When one day everything changed (CZ Larry)

2.Díl

Pomalu a nejistě jsem otevřel oči. Bolelo mě celé tělo. Trochu jsem se rozhlídl. Stále ležím na podlaze se staženými kalhoty. Pak jsem si, ale všimnu postavy sedící na křesle.

„No to trvalo, než ses vzbudil“ prohlásila postava. Podle drzosti jsem poznal Harryho.

„Už jsem myslel, že jsi chcípnul“ zasmál se a stále seděl a zíral na mě. Já jsem se pomalu zvedal na nohy a vyhrnoval si kalhoty. Ale každý krok mě bolel. Netuším co se mnou dělal po tom co jsem spadnul do bezvědomí a ani to nechci vědět. Pomalu jsem si sednul, i když to sakra bolelo. Malinko jsem vypískl, ale seděl jsem.

„Tak budeme pokračovat v léčení Louisi?“ drze se usmíval a upíjel něco z mé sklenky. Určitě to je alkohol.

„Myslím, myslím že by jsi měl jít. Tebe já nechci léčit“ řekl jsem výstražným tonem. Nechci tohle zažít znovu. To fakt ne, ještě teď se třesu ale nesmím to dát najevo. Podíval jsem se po Harrym, úsměv mu zmizel. Tvářil se naštvaně. Ale všimnul jsem si, jak se mu po tváři kutálejí slzy.

„Vy mě ale musíte vyléčit“ vykřikl a brečel. „Nemůžete mě takhle nechat, já vás potřebuju“ najednou místo toho drzého a krutého násilníka seděla jen hromádka neštěstí. Bylo mi ho líto ale to co jsem zažil to se nedá jen tak vypustit z hlavy.

„Je mi to opravdu líto Harry ale ty jsi mě znásilnil!“ chci, aby už odsud vypadl.

„Ale já nevím, proč tohle dělám, proto mi prosím pomozte“ hlavu si položil na kolena a vzlykal víc a víc. Trochu mě ale zarazilo slovo-dělám. Znamená to tedy, že nejsem první oběť.

„Ty jsi znásilnil více lidí?“ zvedl pomalu hlavu a otřel si slzy.

„Ano“ řekl tiše. Skoro jsem ho neslyšel.

„A co je s nimi teď? Kde jsou ti lidi?“ trochu se zarazil, když jsem se ho zeptal. Zase mu tekly slzy.

„Já, já je zabil“ odpověděl mi. Vyděsil jsem se. Co když budu jeho další oběť? I když teď vypadá, jako neviňátko jeho emoce se můžou klidně změnit a zabít mě. Hlasitě jsem polknul. Ticho ale přerušil zvonící telefon. Můj telefon. Harry zbystřil a pozorně mě sledoval. Já ho mezitím vzal.

„Kdo volá?“ řekl jsem do telefonu.

„Ahoj Louisi, dorazíš dneska?“ byla to Eleanor.

„Ještě nevím stále tu mám spoustu práce, ale neboj brzo se uvidíme jo?“ usmíval jsem se. Podíval jsem se na Harryho. Tvářil se naštvaně.

„Jo rozumím. Miluju tě Louisi“

„Taky tě miluju, ale musím končit zatím ahoj“

„Ahoj“ típnul jsem to. Harry se tvářil zase jako násilník. Vyděsilo mě to. Pomalu se zvedal a šel ke mně. Spustili se mi slzy.

„Prosím nech mě“ žadonil jsem. Ustupoval jsem, dokud jsem nenarazil do stěny. Harry byl blíž a blíž. Chtěl jsem uniknout, ale Harry mi dal k hlavě ruce, které si opřel o zeď. Držel mě v pasti. Hlavu přibližoval blíž a blíž až mě nakonec začal líbat. Tentokrát to ale nebylo to odporné drsné líbání ale jemné a romantické. Nechtěl jsem spolupracovat ale pusa si dělala co chtěla. Harry si chytnul mojí hlavu a líbal mě čím dál víc. Bylo to zvláštní. I když se ho bojím, nechci se od něho odtrhnout. Pak ale Harry ustoupil.

„Promiň“ rozbrečel se a běžel pryč ke dveřím. Uslyšel jsem jenom prásknutí. Vůbec jsem se nepohnul. Ještě stále jsem šokovaný. Musel jsem se posadit, abych tohle všechno rozdýchal. Znásilnil mě kluk, co zabil několik lidí. Nevím kolik. Ale stačil by mi i jeden člověk abych se vyděsil. Takovýhle případ jsem tu ještě neměl. Nikdy jsem nezklamal. Nechci ani teď ale bojím se ho. Má hrozně zvláštní emoce. Mění se mu rychlostí blesku. Je na něm něco, něco hodně zvláštního. Zároveň mě to přitahovalo a zároveň odpuzovalo. Pak jsem si vzpomněl, co jsem chtěl udělat před tím, než sem vtrhnul. Znova jsem otevřel notebook a zadal do Googlu zbytek jeho jména. Ukázalo se tam plno odkazů.

„Harry Styles byl obviněn ze znásilnění a vraždy deseti lidí“

„Pohřešuje se masový vrah Harry Styles, už rok se schovává“

„Rodina Stylesů záhadně zmizela“

Měl jsem u sebe pohřešovaného vraha.