Afraid

Kapitola I. (Vzpomínky)

Pohled Madilyn:
,,Madylin okamžitě se vrať nebo tě zmlátim tak že tě nikdo nepozná!!!"

Celá spocená a vystrašená jsem se probudila u sebe v posteli. Sedla jsem si ,,Byl to jenom sen, jenom sen" uklidňovala jsem sama sebe. Koukla jsem se na mobil ,,28.9.2017 středa, 4:47 to znamená, že za 13 min. mi zvoní budík". Vstala jsem a šla jsem do kuchyně se napít. Pravidelně už 3-tím rokem chodím v 5:15 běhat. Takže se jdu převléct do sportovního, s sebou si beru Můj iPhone, Air-pods a láhev s vodou. Klíče od domu si schovávám pod rohožku. Nasazuji si Air-pods, zapínám si písničky nadechnu se čerstvého vzduchu a vybíhám.

Běžím svůj oblíbený okruh, který je asi 5 km dlouhý. Běžím a dýchám ten svěží vzduch, užívám si každou vteřinu co běžím, koukám se na tu nádhernou přírodu, pozoruji každičký detail všeho. Miluju běhání. Vždy když dobíhám domu cítím se plná energie. Vytahuji klíče z pod rohožky odemykám a mířím do koupelny. Začínám se svlékat, v zrcadle vidím dívku se smutnými oči, plných strachu. Když jsem nahá prohlížím si své jizvy a snažím se zapomenout.

,, Co jsi ti říkala ty svině? Když tě živím tak mě budeš poslouchat je ti to jasný?!!!" nic neodpovídám je stojím a mlčím z ničeho nic cítím na boku štiplavou bolest, můj pěstounský otec mě bije svým páskem od kalhot. Padám na zem a jen prosím ať přestane,, Já ti říkal,že máš poslouchat".

Bylo mi 13. Tyhle jizvy mi zůstanou do konce života. Jdu do sprchy a nechám na sebe dopadat horkou vodu. Po umití se jdu jen v ručníku obléct, přejdu chodbou do mého pokoje. Když si obléknu spodní prádlo tak přemýšlím co si vzít.,, Dneska je čtvrtek, takže si vezmu černý džíny, bílé tričko bez potisku a šedou mikinu NIKE. Kouknu se na telefon 6:38, takže jsi jdu udělat snídani. Na snídani jsem si udělala míchané vajíčka, nakrájela jsem si čerstvou zeleninu a vzala si krajíc chleba . Po snídani jsem se šla do pokoje nachystat do školy. Koukám se na rozvrh ,, čtvrtek, znamená že máme elektronické kreslení 2 hodiny, hodinu fyziky a matematiky, a dvě hodiny tělocviku " Ale vidím že poslední hodinu máme suplování, ale radši si vezmu fyziku. Jakmile mám zabaleno jdu do ledničky pro nějakou svačinu a vodu, beru si Pennyboard a vyrážím na kilometrovou cestu.

Když dojedu ke škole "překvapivě" tady nikdo není když je čtvrt na osm. Beru Pennyboard do šatny, dávám ho do skříňky a vyrážím do třídy. Ve třídě jako vždy nikdo není a sedám si do poslední lavice. Z tašky si vytáhnu učení a svůj blog, kam si píšu nápady na písničky. Do uší si dám Air-pods a poslouchám písničky, při tom vymýšlím texty písní. Čas plyne rychle a vidím že spolužáci přichází. Je za 5 osm většinou tady v tuhle dobu součástí všichni kromě 2 holek které chodí až do hodiny.

Zazvoní a máme matiku, učitelka přijde povzdychne si a řekne,, Zase ty 2 jo?" Všichni až na se začnou smát."No tak začneme bez nich, nachystejte si učebnici strana 13 cvičení 5 a začněte"Na nic nečekám a už počítám, po chvíli co počítám se ozve zaklepání na dveře. Jedná černovlasá a druhá blonďatá vlezou dovnitř a černovlasá začne mluvit,, Nooooo víte paní učitelko, ten autobus měl zpo" " Tohle jsem slyšela asi 1000x slečno Montgomeryová, když jste tak chytrá tak nám spočítejte tuhle primitivní kvadratickou rovnici" Říká učitelka a po se na tabulí rovnici, měla pravdu je to opravdu primitivní, ihned si to opisuju a začínám počítat. Když zvedám hlavu vidím jak se tam černovláska trápí s tou rovnicí má to špatně.,, Hmmm. Paní učitelko takhle?" Zeptá se. Učitelka se podívá a řekne,, takový postup opravdu neznám a ani neexistuje, posaďte se k slečně Marinnové a příště dávejte pozor!, Dneska je to za 5" Učitelka si sedne a přemýšlí a kouká se po třídě, její pohled zkončí u mě.

