Dnes byl pro mě moc důležitý den. Měla jsem se totiž dozvědět, jestli mě vybrali do sportovního týmu. Celý týden už čekám na výsledky a dneska by je měly konečně vyvěsit. Nemůžu se dočkat! Ráno jsem vstala jako každý den v 6:00, šla si vyčistit zuby, obléct se, nachystat si věci, svačina, snídaně a bylo 7:00 a já mohla jít tak akorát na autobus. Je hrozné, jak mi tak málo věcí dokáže zabrat tolik času, který bych mohla třeba využít na něco jiného. Ach jo! Podívám se na hodiny a bylo už 7:08 a v 7:10 mi jede autobus! Obula jsme si rychle boty, dala bundu, popadla tašku a utíkala jsem jak nejrychleji jsem mohla na zastávku. Zrovna jsem dobíhala, když vcházel poslední člověk. Naštěstí mě viděl a zastavil. Nastoupila jsem do autobusu a už se na mě smála Monika. Další moje kamarádka. Chodíme do stejné školy, i když do jiné třídy, ale vidíme se každé ráno. Celá udýchaná si k ní sedám.
M: No nazdar, si nějak nestíhala co? 😀
K: Co myslíš?😂
M: Jak pak se dneska máme?😀
K: Upřímně? Na nic, ale dneska mají vyvěsit výsledky, takže se nehorázně těším! 😄
M: Ty tam vážně moc chceš že?😀
K: Jo, chci tam strašně moc.😄
M: Myslím, že tam určitě budeš podle tvého dnešního výkonu. 😂
K: Tak to díky. 😂
Zbytek cesty proběhl v tichosti a každá si poslouchala písničky. Ve škole to nebyla zas až taková hrůza, nějak jsem to přežila až do konce poslední hodiny. Jakmile zazvonilo na konec hodiny, vyběhla jsem ze třídy a utíkala k tělocvičně. Když jsme se podívala za sebe, učitelka stála ve dveřích a koukala na mě. Doufám, že ji aspoň někdo řekne proč tak spěchám. U tělocvičny jsem byla hned a když jsem se blížila mi začalo být zle, dostala jsem strach, že jsem se tam třeba fakt nedostala. A najednou ze mě nadšení vyprchalo a já tam jen stála, asi metr od nástěnky a nedokázala se pojmout. Po nějaké chvíli jsem se nakonec odhodlala a šla se podívat. Na nástěnce byl malý proužek papíru, který ve mě dokázal vyvolat tolik emocí za tak krátkou dobu. Na papírku bylo napsané, že výsledky budou dnes odpoledne na školních stránkách.. Jakmile jsem si to přečetla byla jsem naštvaná, zklamaná, smutná, ale pocítila jsem i menší úlevu. Se zklamáním jsem si sebrala věci a šla sklesle na zastávku. Když už jsem se blížila k zastávce upoutala mě něčí hlava. Byla mi cizí, ale zároveň tak povědomá, jelikož ten člověk byl otočený zády ke mně neviděla jsem mu do obličeje. Pak se ale otočil. Jakmile se moje oči střetli s jeho byla jsem jako zhypnotizovaná. Byl to Max a já měla pocit, že se snad ani nepohnu. Naštěstí jsme se dala do pohybu a došla jsem až k němu. Usmál se na mě a řekl ahoj, já mu úsměv opětovala a taky řekla ahoj. Pak jsem si vzpomněla co jsem chtěla dělat, tak jsem se podívala na naše školní stránky a bylo to tam!! Výsledky byly tam!! Rozbušilo se mi srdce vzrušením. Rozklikla jsem název a vyskočila na mě tabulka se jmény. Šla jsem od konce a hledala moje jméno. Došla jsem na začátek seznamu a nemohla jsem uvěřit svým očím.. Byla jsem úplně první! O tomhle se mi ani nezdálo, byla jsem tak moc šťastná až jsem udělala jednu blbost. Byla jsem tak moc šťastná, že jsem skočila na Maxe a objala ho a křičela jak jsem šťastná, že jsem se tam dostala. Abychom nespadli na zem, tak mě taky objal. Pak mi ale došlo, že je to nejspíš divný, tak jsem se rychle odtáhla. Když jsem se na něj podívala smál se.
