovala jsem ho a hladila ho po hlavičce. "Právě teď se z tebe stala královna nás všech." Poklonil se mi.

"Jak to myslíš. To je hloupost." Jednou rukou jsem se ho snažila zvednout. 

"Jednoduše. Ty si oživila mrtvého dráčka. Přivedla si mrtvé k životu. A krom toho, dneska nás bude čekat hodně knih." Zamyšleně si přejel po bradě. 

"Proč?" Zeptala jsem se a furt jsme si hrála s malým dráčkem. 

"Dio teď jsi paní všech draků tady. Vyber si jakéhokoliv a zaručuji ti, že se ani jeden nebude bránit, ať už mu budeš dělat cokoliv. To co udělali, poklonily se ti. Drak má jediné slabé místo a to za krkem, kousek nad tím, kdy sedíš. Je tam jediné místo, kde nemá silné šupiny a proto je to jediný způsob jak jej zabít i bez nějakého silného stroje, ale ani ten by myslím nebyl moc platný. Prostě je to asi třicet centimetrů oblouk okolo celého krku. Tím že ti cizí drak odhalí slabé místo, ti ukazuje oddanost a věrnost. A tobě to prokázali bez mála všichni. Jsi královna draků a nás též, protože kdyby si chtěla, dobiješ nás s armádou draků všechny." Usmál se. "Jinými slovy Dio, ta jsi dívka co se radši neměla narodit." Smál se. Nemyslel to zle. 

"Tak to zkusíme. " Řekla jsem a zapískala. Chvíli se nic nedělo, ale pak se na obloze objevili dvě skvrny a dolů se snesli dva draci. Eridor a Luna. Přistáli na plácku vedle hnízda, kde byla maminka malého dráčka. Všichni draci na ně začali cenit zuby a řvát. "Šššš..." Zasyčela jsem. "Tohle je Eridor," Ukázala jsem na svého draka. "A tohle je Luna. jsou to přátelé, stejně jako Max. My vám neublížíme, ale pokud by přišel někdo jiný, braňte se jak jen dovedete." Draci se uklidnili. Položila jsem malého dráčka do hnízda. Pohlédla jsem na dračici a pohladila jí po lících. "Dávej mi na něj pozor ano? Je něčím velmi důležitý. A ty taky." Políbila jsme jí na nos a šla k Eridorovi. Vyhoupla jsem se na něj. Max mě následoval a nasedl na Lunu. 

Pobídli jsme draky a vzletěli jsme. Letěli jsme cestou, jakou jsme přijeli k paláci. Užívala jsem si let, ale jen z půlky. Furt jsme musela přemýšlet nad úžasným pocitem, že jsem zachránila toho malého dráčka a na to, jak jsem ráda, že jsem jejich paní já. Ne proto, že bych chtěla vládnout, ale proto že by mohli padnout rukou nějakého zlého člověka a mohli by všichni zemřít. A to je pro mě strašně představa. Koukala jsem se na Maxovi záda a přemýšlela i nad tím, jak moc jsem ráda že ho mám. A teď když jsem paní, tak bych si ho mohla... ne nad tím nemohu přemýšlet. 

Letěli jsme až do paláce. Tam jsem uložily draky a šli k Maxovi do pokoje, kde jsme ze sebe strhali vše kromě triček. Plácli sebou do postele a jen leželi, občas se líbali nebo objímali. Užívali jsme si sebe a hlavně chvíle odpočinku, protože pak náš čeká dlouhé sezení v královské knihovně.