proč ON?

13.část

O 4 měsíce později.

Samanta

Byla jsem u Jess. Už je skoro v 5  měsíci. S Justinem je to skvělý, někdy se nevidíme, ale aspoň se na něj těším víc.

"Tak co Jess je ti už líp?"
"Jo Sam můžeš jít domu jestli chceš Jason přijde stejne zachvili"
Řekla mi. Jess měla před měsícem krvácení má rizikový těhotenství, takže jí ted hlídáme. Jason má práci, takže většinou jsem sní Já.

" Ne! Zůstanu tu dokud nepřijde Jason."
"Fajn" odsekla mi. Jen jsem se zasmála a zapla nějaký film aby jsme se nenudili.

Justin

Dneska mám velký zápas. Dostanu Dobrý prachy, takže musím vyhrát.
Sam má za týden narozeniny chci jí koupit něco na co nikdy nezapomene.

"Justine jsi připravený?"
" jsem!" Řekl jsem jistě.

Šel jsem do klece a v levém rohu stál dost vysoký a namakaný chlapík. Jako všichni s kterýma jsem se utkal.

" Justine! Už je 6. Kolo vzdej to! Máš zlomený žebro a myslím že máš i natažený koleno, přece nechceš aby si měl nějaký následky na celý život"

" nemůžu!! Dokončím to! Musím ho dostat! Dělám to pro Sam!" Řekl jsem, měl jsem nervy, tak moc jsem chtěl vyhrát.

Poslední kolo. Teď to musím dát!
Dal jsem mu levý hák pak mi to ale hned vrátil. Bránil jsem se.
Boxoval jsem mu do břicha a když se ohl měl jsem příležitost. Hned jsem mu dal na bradu a soupeř spadl.
Moc jsem nevnímal, motala se mi hlava, před sebou jsem začínal vidět jen tmu.

"7,8,9, KONEC! Pan Bieber je výtěz."
To jediny jsem uslyšel. Pak jsem spadl na zem.

Lásko? Co tu dělaš? 
Krásko?  Co ty tu?  Ty už to viš? 
Ano vím, a nikdy ti to neodpustím!!! Jak si mi to mohl udělat, takovou dlouhou dobu mi lhát! Nikdy ti to neodpustím!. Odjíždím do San Diega zbohem.
Nee!! Sam!!

Rychle jsem se probudil, celý spocený, udychaný. "Ještě že to byl jen sen" oddychl jsem si.

Do pokoje vrazili David a Jason.
" Tak co brácho jak se cítíš?"
" pohoda, jak dlouho tu jsem ? A co mi je?"
"  jsi tu 2 dny. Máš roztrženy obočí, zlomený žebro, ale už to máš dobrý a vykloubeny koleno. A jinak máš samy modřiny." Řekl mi Jason.
" a co Sam ? Co ste ji řekli že kde jsem?"
" Klid, řekli jsme ji ze jsi musel na rychlo odejít za svýma rodičema ze tvoje máma je nemocna"
" Dobře díky" řekl jsem.
Chvíli jsme si ještě povídali, ale pak přišel doktor a chtěl semnou mluvit o samotě.

" Co se děje pane doktore?"
" pane Biebre, Vaše koleno.. musíte si na něj opravdu dávat pozor jinak můžete přijít o nohu. Někdy vás bude strašne bolet, takže vám dáme prášky na snížení bolesti a doporučuji vám nějakéj čas ne boxovat."
" Co?  Jak to víte? " Zeptal jsem se vystrašeně.
" jsem doktor, který vás operoval musím vědět příčinu. Řekl klidně.
" No dobře, jinak děkuju. A jak dlouho to ještě budu?"
" 3 dny" na to jsem jen kývl a doktor odešel.

Vzal jsem do ruky telefon a napsal Sam.

" Ahoj krásko zůstanu tu ještě 3 dny mamce je fakt špatně" Nechtěl jsem ji lhát, níčilo mě to, ale musel jsem...
" Dobře, Chybíš mi Justine".
" i ty mně moc, za 3 dny se vrátím a všechno ti vynahradím"
" Dobře miluju tě"
" Já tebe krásko"

Už mi neodepsala tak jsem položil telefon na stolek a přemýšlel.
Jen tak jsem koukal na strop a přemýšlel o všem možnem, jak řeknu Sam o mě a boxu jak ji vysvětlím ty lži, strašne se bojím ze ji pak ztratím....