Jmenuji se Satsuki Ryu. Na střední škole jsem potkala kluka jménem Kou. Nikdy jsem neměla přátele natož kluka, takže nevím jak to chodí. Ale vždy se mi rozbuší srdce, když vidím Kouuv úsměv.
11.11.2017 #174 v kategorii Romance ~
Dnes už jsem naštěstí vstala včas. Vyčistila jsem si zuby, umyla obličej, učesala vlasy a oblékla si školní uniformu. Rychle jsem seběhla schody dolů, abych se nasnídala a připravila si svačinu do školy. Konečně jsem se mohla nasnídat v klidu. Když jsem dojedla, dala jsem krabičku se svačinou do tašky a tašku jsem si hodila na záda. Obula jsem se a vyrazila do školy.
~~VE ŠKOLE~~
Když jsem si u skříněk měnila své boty za školní přezuvky, uslyšela jsem klučičí hlas jak na mě volá z druhého konce šatny: ,, Satsuki! Dobré ráno!" Otočila jsem se, abych zjistila kdo na mě volá. Byl to Kou [Ko'], byla jsem dost překvapená a taky jsem se trošku styděla. ,,D-dobré ráno." odpověděla jsem mu stydlivě nazpět. Když mě uslyšel usmál se a vyběhl schody nahoru. Když jsem uviděla ten úsměv, mé oči se rozzářily.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Chvilku jsem tam jen stála a pomalu si uvědomovala co se to teď stalo. ,, M-musím do třídy!'' vykřikla jsem a vyběhla schody do 3 patra. Když jsem zadýchaně otevřela dveře, Kou [Ko'] už sedel na místě. Když jsem přišla k lavici, Kou se na mě otočil a s úsměvem řekl: ,, Trochu ti to trvalo, hehe.'' ,,No... j-já jsem ještě nad něčím přemýšlela.'' řekla jsem. Sedla jsem si na židli, připravila jsem si věci a už jsem čekala na začátek hodiny. ,, Dobré ráno třído.'' vešel do třídy učitel. Všichni jsme se postavili a pozdravili: ,,Dobré ráno!" vykřikla celá třída.
První hodina byla matematika. V matematice jsem dobrá, dokážu vše během chvilky pochopit, ale moc mě to nebaví. Během hodiny jsem se vůbec nemohla soustředit na učivo. Celou dobu jsem jen myslela na Kouuv [Ko'uv] úsměv, který jsem viděla dnes ráno. ,,Satsuki, vypočítej další příklad prosím.'' řekl učitel. ,, Cože? Co teď děláme? Celou dobu jsem byla mimo a teď nevím co mám dělat." pomyslela jsem si v hlavě. ,, Pane učiteli, mohu to vypočítat já?!" vykřikl Kou. Postavil se, zamířil k tabuli, vzal do ruky křídu a začal řešit příklad, který jsem měla udělat já. ,, Všiml si snad, že jsem celou tu dobu myslela na něco jiného?'' řekla jsem potichu sama pro sebe. Když jsem se podívala zpět na tabuli, Kou už měl příklad vyřešený, a byl správně. Sedl si zpátky do lavice. Nevěděla jsem, jestli mu mám poděkovat teď, nebo potom. Ale pak jsem si řekla, že mu poděkuji po škole.