K:Jaj, promiň.😶
M:Vpohodě 😅 Proč se tak raduješ?😀
K:No dostala jsem se do sportovního týmu ve škole. 😄
M:Achh, ráda sportuješ? 😀
K: No.. ráda běhám, hraju fotbal a vybíjenou.😄
M:Fotbal? 😀
K: No, chvíli jsem ho i hrála .😅
M: Fakt? Tak to si pak musíme zahrát. 😀😀
K: No můžeme. 😄
M: Jdeš ze školy?😀
K: Jo a co ty tady?😀
M: Byl jsem u doktora a na úřadech.😀
K: Ajo a jedeš teď domů?😀
M: Jojo. 😀
Ještě chvíli jsme si povídali než přijel autobus. Pak jsem nastoupila a sedla si skoro nakonec autobusu, jakmile mě uviděl šel za mnou a sedl si vedle mě. Cítila jsme se trochu jako třináctiletá puberťačka co šílí, že viděla Justina Biebera, jelikož v hlavě jsem opravdu šílela. Celou cestu domů jsme si povídali, povídali jsme si tak horlivě, že jsme málem zapomněli vystoupit. Když jsme vystoupili šli jsme ještě kousek spolu, pak jsme se bohužel museli rozloučit😢 Řekla jsem mu ahoj a a už jsem chtěla odcházet, když na mě zavolal.
M: Počkej. 😀 Objetí nic?😀
Měl rozpažené ruce a čekal na objetí. Já tam stála jako omráčená, nevěděla jsem, co říct natož co udělat. Nakonec jsem šla k němu a objala ho, celé to trvalo asi 3 sekundy, ale já byla i tak šťastná. Pak jsme si řekli ahoj a rozešli se každý svým směrem. Doma jsem nad vším zase přemýšlela a byla jsem strašně veselá. Dokud nepřiletěla sestra s hrozným křikem.
A: Nevíš kde mám tu červenou mikinu?
K: Třeba ahoj? Ne, nevím.
A: Hmm, čau, fakt to nevíš?
K: Ne, nevím, máš si uklízet. 🙂
A: Proč se tak usmíváš?
K: Mám dobrou náladu. 🙂
A: Hmm.
A odešla. Milé přivítání 😅 Šla jsem si dát něco k jídlu a sedla si k počítači, zkontrolovala z čeho zítra píšeme testy a šla si dělat úkoly. O hodinu později mi zavibroval mobil. Někdo mi psal a já si myslela, že je to třeba Monika nebo Tess. Na display bylo ale jiné jméno. Bylo to Maxovo jméno. Byla jsem v šoku a málem upustila mobil. Stihla jsem se vzpamatovat dřív než mi klikla další zpráva.
*na display*
Max: Ahoj, copak děláš?🙂
Max: A jak se máš?🙂
Chtěla jsem mu hned odepsat, ale přišla zase Anna, že musím jít hned uklidnit jinak bude problém. Takže jsem šla uklidit a na mobil jsme se dostala až v šest. Další zpráva se objevila na mobilu.
Max: Halo?
Max: Ty se mnou nemluvíš?😮
Odemkla jsem mobil a okamžitě mu šla napsat. Byl aktivní před hodinou, ach jo, napíšu mu ale stejně, však si to potom přečte.
K: Ahoj, promiň musela jsem uklidit a na mobil jsme se dostala až teď 😔 A to je vlastně i moje odpověď na otázku. 😅
M: *píše zprávu*
Je online! A už píše!
M: Ajo, už jsem se lekl, že se mnou nemluvíš. 😅
K:Ne, to ne, mluvím s tebou 😅 Jen jsem neměla čas no.😶
M: Vpohodě🙂 A copak děláš teď? 🙂
K: Teď si jdu pustit seriál nebo film. 🙂
M: A jaký?🙂
K: Ještě nevím. Možná Captain America nebo Spiderman. 😅
M: To jsem viděl, je to dobré. 🙂 A viděla jsi Strážce Galaxie?🙂
K: Nee, ještě nee.😅
M: Tak to zkus, je to taky dobrý. 🙂
K: Není to jak je tam ten malý Groot?😅
M: Jo,je.
K: Tak já se podívám. 🙂
M: Ok, tak mi pak napiš. 🙂
K: Oky,tak zatím. 😅
M: Zatím.
Na jeho doporučení jsem si šla pustit Strážce Galaxie. Film trval asi dvě hodiny, takže skončil v devět večer. To jsem ale byla tak moc unavená, že jsem se jen převlékla do pyžama, vyčistila zuby a šla spát. Ani jsem mu už nestihla napsat.
