Nemilován

3. kapitola

Den již uplynul od Thorovi návštěvy Lokiho komnat. Loki se stále nemohl smířit se ztrátou vlastního otce nahrazeného tímhle podvodníkem, jenž si přivlastňuje zásluhy ostatních. Každý den ho chodila navštěvovat další zrádkyně jenž se považovala za jeho matku. A včera byl informován že jeho komnatu navštívil jediný normální člen téhle proklaté rodiny. Vždyť on o tom taktéž nevěděl a proto se mu jediný nezhnusil. A nebo to si alespoň Loki myslel. Každou minutu strávenou v téhle komnatě využil k používání svých kouzel na osvobození, ale Friga má přece jen více moci když začarovala jeho ,,Vězení". 

Téhož dne k němu zase přišel Thor a nemyslím si že za své chování by se neměl lišit od Ódina. Seděli spolu na na zemi jako dne předešlého jen s tím rozdílem, že dnes se rozpovídali. Mluvili o včerejším incidentu, o životě.. a s postupem času se jejich rozhovor stočil k jejich dětství. 

,,Jo to byla vážně zábava," poznamenal Thor když si dopověděli historku o tom jak společně se Sif  ukradli ze stájí koně a proháněli se s nimi po městě. ,,A nebo to jak jsme hráli na schovávanou a-" byl přerušen bratrovou udivenou námitkou. ,,My jsem si ale nikdy na schovávanou nehráli." Blonďák se na černovlasého zamyšleně koukl a pak se pousmál. ,,Ale ano bratře, což pak si nevzpomínáš? Bylo to tenkrát jak jsem se zatoulali až to do místnosti, kde měl otec uschovány své válečné kořisti," vyprávěl nadšeně. Loki si však nemohl nic takového vybavit. Kdy, kde a jak se to stalo? Ptal se v myšlenkách sám sebe. ,, A ty si se potom octl u té modré zářící věci, přesně nevím co to bylo, ale pocházelo to z Jotunheimu. Pak ses toho dotkl a-" najednou se zarazil a pohlédl z okna na němž se usadilo několik sněhových vloček.  Sníh, Jotunheim, Mraziví obři, hra na schovávanou, Loki, najednou to začalo dávat smysl. Thor vyskočil na nohy a oči třeštil na Lokiho, který seděl stále na zemi, ale už se také pokoušel zvednout. 

,,Ne! Zůstaň tam kde si, nezvedej se a seď," křikl Thor couvající blíž k oknu. ,,Teď už mi to dává smysl," zamumlal si sám pro sebe blonďák když hmátl po petlici. Okno se se skřípnutím otevřelo a místnost ovanul chladný vzduch s nímž přišli i sněhové vločky. Vločky zavířili vzduchem a při dopadu na zem se rozplynuly jako pára nad hrncem. ,,Loki..," šeptl Thor stále stojící u okna, vzpamatovávajíc se z přívalu nových informací , ,,pojď sem," dokončil a svou ruku natáhl směrem k bratrovi. Loki se nemotorně zvedl a kymácivou chůzí přešel k blonďákovi. ,,Teď mě dobře poslouchej," napomenul černovláska druhý z chlapců. ,,Musíš odsud pryč, co nejdřív. Uteč z paláce, vem na sebe podobu nějakého poddaného a dostaň se k Bifrostu. Tam na tebe budu čekat já a pokusím se tě odsud dostat," vysvětloval ve spěchu Thor a už vystrkoval Lokiho ven z okna.

Loki byl velmi zmatený a ani nepochopil o co tu jde, ale poslušně plnil rozkazy svého- sic nevlastního- bratra. Vzal na sebe cizí podobu a rychlím krokem mířil k Bifrostu, přesně tak jak mu řekl bůh hromu.

Thor již stál na místě setkání, netrpělivě vyhlížejíc bratra a koutkem oka i omráčeného Heimdalla. Konečně se v dáli objevila postava mladého muže, který byl ve vteřině obklopen zelenou září a objevil se opět Loki ve své normální podobě. Černé kadeře mu vláli okolo obličeje, jak ve spěchu běžel k pozlacené kouli jenž ho dokázala přenést na jiné místo. Během několika vteřin se Loki octl u syna Ódinova, který ho chňapl za ruku odhodil ho o kus dál a mířil si to k zlatému meči jež byl spouštěčem samotného Bifrostu. Nežli se stačil černovlásek jen vzpamatovat, už Thor zasunoval meč na své místo a Loki byl vtažen do víru energie...

Hai lidi! Snad se kapča líbila, pokud chcete zanechte vote, comm.  

S touhle kapitolou mi hodně pomohla Laufeyson. Takže díky kolegyně!

Bai!

Ta_co_miluje_Lokiho