Nani?Anata wa watashi o aishimasu ka?[CZ]

umět padnout a vstát

Ahoj mé jméno je My_Pro_Alfa_Army a mám jeden zajímavý příběh. Cože?  Co je za den? Kamaráde byl jsi v bezvědomí dost dlouho. Koukni se do kalendáře,  vidíš?  Je 29.6. 2120. Nemáš proč se divit.. Ale teď zpátky k tématu.  Chceš slyšet ten příběh nebo ne?  No tak se posaď a poslouchej.

Všechno to začalo tam kde to i skončí. Začneme rokem 2067 kdy se narodil v malé vesničce poblíž hlavního města,  malí klučina který nesl jméno..... Monkey D. Luffy.  V tu dobu se v hlavním městě narodil také jeden kluk,  ten však měl přírodně vlasy zelené kvůli čemu ho hodně lidí odsuzovali.  Zelenovlasý nesl jméno... Zoro.

Tak a teď se posuneme do roku 2082 ano  tento rok ačkoli není začátkem,  je také důležitý,  tak dávej pozor prosím.  V tento rok se v centru  města vytvořila anomálie ze které se vynořilo nespočet obrovských tvorů.  Jen málo občanů města se zachránilo,  jedním z nich byl právě náš zelenovlasý Zoro. Všechny budovy města byly zničeny a z města se stalo jejich teritórium.  Zorovy rodiče byly zabiti právě těmi monstry.  V ten den, hmm myslím že to bylo 30.6? Asi ano.  V ten den Zorovy emoce jakoby vymyzeli.  Zoro a dalších málo našlo svůj úkryt v Luffyho vesnici. 

Huh? Proč se tak rozhlížíš? Jo ahá,  divíš se proč tohle město vypadá tak moderně?  Neboj, neboj, ke všemu dejdeme.  Už můžu pokračovat? 

Tak tedy. Přejdeme do roku 2086. Už se začínáme dostávat do příběhu.  Ze Zora se stal šermíř,  který používá tři katany! Za těch pár let se toho dost změnilo.  Luffyho rodiče zemřeli na nemoc,  a protože ve vesnici nebyl nikdo kvalifikovaným doktorem,  nedala se vyléčit.  Takže tady máme dva samotné kluky bez rodičů,  to by v tom bylo jedno monstrum kdyby se ti dva nedali dohromady.

Co?  Neee myslím jako kamarády!!

Pokračujeme.  Ano ti dva se opravdu stali nejlepšími kamarády.  Luffy se učil stopovat a zacházet se střelnými zbraněmi.  Jediné co se nezměnila byla pochmurná nálada planoucí celé ty roky vesnicí. 

Hihi,  vidím že tě zajímáco se stane dál.  Nebudu tě tak napínat, je den 29.6 roku 2089...

,,Hej! Zoro!" zavolal jsem na svého nejlepšího kamaráda a čekal až příjde.  ,,Hm? " Byla jeho reakce,  když už stál ve dveřích.,, Víš co je dneska za den,  že jo..? " Zeptal jsem se, má obvyklá dobrá nálada zakolísala.  Zoro se zmateně koukl na kalendář a pak jen kývl. ,,Víš... Po tom co se to stalo.. Asi o rok později, ještě než jsme se stali přáteli.., dal jsem si slib.. " nechal jsem doznít větu do ticha a sledoval Zorovu reakci.  Ten si jen tiše přisedl ke stolu,  u kterého jsem seděl a kývl abych pokračoval.  ,,víš o nemoci mích rodičů jsem se dozvěděl už v tu dobu.  Nešlo proti tomu nic dělat a všichni jsme věděli že umřou.  Zjistil jsem že je to infekce kterou přinesli ty monstra.. To proto jsem tě nemohl vzít k nám domu.  Slíbil jsem si,  že jednou... jednou pozabijím všechna monstra." koukal jsem se Zorovy přímo do jeho krásných očí..  ,,Cože?! " vyletěl ze židle.  ,,Věděl jsem že to nebude moc brzo,  musel jsem se první pořádně připravit a naučit se spousty novým věcem. Ale myslím že už jsem připraven."
,,Luffy.. " ,,Chci ti jem oznámit že ráno odcházím.. " dořekl jsem a koukl se z okna na krásně blištivé hvězdy. ,,Luffy." ,,Víš ty časy s tebou byly ty nejlepší v mém životě.  A chci ti za ty časy poděkovat.. " ,,Luffy! " ,,takže děkuji Zoro,  naučil jsi mě že když spadnem, musíme vstát a já.. " ,,Luffy!!" zakřičel Zoro a vzal mě křečovitě za ramena.  ,,Zoro.. " Zašeptal jsem.  Zoro měl zavřené oči a po zvářích mu steklo pár slz.  ,,Nemůže tě nechat jít! " zakřičel.  ,,proč..? Proč bych tě měl nechat jít... Všichni na který mi záleželo jsou pryč...proč bych tě měl nechat odejít... Půjdu s tebou.. " řekl Zoro a konečně se mi podíval do očí.  ,,Zoro.. " řekl jsem opět šeptem. 
,,Já... Já.. Miluju tě Luffy! " vykřikl Zoro a políbil mě.  Chvíli jsem zůstal šokem jako zmrazený. Když už jsem si konečně uvědomil na jaké planetě stojím, zavřel jsem oči, moje ruce si něják našli cestu k Zorovím vlasům,  které jsem začal prohrabávat a připojil jsem se do polibku. Byla to minuta?  Pár vteřin?  Nevím,  mě to připadalo jako dlouhé hodiny.  Tento večer bude ještě zajímaví...

