Kostlivci (hotovo)

Kostlivci

  Vesnicí Jamanakai se proháněl chladný vánek společně s tichou meluzínou, oba silní dost, aby se vloudili do pootevřených dveří jednoho z místních domků.

Prosvištěli malými místnostmi, zdržujíc se nejdýl v pokoji Samanthy Keironové.

Dívka se zachvěla a otevřela své šedé oči. Před ní se otevírala naprostá tma s občasnými obrysy nábytku.

Probuzení přišlo náhle, jako lusknutím prstů. Nebyla unavená, ale vstávat se jí také nechtělo, zvlášť, když to vypadalo, že se vesnice utápí v noci. Sam se přetočila na bok a zavřela oči. Něco, ale nebylo v pořádku, protože ať se snažila, jak se snažila, podvědomí jí vždycky zabránilo nechat se unášet osvěžujícím spánkem a probouzelo ji.

Vzdala to. Odhodila přikrývku a bosky po dřevěné podlaze vykročila k psacímu stolu, kde si před spaním nechávala sklenici s vodou. Sedla si k oknu, se skleničkou v ruce a zadívala se na měsíc. Bylo zamračeno, takže nebyl vidět. Sam trochu upila vody a znovu se podívala na oblohu.

Ovanul ji poryv větru, vnikající dovnitř nedovřenými dveřmi, skoro přesně ve chvíli, kdy šedé mraky ustoupily a odkryly měsíc. Ta zářivá věc jí začala bezohledně osvětlovat pokoj.

Povzdechla si, vstala a zatahala za provázek od žaluzií, snažíc se je zatáhnout. Starý materiál se ale tvrdošíjně zasekl a odmítal se pohnout. Sam pobouřeně zatáhla za provázek silněji. Dřívka se začínala stahovat k sobě, ale špatně. Rozzuřená dívka zprudka zatáhla, až žaluzie strhla.

Rámus, který se ozval ve stejnou chvíli, co neposlušný vynález dopadl na zem, však nemohl patřit jemu.

Sam se napřímila a našpicovala uši. Zvenku jejího pokoje se ozývaly zvláštní praskavé a drncající zvuky. Také cinkavé zvonění mečů a bojové vzdechy.

Někdo se tam bil jako o život. Šestnáctiletá dívka kopnutím rozrazila dveře. Její táta jí kdysi řekl, že když se jde pro kriminálníka a on o příchozích neví, je výhodný moment překvapení.

Sam tento element vyvolala. Bohužel to, jak byli vetřelci překvapení tím, že v domě je ještě někdo, bylo v porovnání s jejím děsem, když zjistila komu čelí, úplně minimální.

Vyděšeně zaječela a ustoupila o pár kroků zpátky.

,,Sam!" vykřikla Samina matka a nakopla jednoho z jejích protivníků až mu uletěla hlava a přistála na věšáku na kabáty. Kostlivci se rozesmáli a pokračovali v boji, až na dva, kteří se vydali za poděšeným človíčkem ve vedlejším pokoji. Sam vyděšeně ustupovala do rohu místnosti, v hlavě panikou úplně vymeteno.

Sklenička! napadlo jí, když drkla zády o psací stůl a ihned jí mrskla po vyzáblém kostlivci. Zapotácel se, ale jinak nevypadal zraněně a jen pobaveně sledoval paniku v dívčiných očích. Donutili jí se až skoro přitisknout ke stěně, přitom málem zakopla o shozené žaluzie. ,,Aha!" vypískla a znovu se upnula k jediné věci, kterou měla po ruce.

Hodila s dřevěným závěsem, jako provizorní sítí znovu po kostnatém hubeňourovi.

Bylo to k nevíře, ale k radosti Sam, se kostlivec se směšným výkřikem složil k zemi. Jeho rýžový klobouk se jí odkutálel k nohám a s hlasitým zařinčením k ní dopadl i zubatý meč.

Sam chňapla po klobouku a hodila ho druhému kostlivci s baňatým hrudníkem na krk. Jeho hlava upadla stejně, jako když její máma jednu z těch příšer kopla. Tenhle se ale tímto drobným detailem nezabýval a rozzlobeně se rozmáchl svou zbraní a sekl Sam do ramene levé ruky.