The Coup! - Cz (One Direction)

part 3.

Přeji krásný první květnový den! Snad jste si dnešek užili až na mě! Musela jsem se učit,takže den úplně h****,ale co si budeme řikat :3 Tady je další část,mohla bych poprosit o nějaká ten votes a komentík? :33

Všude byla tma.Neskutečně moc mě bolela hlava a nemohla jsem otevřít oči.Bála jsem se,co mě čeká až je otevřu,nebo co tam bude! Co budu dělat?

"Holka,musíš je otevřít!" mluvilo moje vědomí.

Nic jiného mi teda nezbývalo než je otevřít a čekat,co bude.

Udeřil do mě paprsek světla.Bože,to bylo hrozný.Málem jsem oslepla.

Chytla jsem se za hlavu a cítila jsem tenký strup na mé hlavě.Sakra,co se stalo? A ještě horší bylo,že jsem nevěděla kde jsem.Začala jsem se rozhlížet okolo sebe.Nic jsem nepoznávala.Pomalu jsem vstala z cizí postele a rozešla se k oknu ze kterého pražilo slunce do místnosti.Ano,je pravda,že místnost byla opravdu obrovská.Byla tam jedna velká postel,televize naproti ní, několik skříní asi s oblečením a zrcadlo skoro přes celou zeď.Celá ta místnost byla vymalována do krémové barvy.

Podívala jsem se z okna  a zjistila jsem,že je před domem,nebo co to bylo,auto. 

Takže jsem tu nebyla sama.

Sakra,co mě čeká až sejdu schody dolů,nebo až někdo zaklepe? Ne! nad tím nesmím přemýšlet.

"Můžeš rychle zmizet,vyskoč z okna,není to moc vysoko." mluvila jsem si sama pro sebe,ale zase to nebyl špatný nápad.Vážně to nebylo moc vysoko.

Pomalu jsem otevřela okno a podívala se dolů.

Vylezla jsem na parapet,zavřela za sebou okno a rozhlédla se po okolí,jestli mě nikdo nevidí.Byl čistý vzduch.Ještě jednou jsem se podívala dolů,abych sem se ujistila,že to vážně není moc vysoko.

Skočila jsem!

Když jsem dopadla,vstala jsem a rozhlédla se.Tak a můžu začít zdrhat,ale je tu problém.Ještě stále nevím kde jsem.To je jedno,můžu se zeptat cestou. Rozeběhla jsem,ale když jsem zabočila do jiné ulice,začala jsem to poznávat.Kruci,vždyť tady bydlim! Už jsem mohla zvětšit mojí rychlost na maximum.Doběhla jsem domu,rychle vlítla do koupelny a osprchovala se.Hodila jsem na sebe nějaké to oblečení a ještě si lehla do postele.Máma snad ani nevěděla,že jsem byla celou dobu pryč.Když jsem se podívala na mobil,někdo mi volal.Á Holly,musím jí zavolat zpátky!

Začalo to vyzvánět a po chvilce to zvedla.

"Sakra,kam jsi zmizela večer,Abbie?" měla vyděšený hlas,ale to by měl asi každý,kdyby mu zmizel kámoš uprostřed párty.

"Promiň,bylo mi hrozně špatně a odešla jsem domů." musela jsem se na něco vymluvit.

"Dobře,tohle ti projde,ale příště ne!" zněla uraženě,ale taková už je Holly.

"Nechceš někam vyrazit dneska odpoledne?" zeptala jsem se,chtěla jsem jí to vynahradit aspoň tímhle.

"No tak dobře,můžu obvolat holky a přespíme klidně u nás.Rodiče ráno odjeli na chatu a vrátí se za týden,tak mám bejvák pro sebe." bylo slyšet,že si i několikrát poskočila.

"Ale máš tam sestru nebo ne?" Holly měla sestru o tři roky mladší,jmenuje se Ally.Je hrozně drzá a nechutně vlezlá.Jsem zvědavá,jak se jí chce Holly zbavit.Ona je totiž úplný opak Holly.

" Kruciš,to néé.Nějak to musím vymyslet.Ve dvě se u nás sejdeme." dořekla a zavěsila.

Moje máma taky byla v práci,ona nic jinýho snad ani nezná,ale aspoň jsem si mohla nastavit budíka na jednu hodinu odpoledne a ještě se prospat,ale než jsem usla,přemýšlela jsem,kdo to vlastně mohl být?Ten u koho jsem byla,nebo ten kdo mu dal pěstí.Musím na to přijít! Usla jsem.