Afraid

Kapitola II. (Dotek)

Pohled Madilyn:
,, Takže holky, teď je čas na vybíjenou." A mě začalo bušit srdce.
Já s nimi nechci nic hrát. Vybíjenou miluji, ale nechci.,, Kdo chce být kapitánkou?". Holky se začaly ihned hlásit a vykřikovat. Strašně moc.bych chtěla, ale já to nezvládnu...,, Kate a Hanna, střihněte si kdo bude vybírat jako 1.",, Kámen, nůžky, papír, teď!"

Vyhrála Kate ,, Začněte",, Dobře, tak já si beru........ hmmm MADILYN!"Proč? Proč to děláš? Proč mě nenecháte. Vstala jsem a se sklopeným pohledem jsem došla na její stranu. Cítila jsem pohledy ostatních,, Spencer" řekla Hanna a už to jelo.,, Chci vidět férovou hru, žádný podvádění, všichni se zapojte, jde vám o známku a hodně štěstí." S těmito slovy p. Smithová vyhodila balón. Amber (aspoň myslím, že se tak jmenuje) chytla balón a hodila ho Kate. Třikrát jsme přehodili a Kate bila. Nějaká holka chytla balón a hodila ho mňe. Všichni na mě koukali, nadechla jsem se a bila jsem do Amy. Amy ho chytla a vrátila mi ránu. Co ovšem nečekala, že já ji chitim a dokonce ho po ji hodin znova. A tentokrát jsem se trefila a Amy vypadla. Zbytek hry vypadal tak, že holky co chytly balón ho dali mně a já vybila všechny, snažila jsem se bít do noh aby je to nebolelo. Pak na řadu přišla Hanna jako kapitán a Kate ji vybila. Vyhráli jsme ,, holky úžasná hra, Madilyn ty jsi mě překvapila! Rozchod"
Po těchto slovech se holky rozeběhly ke Kate a povídali jsi, já jsem se šla převléct. Většinou se většina holek ještě sprchuje, takže máme 30 minut navíc.

Pohled Kate:
Dneska mi Madylin doslova vyrazila dech. To jak hrála vybíjenou, to jak jsme spolupracovali, to jak u toho vypadaly bylo neuvěřitelné. Potom co za mnou holky přišli jsem si uvědomila, že jí potřebujeme v týmu vybíjené, který vede Amyna mamka - Jessica. ,, Amy, myslíš,že by se v týmu našlo ještě jedno místo?" Zeptala jsem se nedočkavě. ,, Jasně a pro koho?" ,,No víš chci to nabídnout Madilyn, viděla jsi ji dneska? My ji potřebujeme" ,,Ona je divná" ,, Není, jenom je jiná než my" ,, No dobře tak se jí zeptej" ,, Děkujuuuu, zlato miluji tě!" A objala jsem jí. Takže myslím si že se převlíká u starých WC. Nebudu klepat ještě by utekla.

Vešla jsem dovnitř a viděla jsem něco nádherného. Madilyn stála zády ke mně,broukala si a do rytmu si tancovala, musela jsem se usmat, už byla skoro převlíkla až na to že ji chyběla podprsenka a tričko. Musela jsem se kouknout do rtu. S tímhle jí ráda pomůžu. Potichu jsem šla k ní, ruce měla za zády a snažila se zapnout podprsenku. Jemně jsem se dotkla jejích rukou. Cítila jsem, že sebou cukla a chtěla se otočit, v tom momentě jsem ji objala kolem pasu a zašeptala jí do ucha,, Jen ti pomůžu, já že neukousnu." A usmála jsem se. Kousek jsem odstoupila.Své ruce jsem přiložila na ty její a dala jsem ji je podél těla, na boky. Ale to co jsem viděla nebylo nic pěkného. Na zádech měla spoustu ran, šrámů, a straších modřin. Panebože,to to ne, kdo jí to udělal? Ptala jsem se sama sebe. Pomalinku jsem ji podprsenku zapla. Madilyn se otočila. Madilyn si dala tričko,, P-p promiň, a-ale j-já už mu-musim jít." řekla a chystala se odejít. To nedovolím.

Prudce jsem ji chytla za ruku a stoupla jsem si před ní. Madilyn začla nepravidelně dýchat a začala couvat dozadu.

Pohled Madylin:
Když se mě dotkla bylo, bylo to zvláštní, příjemné ale bála jsem se. Bylo to jako pohlazení stovkami motýlku. Bylo to jako droga.

Pohled Kate:
Šla do zadu a já za ní ,, o-omlouvám se za t-tu ma-matiku dneska, mrzí mě ta pě-pětka, pro-promiň, nechtěla j-jsem" řekla smutně a vystrašeně. Ale já šla pořád za ní.  Šla do zadu tak dlouho, dokud nenarazila do zdi a přimáčkla se na ni. Došla jsem k ní, koukali jsme se z očí do očí, měla nádherné modré oči. Najednou sklopila pohled a po tváři ji tekly slzy. Cítila jsem, že to není správný, že ji musím pomoct. Asi je to to nejméně vhodné, ale já musela. Musela jsem ji obejmout.

Ze začátku se lehce bránila, přitiskla jsem si ji k sobě blíž a ona přestala. Začaly se jí podlamovala kolena a já jí chytla a pomalinku jsem si sedala na zem. Madilyn mě pevně držela a já jí ještě pevněji. Plakala a vzlykala mi v náručí. Jemně jsem ji hladila po zádech. Cítila jsem, že mám úplně mokrou mikinu od jejich slz. Po chvíli vzlkyky utichly a Madylin se odtáhla. Koukali jsme se z očí do očí.,, Děkuji, nemusela jsi to dělat." Řekla smutně a vyčkávala na mojí odpověď. ,, Madilyn, tohle by udělal každý". Řekla jsem.,, Proč?" Zeptala se a já se na ní nechápavě koukla. ,, Proč jsi si mě vybrala do týmu? Proč jsi mi pomohla?" ,, Madilyn, víš, ve třídě jsem si tě nevšímala, ignorovala jsem tě do dneška. Ale dneska jsi mi vyrazila dech. Matika, to běhání a vybíjená, já to nechápu. Pro-proč se s náma nebavíš?" ,, Já-ja nevím" ,, Nikdy jsem si nevšimla, že máš tetování, že nosíš kamej, že jsi tak sportovně nadaná, máš úžasnou kondičku". Madilyn se začla červenat. Usmála jsem se.,, Jsi roztomilá když se stydíš". A Madilyn se usmála. Panebože to to bylo nádherné má strašně hezký úsměv. Awww to bylo něco.,, A úsměv ti taky sluší víc.,, Asi by jsi měla jít za ostatníma, ať tě nehledají" řekla smutně. Obě jsme vstaly.,, Děkuji"  řekla a já se na ní usmála a odešla jsem.