Touchline

1: První změna

Pohled Clarke

Aniž by to tušila, Clarke se v tento den změnil celý život. Byl to den jako každý jiný. Venku bylo ještě pořád nádherně, probudila se do teplého pozdního letního rána. Měla ještě spoustu času a tak zatímco se dívala na stejně vypadající domky Londýna a ranní slunce, listovala si svojí oblíbenou knihou o sebezlepšování a dojídala zbytky cereálií, které našla vzadu ve skříni.

Založila si stránku diy záložkou už celou pokroucenou- je to její nejoblíbenější, také si na ní dala nejvíc záležet- a vzala si svůj diář. Byl to mohutný notes, jednoduše provedený. Každý den měla rozdělený jinou barvou a po straně měla obyčejný to-do-list, který používala ze všeho nejvíce. Zapsala si tam nákupy- jelikož kromě zbytku prášku rýžového mléka a pár mrkví v podstatě v ledničce už nic nebylo. Také musí začít připravovat písemné práce, na kterých měla začít už před pár dny.

Jelikož měla ještě pořád dobrou půlhodinu, rozhodla se, že se poupraví více než kdy jindy. Něco v její hlavě jí navádělo, že dnešek je výjimečný a že musí vypadat prostě dokonale. Ona sama ten hlas nezaregistrovala, ale byl tam- jasnější než kdy jindy.

Blonďaté vlasy si svázala do elegantního drdolu a zvolila jednoduché šaty- nahoře černé s pastelově duhovou sukní z jemné látky. Připadala si jako víla. Rychle si do tašky hodila dopředu zhotovené smoothie, diář a poznámky pro dnešní výuku.

Clarke celkově učí tři třídy- svou základnu třetí á a pak ještě dvě třídy prváků. Hned z rána měla tu svojí třídu a pak dlouhé volno, kde až ke konci měla dvě hodiny za sebou nováčků.

Ještě se rychle stavila v kavárně deset metrů od vchodu z jejího domova. V podniku bylo příjemně, prostorem se rozléhala sladká vůně kávy. Místnost byla bílá, upravena do žluto-oranžova, takže v jakémkoliv ročním období navozovala pozitivní náladu a zpříjemňovala den pracujícím i těm šťastlivcům, co zrovna měli volno.

Dneska byla plná místnost studentů, kteří si užívali poslední chvíle než budou za pár dní muset začít hodiny na vysoké. Jen u rohových stolků posedávalo pár postarších paní, které si vesele povídaly nad horkým čajem. „Ahoj!" Vesele zvolala Clarke a běžela za pult obejmout svou nejlepší kamarádku Raven, která jí vždy byla největší oporou.

„Nějak moc pozitivní. Že ses při snídani sebezdokonalovala?" Zasmála se Raven a dál připravovala matcha kávu pro jednu z mladých studentek, která se mírně opírala o pult zatímco brouzdala po instagramu. Menší batoh se jí držel na jednom rameni, vlasy měla svázané do nedbalého francouzského copu. Perfektně se hodil k jejímu ležérnímu až mírně hipísáckému outfitu. Jednoduchý bílý top, černé džíny s červenou flanelovou košilí omotanou okolo pasu a mírně roztrhané černé konversky.

„Tady máte." Raven podala kávu dívce, která se jen nesměle usmála, poděkovala a vyrazila pryč z kavárny. Po vydání se otočila na Clarke a pokračovaly v hovoru. Ještě dobrých pět minut prokecaly, ale pak už musela Clarke vyrazit ke škole.

Nasadila si sluchátka a svižným krokem si to mířila k moderní budově střední školy. Ještě jí zbývalo dobrých pět minut, tak si rychle dopila svojí sójovou kávu a rychle projela dnešní téma.

„Dobrý den!" Vešla energicky do třídy, kde ještě vládl ruch, jak žáci probírali své propité víkendy. Poupravila si stůl a nechala žáky, aby se zkrotili sami. Takhle jim to fungovalo už dobré dva roky, byla to jejich úplně první domluva. Ona vejde do třídy, oni si kvapně dopovědí všechno, co potřebují a jakmile dopíše dané téma na tabuli, budou v klidu.

Tohle všechno se naučila, když studovala psychologii. Už třetím rokem chodí do semináře z psychologie, který si koupila jen tak navíc, aby se sama něco přiučila. Letos by měla končit poslední semestr.

Na velké tabuly tkvělo jméno Emile Zola. Tématicky jsou mírně opožděni, ale ona si vždycky dává pozor, aby byli žáci připravení k maturitě.

Její hodiny jsou poklidné a velký prostor je dán i samotným studentům, kteří si její hodiny velice oblíbili. I problémová Octavia s Echo dávají pozor a do hodin často přispívají. „Minulou hodinu jsme doprobrali autora samotného, takže dneska začneme s jeho díly. Nejznámější od něho jsou Zabiják a Nana, které patří pod dvacetidílnou sérii. Četl někdo nějakou z těchto knih?" Přihlásili se čtyři lidi mezi kterými byla právě i Echo.

Echo jí vždycky fascinovala. Už stokrát musela řešit nějaké její problémy v ředitelně, věděla, že často pije, patří mezi elitu školy, ale na druhou stranu to byla velice inteligentní dívka, která ráda četla a její příspěvky do literatury vždy stály za to.

Už něco chtěla říct, ale v tom se ozvalo slabé zaťukání na dveře. „Dobrý den paní Griffinová, vedu vám novou studentku." Vstoupila ředitelka do místnosti a za ní se objevila nervózní dívka. Clarke by řekla, že už jí někde vyděla, ale nemohla si vzpomenout.

Nová žákyně na ní velice zapůsobila, byla nádherná, už jen od pohledu z ní vyzařovala inteligence a navíc v ní vyděla umělkyni. V tom se vždycky Clarke vyznala. Byla spíše introvertního typu, po třídě se dívala vystrašeně, ale i tak stála rovně a důstojně.

„Dobrý den, jmenuji se Clarke Griffinová a jsem tvou třídní učitelkou a zároveň tu učím literaturu a sloh. Budu ráda, kdyby ses dneska po škole stavila v mém kabinetu, číslo 21, zapamatuješ si to?" Studentka přikývla, představila se jako Lexa Clark a sedla si do druhé lavice úplně u dveří.

Clarke se ještě optala jestli má rozvrh, plán školy a dál jí nechala žít. Nové začátky bývají vždycky těžké.