Každé dítě se bojí toho, co je pod jeho postelí. Pokud ne, tak se bojí jejich skříně nebo škvíry mezi nedovřenými dveřmi.
Vědci tvrdí, že děti jsou více vnímaví, než dospělí. Vidí věci, které dospělí ne. Nejsou ještě vázaní tím, aby souhlasili se vším, s čím společnost chce, aby souhlasili. Vidí to, co tady doopravdy je.
Vidí příšery.
Pokud by sis mohl vzít dětské oči a vidět nimi jen jednu noc, nejspíš by si se zbláznil. Být schopen vidět věci, které si sotva jen pamatuješ, zahrabat se do peřin zatímco máš na sobě vytahané pyžamo, modlil by ses k Bohu, aby tě "to" nevidělo... to by dospělého přivedlo k šílenství. Protože dospělí zapomněli pravidla.
1) Kryj se. Pokud to nevidíš, nevidí to ani tebe. I když se ti bude špatně dýchat.
2) Nevydej ani hlásku. Každé zaskuhrání tě může dovést k záhubě.
3) Nehýbej se. Upoutá to jejich pozornost.
4) Jedině světlo je odežene pryč. Zářivé světlo. Baterka to jen zhorší.
Puberťáci jsou někde uprostřed. Pořád cítí, že tady něco je, ale nejsou schopni to vidět... a taky zapomněli pravidla...
Proč si myslíš, že je tolik moc lidí trpící insomnii, co jen sedí u počítače a něco píší? Protože někde v podvědomí se modlí, aby je světlo jejich monitoru před nimi zachránilo.
Nezachrání.
Tak a teď se podívej za sebe skrz dětské oči a zkus nekřičet.