,, Slečno Madilyn, mohla by jste prosím ukázat slečně Kate, jak se to dělá" řekne a usměje se. Jakmile vstávám cítím na sobě pohled všech ostatních, sklopim hlavu a jdu k tabuli. Beru si křídu a počítám,, x+y,×x,+6:3 ...." Říká mi moje mysl, naodla jsem výsledek a učitelka řekla ,, Výborně slečno Madilyn, to je ono píšu vám za 1,a slečno Montgomeryová takhle se to dělá!" Když se vracím ke svojí lavici vidím nějaký papír, sednu si. Na papíře je napsané "ŠPRTKA". Okamžitě se mi vybaví vzpomínka.,, Oooo podívejte se na ní, tak dokonalá, že se nedivím že se jí rodiče zabili, ŠPRTKA JEDNA ODPORNÁ" Na tohle si vzpomínám jakoby to bylo včera, tohle mi řekla ona Alyson. Cítím jak mě pálí oči a po chvilce mi vytékají slzy...

Pohled Katelyn:
Dneska jsme s Amy přišli trochou později. Ale mám k tomu vysvětlení, zkrátka a jednoduše tak dobrý bagety jako v Bageterii nedělaj jinde!! Takže jsme si šli koupit kuřecí bagety. Když mi řekla ať to spočítám bylo mi jasný že jsem v prdeli, ale snaha se cení zkoušela jsem to,ale moc mi to nešlo takže za 5. Super. Šla jsem si sednout a to co řekla učitelka mě dostalo.

,, Slečno Madilyn, mohla by jste prosím ukázat slečně Kate, jak se to dělá". Ona to je ta divná holka, se kterou se nikdo nebaví. Bylo na ní poznat, že nechce jít ale musela. Když to dopočítala, docela mě překvapuje, že to umí.,, Výborně slečno Madilyn, to je ono píšu vám za 1,a slečno Montgomeryová takhle se to dělá!" Tak tímhle mě učitelka nasrala okamžitě jsem něco vymyslela. Na papír jsem napsala "ŠPRTKA", kývla jsem na Hannu na ta jí ho dala na lavici. Vytězně jsem se usmála. Madilyn si sedla a chvíli jen tak Koukala do papíru. Najednou jinale začali téct slzy..... Tak tímhle mě dostala... Po matice jsme měli 2 hodiny tělocviku.

Přišli jsme do šatny a já si uvědomila že Madilyn tady není,,Holky kde je Madilyn?" Amy,Hanna, Spencer a ostatní se na mě koukali jako na blbce.,, Chceš ji vrátit tu matiku nebo co?". Ptala se Amy mezitím co se převlékala. ,, Ne, já jenom ,že jsem ji tady nikdy neviděla". Všechny jsme se začali smát, ale mě to vrtalo hlavou.

Pohled Madilyn:
Po matice jsem počkala,až všichni odejdou, nechci si s nimi mačkat takže je nechám. Nikdy v tělocvičně se nechodím převlékat do šaten chodím na záchody, ještě nikdy jsem tady nikoho neviděla. Takže jsem se převlékla a šla. Do tělocvičny jsem přišla jako poslední, všechny se na mě koukali a radši jsem rychle šla si sednout.,, Takže děvčata, dneska si odběhnete 60m a pak si zahrajeme hry. ,, Běhání super, ale ty hry, nechci s nimi hrát hry." pomyslela jsem si.,, Na těch 60 m se zaraďte do fronty" . Do fronty jsem šla na poslední místo a čekala jsem. Byla jsem na řadě ,, připravit,pozor, teď!" jakmile paní učitelka Smithová řekla teď tak jsem běžela, co nejrychleji. Když jsem běžela tak jsem cítila pohled ostatních na sobě. Když jsem doběhla tak se na mě učitelka dívala jako na blázna.,, Panebože, Madilyn, vy máte úžasný čas. 5:47 to je úžasné, a zajděte se prosím napít" a usmála se . ,, Takže holky, teď je čas na vybíjenou." A mě začalo bušit srdce.