Ahoj,  ospalče!  Jop,  ty!  Usls mi tu... Copak se to dělá? Ale dobře,  pro tentokrát ti to prominu.  Cože?  Proč chceš abych pokračovala ve vyprávění až od rána dne 30.6 roku 2089? Nemám to řešit,  jo?  Dobře,  dobře.. Je se nečerti prosím.  Takže tedy.. 30.6.2089... Hmm... V ten den hned časně z rána se Zoro s Luffym vydali bok po boku do bývalého města s účelem vyhladit všechny monstra.

Budu zase trochu proskakovat,  ju?
Zoro bujoval stále po boku Luffyho i když luffy většinou jen Zora kryl. Zoro už hodněkrát utrpěl vážná zranění, po kterých by normální člověk nejmíň půl roku nechodil. Zoro se ale držel hlavně kvůli Luffymu,  sama si moc nepamatuju proč? 

Asi protože to byl jeho nejlepší kamarád.. Co?  Proč se zak tlemíš?  Je tu něco co bych měla vědět?  Asi ne teda..

Zoro nikdy neměl známky infekce,  už zbilo jen pár monster.. Až jednou...

Jedno obří monstrum se vrhlo po Zorovy a jedno běželo přímo ke mě.  Střelil jsem ho,  ale netrefil jsem se do jeho slabého místa.  ,,Sakra! " zařval jsem,  viděl jsem jak se Zorovy rozevřela rána a nebo zeleného mu z ní vyteklo.  ,,To ne.. " Zašeptal jsem. 

Byly jsme na procházce s rodiči.  Já,  máma,  táta a můj malí brácha Sanji. 
Sanji zahlédl nějákou zelenou hmotu.  Máma se s tátou o něčem bavila a tak jsme se se Sanjim vydali po stopě té hmoty. Když jsme došli na konec,  zatajil se nám dech.  Bylo tam jedno monstrum.  ,,Ta zelená hmota.. Vytéká z něho.. " řekl jsem nahlas,  když jsem si všiml jeho ran na bocích.  ,,Ne! To znamená že máma s tátou jsou taky monstra.. " V Sanjiho očích jsem viděl starch zatímco mi vysvětloval jak viděl že když se máma nebi táta říznou,  vytéká jim místo krve taky takhle zelená věc.  Nejednou Sanji zavrávoral,  zakopl o klacek a spadl přesně pod nos té příšery. Monstrum zařvalo a sežralo ho.  Ano,  bylo to tak,  viděl jsem umírat svého bratra a později i matku s otcem.  Za to všechno

Za to všechno může ta zelená hmota,  ktará právě vytéká ze Zorovy rány.  ,,ZORO!!!!!!!! " Zakřičel jsem,  vzal do ruky zbraň vedle mě,  nabil jí a obje monstra roztřílet na kusy.  Byly to dva poslední.  Anomálie se zavřela.  ,,Zoro!! " odhodil jsem zbraň a pospíchal k Zorovu padajícímu tělu.  Chytl jsem ho.  Začali mi stékat slzy po tváři. ,,m.. Mi eh miluju ehm ehm tě ehm ehm ehm Luffy.",,Zoro!!  Neopouštěj mě!! Je konec! Monstra už jsem pryč!  Díky nám!  Skončili jsme to!  Jsme volní!  Teď nesmíš umřít!! ZORO!!! "

HEJ HEJ HEJ! posloucháš mě?  No jasně,  moc dobře vím že si spal.  Co?  Jo... A Luffy mohl bys už něco sníst..

Ne,  dělam si srandu,  opravdu SIS myslel že jsi Luffy?  Kdybys mě poslouchal,  věděl bys že Luffy zemřel protože se infekce přenesla i na něj. Říkáš že měl bratra?  O něm nic nevím.

Počkej... Co.. Co je to zelené co ti vytéká z pravé ruky?  Co?  Ne!! Pusť mě!! Nech mě být!!  POMOC!!!!!!

                          The End