Děti hvězd {Probíhá oprava}

Kapitola 39

„Jake a Ross půjdou tudy, Samuel s Coltonem z druhé strany. Já se prostě přemístím sem," zapichuje Phil prst do malé místnosti na plánku budovy. U stolu sedí všichni jmenovaní a já jen tiše přihlížím. Následovník před pár hodinami přiletěl z Itálie. Neřekl nám, proč tam byl, ale vrátil se poměrně podrážděný a unavený. Hned na to mu Colton vysvětlil, že tady Jake byl a důvod jeho návštěvy. Nezaváhal ani na chvíli, rovnou souhlasil s tím, že se pro uvězněné děti hvězd půjde. Fascinuje mě, s jakým klidem ten fakt přijal a souhlasil, že ty lidi jednoduše nenechají v rukách Organizace.

Samuel s Danielem přiletěl o den před Philem. Jemu jsem o Jakeovi řekla já. Chvíli vypadal naštvaně, ale jakmile jsem mu vysvětlila, proč za námi přišel, povolil. I on musel uznat, že nám Jacob několikrát pomohl a nebýt jeho, někteří z nás by tady nejspíš ani nebyli. Samuela ani Phila nejspíš nenapadlo, že by nás mohli vzít s sebou. Nepadlo o tom jediné slovo. Colton Jeremyho tvrdohlavé rozhodnutí zúčastnit se taktně nezmiňoval.

„Dobré... ráno," vchází do kuchyně ospalý Jeremy. Únava ho ale v mžiku přechází, když spatřuje Phila a rozložené plánky budovy. „Co tu děláš?"

„Taky tě rád vidím," promlouvá k němu a zní, jak kdyby odháněl otravnou mouchu. Pozornost rychle obrazí zpátky ke klukům, ale jako by ho najednou rozbolela hlava, na chvíli zavírá oči a zase se otáčí na Jeremyho. „Nepůjdeš s námi. Možná si myslíš, že máš svoje schopnosti pod kontrolou, ale tohle není jen o tom. Nemůžeš jen tak naskočit do ostré akce."

„Můžeme pomoct, navíc já neříkám, že nás hned musíte tahat do přední linie. Je vás jen pět. Kolik jsi říkal, Jakeu, že tam je aut?"

„Pět," odpovídá mu kamarád.

„I kdyby v každém byli jen dva lidi, o čemž pochybuju, je jich minimálně o polovinu víc. Tak jako tak ta první mise někdy přijde. Můžeš to oddalovat, jak chceš, ale dřív nebo později mě stejně někam pošlete. A neříkej, že ne."

„Časem určitě," vzdychá Phil a pozorně Jeremyho sleduje. Bratr mu oplácí odhodlaný pohled. Je rozhodnutý a v jednom má pravdu. Jeremy se dávno rozloučil s tím, že nejspíš nikdy nebude mít normální práci. Přijal tu odpovědnost patřit mezi nejmocnější děti hvězd a s tím i to, že bude cestovat po světě a pomáhat, kde se dá. Stejně ten okamžik, kdy bude muset něco vyřešit, přijde.

„Dobře," rozhoduje. Srdce mi vynechává jeden úder a zmocňuje se mě nervozita. Klukům a Philovi věřím, jsou vycvičení a mají určitě zkušenosti. Jeremy je jen zapálený. A hlavně můj bratr. Budu se bát o všechny, ale strach o něj všechny ostatní převyšuje. Vím, jaký je. Impulsivní a neústupný. To nejsou dobré vlastnosti pro akci, kde se nejspíš bude i střílet.

„Bude překážet," bručí Samuel a já sleduju, jak ta křehká nitka předstírané tolerance mezi ním a bratrem praská.

„Nebude. Půjde totiž se mnou. A jestli jedinkrát neposlechneš, nepřežiješ to, protože tě vlastnoručně uškrtím. Tohle není hra."

„A já?" objevuje se ve dveřích Matthyas. Nevypadá tak sebejistě jako Jeremy, ale i on chce přispět. Navíc na rozdíl od nás dvou může říct, že má svoje schopnosti pod kontrolou.

„Přidáš se k Samuelovi a Coltonovi a platí pro tebe to samý. Budeš je poslouchat a držet se vzadu." Snažím se najít odpověď na tak rychlou změnu názorů. Vážně je jenom tak vezme do terénu? Nejdřív odmítne, a pak z ničeho nic otočí. Na něco přišel a nehodlá nám to říct.

„Tudy vede vodovodní potrubí. Trocha botelu neuškodí, menší potopa je zaměstná. Někdo to určitě přijde zkontrolovat a vy dva," ukazuje na Sama a Coltona, „dotyčný sundáte. Potichu." Pojmem ‚sundat' samozřejmě myslí je omráčit nebo zneškodnit tak, aby nepřekáželi. „A byl bych rád, kdyby to přežilo co nejvíc lidí. Nesouhlasím s tím, co dělají, ale o masakr nikdo nestojí." Aniž by se domluvili, všichni se najednou obrací na mě. Nasucho polykám a srdce mi začíná tlouct o něco rychleji.