Život plný problémů

4. Ztráta

Předem doporučuju si u toho pustit nějakou smutnou pomalou písničku, a přečíst si to spíš někdy na večer, aby to mělo tu správnou atmosféru.

________________________________________________________________________________

Pamatuju si ten den, jako kdyby to bylo včera. Pronásleduje mě každý den, je to má noční můra, která nikdy neskončí. Nikdy nezapomenu na tu samotu, kterou jsem pocítila a na tu bolest...jako kdyby někdo rozdrtil moje srdce a zahodil ho. Nemohla jsem zastavit pláč a nemohla jsem se nadechnout. V hlavě mi jeli vzpomínky z minulosti a furt jsem si říkala, že už ho nikdy neuvidím. Všechno jsem si vyčítala a dávala za vinu, i když někde uvnitř jsem věděla, že to tak není. Nikdy jsem nezažila větší prázdnotu uvnitř sebe. Každý den teď jen přemýšlím, kdy se mi to stane znova. Občas doufám, že se z téhle noční můry probudím...ale nikdy, vždy jí prožiju až do konce.

Nechtěla jsem lítost, nechtěla jsem o tom ani mluvit...chtěla jsem jen, aby se vrátil. Od toho dne se všechno změnilo, a já také, ale poučila jsem se a pochopila. Pochopila už to, že dokud dotyčného neztratíme, nevíme, kolik pro nás znamenal. Lidi umírají běžně, ale dokud to není někdo, koho znáte, neuvědomíte si to. Nikdy mi nedošlo, že opravdu někdo z rodiny může umřít, protože jsem žila na zámku, kde existovali jednorožci a kouzla...no a najednou se to prostě stalo.

Začátek byl příšerný, snažila jsem se dělat, že se nic neděje a to byla možná největší chyba, kterou jsem udělala. Každý den jsem si pokládala spoustu otázek, ale nikdo mi na ně neodpověděl, ani by nemohl. Po pár týdnech pláče už nebylo co vyplakat a to bylo nejhorší...tak hrozně moc si přejete brečet, řvát a křičet, ale nic z vás nevyjde jen tak sedíte v prázdném pokoji a všechno je černobílí a nic nemá smysl. Vyslovit to, to je snad to nejhorší...máte totiž pocit, že se složíte na místě, když to jen vyslovíte, protože si tak nějak pořád přejete, aby to nebyla pravda. Musím bohužel říct, že tohle si musí přetrpět každý sám, protože ostatní nepomůžou. Jenom vy to můžete přijmout. Vlastně nakonec už se budete usmívat, když si na něj vzpomenete. Nejvíce mi pomáhala škola a koníčky nestíhala jsem na to myslet. Ale pak jsem přišla domu a vše se vrátilo.

Nikomu tenhle pocit nepřeju...je to pocit bezmoci a strachu. Ale až nastane ta doba, nedělejte kraviny, budete jich pak litovat! Věřte, že to chce čas. Ne nikdy to nezmizí, ale naučíte se to přijmout a žít s tím. Nejvíc jsem se bála, že zapomenu, ale teď už vím že se to nestane. Někdy mám pocit, že tu pořád je a že ho vidím. Zbylo tu sice po něm prázdné místo, ale v mém srdci a mysli navždy zůstane.

Hodně mi pomáhali slova, kresby a smutné písničky. Každou noc jsem u sebe měla tužku a papír a každý pocit, každé slovo, které jsem cítila, jsem napsala na papír a v podstatě se ho zbavila. U některých písniček jsem konečně pochopila jejich význam a díky nim jsem to přetrpěla.

Milujte a buďte vděční! Říkejte blízkým každý den, jak moc je máte rádi, aby věděli, že někomu na nich opravdu záleží a že jim stojí za to žít. Každý den je požehnáním pokud máte všechny své blízké u sebe. Kdybych mohla, obětovala bych svůj život za všechny co znám. Nevrátila bych už čas, protože teď vím, že jsem díky tomu lepší a silnější. A ať si říká, kdo chce, co chce, ztráta je vždy těžká a pokud budete skrývat své city, nedopadne to nikdy dobře.

Otázky :

Ztratila jsi už někdy někoho?

Ano.

Jak chápeš pojem ztratit někoho?

Ztráta je smrt. A smrt je něco co zažijeme všichni. Každý z nás jde po laně, z kterého jednou spadne, ale lana se chytíme a je jen na nás jestli se pustíme, anebo se pokusíme dostat zpátky nahoru, kvůli těm co nás stále milují. Ztráta je také bolest. Myslím tím bolest psychickou, která je uvnitř nás a je jenom na nás, jestli jí přeměníme i v bolest fyzickou.

________________________________________________________________________________

Jediná otázka ztratili jste vy někoho, jestli ano jak jste se cítili? A jak jste to překonali.

Tohle bylo pro mě hodně silné téma, ale zvládla jsem to. Pár pravdivých slz ukáplo, ale bylo to potřeba. Snad se vám díl líbil...

Příště bude díl naše sny a cíle, tak mi nezapomeňte napsat otázky. Jinak hlasujte, komentujte, prostě cokoliv :)

A potřebuju pomoc!

1. Napadá vás nějaký nápad na slohovku, jejíž téma je můj životní trapas?

2. Nutně si potřebuju vydělat nějaké peníze, jelikož se blíží Vánoce! Jenže u nás ve městě není k sehnání skoro žádná brigáda. Nemáte nějaké zkušenosti, nápady jak si vydělat?

Budu vděčná za každý nápad :)

Zatím... :)))