Za hradbami neviditelných

Prolog

      Ahoj😂vítejte u mojí první knížky. Nikdy jsem nenapsala žádnou knihu, ale jeden den mě to nějak chytlo a začala jsem psát. Ze začátku jsem ji nechtěla ani publikovat, ale po několika opravách, jsem se rozhodla, že ji vypustím na denní světlo😂😂.
Takže se prosím dejte do čtení, kapitoly jsou sice o něco delší, ale doufám, že se nebudete nudit.
Vaše mango1712❤️

      ,, Hej, Eane, stůj!" zařval jsem, ale on bez otočení běžel dál. Naštěstí jsem věděl, kam běží. Na tom místě se schovával vždy, když byl naštvaný.

Když jsem tam přišel, Ean seděl na větvi stromu a díval se na pevninu za jezerem. Vylezl jsem za ním, a řekl:
,, Sorry, vím, že jsem o tom neměl mluvit."
,, Vždyť jsi měl pravdu" odpověděl  sklesle. Po chvilce mlčení znechuceně dodal:
,,Král mě prostě nenávidí, nenávidí celou moji rodinu, i když nic nedělám, tak jsem trestaný. A ještě k tomu mám rád vyhlídky."
Vzpomněl jsem si, jak jsme každou noc lozili na střechy našeho hradu. Byl odtamtud nádherný pohled na hvězdy. Jenom tam jsme si s Eanem připadalo volní.
Jsme totiž celý život zavření na obrovském ostrově. Nevíme jaký je život za hradbami naší pevniny. Všichni říkají, že tam žijí strašné zrůdy, které nemají ani tušení, že by mohla existovat nějaká magie. Jsou to prý jen mutanti. Nevím, jestli jim to mám věřit, nikdo z nich tam nikdy nebyl.
Proto, po hodinách skotačení na střeše jsme se s Eane zahleděli na hvězdy a přemýšleli o životě tam v dáli.
Jednou nás ale chytili vojáci. Vstup na střechy je přísně zakázán, ale my jsme toto pravidlo, jako mnoho jiných, nikdy nerespektovali. Naštěstí velitelem hlídky byl můj táta, a tak se o tom nikdo jiný nedozvěděl. Já to mám od té doby zakázané, ale Ean tam chodí pořád. Někdy se mi tam taky podaří uprchnout, ale už si to tak neužívám. Eana už párkrát chytli a měl z toho velký problém.
Ze vzpomínání mě vyruší Ean: ,, A vážně jsem na seznamu mezi deseti?"
,, Ano," odpověděl jsem mu smutně. Každých 5 let je vylosován jeden muž a jedna žena z 10 nejvíce nepohodlných lidí v království a jsou vyhnáni za hranice, kde za trest musí žít. Ean byl na tom seznamu. Nedělal nic špatného, ale tak už to bývá, že jsou trestání nevinní.
,,Ten seznam jsem viděl, ptal jsem se táty, jestli to nejde změnit. Musel bys udělat něco, pro krále, potom by ti udělili milost."
,,Tak to je ta největší blbost, co jsem kdy slyšel. Proč bych měl dělat něco pro toho, který mě nesnáší a chce mě poslat ven mezi divné?" zašklebil se.

Bylo mi jasné, že Ean pro krále nic dělat nebude, ale i tak jsem ho dále přemlouval. ,,Dokážeš si představit, jak je to tam venku strašné?"
,,Ani ne, vždyt'nás tam nikdy nepustí." řekl a neměl daleko k tomu aby pořádně vybuchl, ale i tak jsem do něj ryl dál.
,,A co Allys, tu bys tu nechal?" myslel jsem si, že to na něj zapůsobí, ale on jen ze sebe vyplivl: ,,Včera jsme se pohádali, už spolu nejsme." 
,,Cože?" nechápal jsem to, byli spolu už tak dlouho. 
,,Už mě celkem štvala a navíc mě nechtěla pouštět na střechy." řekl, a snažil se tvářit, jakože je mu všechno úplně jedno. V jeho pohledu jsem ale viděl, že vevnitř svádí velký boj. Chápal jsem ho a chtěl jsem mu pomoci, jenže jsem věděl, že bych všechno jenom zhoršil. Tak jsem ho tam nechal, zahloubaného v myšlenkách.
                                                                                       
                                 * * *

Na večeři jsem potkal Allys. Vypadala smutně. Sedl jsem si vedle ní, vždycky jsme si byli blízcí. Allys hned začala vykládat. ,,Já toho Eana nechápu, tolikrát jsem mu říkala, aby nedělal tolik blbostí.  A teď, když se blíží vyloučení je z toho totálně na nervy a se všemi se hádá." Přesně to jsem si taky myslel. Bylo mi ji líto, Ean ji hodně ublížil, ale věděl jsem, že jakmile bude Den vyloučení za námi, Ean se ji omluví. ,,A nenechá si ani poradit. Mrzí mě..." mluvila Allys dál. Já jsem ji ale přestal poslouchat.