★1★

61 4 0
                                    

Tik...

Ťak...

Tik...

Ťak...

Jako kdyby ten čas neubíhal. Jako kdyby se místo normální chůze rozhodl transformovat se ve šneka a plazit se útrpně pomalou rychlostí.

Tik...

Ťa-

CRRRRRRR

Dívka vystřelila z lavice a okamžitě se vydala k východu ze školy.

"Hej, Kuniko! Jdeš s námi dneska ven?"

Zarazila se a obrátila se za oním známým hlasem. Blížila se k ní parta jejích kamarádek, Kaido v čele.

Podrbala se na krku. "No, víš, já bych ráda, ale-"

"Ale máš vlastně rande, chápu," Kaido se snažila tvářit alespoň trochu uraženě. Hned to však vzdala, došla až úplně ke Kuniko a položila jí ruku na rameno, zářivý úsměv opět pohrávající na rtech. "Však jdi."

Když Kuniko vycházela ze dveří, ozvalo se za ní ještě sborové zvolání: "Hodně štěstí!"

Dívka na poslední chvíli naskočila do vlaku a unaveně se svalila do sedadla. Zhluboka si oddechla.

Celou cestu však byla jako na trní.

Podrážka poklepávající o podlahu v ostrém zvuku a pevném rytmu, byť někteří by si mohli myslet, že je to pouze chaotické podupávání.

Dotek prstů o lem sukně. Dotek tak jemný a příjemný pro ruce, téměř jako pohlazení. Avšak zároveň i dotek devastující pro dnes ráno vyžehlenou látku.

Oči setrvávající pohledem všude a přitom nikde. Vnímající vše a vlastně nic díky ruchu v hlavě.

Myšlenka létala jedna přes druhou asi tak zmateně jako dívčiny občasné, náhlé povzdechy.

Co chvíli kontrolovala čas a tehdy si povzdechla ještě vydatněji.

Ale proč jsem tak nervózní?

Pohled jejích očí se opět rozeběhl po jasně zelených kopcích za oknem tak upatlaným, že se bylo co divit, že přes něj vůbec proniká světlo, natož že se skrze něj dá dívat.

Vždyť už jsme se viděly tolikrát... Známe se tak dlouho...

Plácla se dlaněmi o kolena, propla ruce v loktech a v této krkolomné pozici nějakou chvíli setrvala. Paradoxně to pomohlo uvolnit alespoň nějaký ten stres, který se usadil na jejích svalech.

Přesně tak, známe se dost dlouho na to, abych z toho nebyla nervózní. Není se čeho bát.

Další táhlý povzdech a bezbranný pohled na hodiny. V duhovkách jí zajiskřilo.

Už jsem skoro tam. Jenom pět minut...

...pět minut, které nakonec utekly tak rychle, jako to dělává voda, když se ji snažíte udržet mezi prsty.

Sotva se Kuniko nadála a vyskakovala z vlaku na téměř prázdné nástupiště.

Rozhlédla se okolo a na jejích rtech se zjevil jasný, široký úsměv.

★★★

Úvod k příběhu - doporučuji přečíst, abyste věděli, s čím vším tu počítat (:

Jak jste si už nejspíš všimli, tento příběh je girl X girl, takže pokud vám to vadí, máte ještě šanci odejít (;

Co zde můžete naleznout:

★fluff★

★romantika★

★fluff★

★hodně uwu materiálu★

★fluff★

★trochu smutných částí★

★fluff★

★spíše chill příběh★

★krátké počtení

. . .

★a já nevím... říkala jsem fluff?★

btw kdyby někdo nerozuměl, tady máte vysvětlení:

fluff - takové ty milé, sladké, roztomilé věci, které když vidíte, tak je chcete na místě umačkat a umazlit k smrti

Samozřejmě tím nechci někoho urazit, jen chápu, že ne všichni rozumí všemu a tak jsem se vám rozhodla to tady napsat, abyste věděli s čím počítat (;

Jak jsem zmínila, tenhle příběh bude spíš chill (ale tak na to už u mě asi můžete být zvyklí), byť tu možná nějaká ta malá zápletka bude. Ale když to teď píšu (tak mám online hodinu fyziky lol XD) tak jsem teprve na začátku a je tedy dost možné, že mě ještě něco napadne a nakonec se to protáhne. Kdo ví... (:

(Ano, vidíte dobře a ne, nemusíte být zmatení. Tenhle příběh jsem totiž začala psát již před rokem, ovšem nějak jsem jej nedokončila a pak jsem se začala věnovat jiným projektům. Nyní však nastal čas tohle dílo dokončit a vypustit do světa.)

Jako vždy bych vás ráda vyzvala ke psaní komentářů.
Samozřejmě že pokud budou toxic, tak je stejně smažu, tudíž se opravdu ani nemusíte namáhat (;
Ovšem pokud budou o tom, že jsem někde nechala chybu (i když to po sobě stejně ještě několikrát čtu a opravuji, ale tak já jsem taky jenom člověk a každý dělá chyby, byť se snažím po sobě ty příběhy opravdu kontrolovat, co nejlépe to jde), tak mi to klidně napište. To samé u chyb v ději. Jednoduše - jestli něco nebude sedět, nemusíte se bát mi to dát vědět. To s tím mazáním komentářů jsem myslela spíš u těch homofóbních lidí, kteří by možná náhodou na můj účet zabloudili a měli chuť si tu rýpnout do naší komunity.

Ale jinak bych s vámi ráda komunikovala! Dejte mi vědět své názory, zážitky, vlastní zkušenosti... Cokoliv! Ráda se s vámi bavím a pokaždé mi zlepší náladu, když vidím nové komentáře (:

To je snad k úvodu vše a nyní se pojďme plně pustit do příběhu!

Hezké čtení a šťastný pride month 2022, mám vás všechny ráda a jsem na vás hrdá ‹3

Paní noci ★

Láska mezi hvězdami |LGBTQ+|Kde žijí příběhy. Začni objevovat