My ženy neustále řešíme, jak vypadáme. Hlídáme si, kolik toho sníme, neustále si měříme naše špíčky, a pořád dokola se vážíme. Když přibereme kilo, myslíme si, že svět se zhroutil a my už navždy zůstaneme sami. Stejnak uvnitř sebe každá víme, že i kdyby jsme zhubli 10 kilo, nikdy to nebude dost. Protože vždy existuje někdo, kdo nám bude závidět a tak nás bude urážet a bude s námi manipulovat. A my jako důvěřivý lidi mu na to skočíme, a tak budeme i nadále nešťastný a přestaneme jíst úplně.
Někomu to přijde, jako to nejlepší řešení, no přece když nejím, nemůžu přibrat. No vlastně je to pravda, ale víte, že když tělo přestane pálit tuky, začne rozkládat svaly a tkáně? To opravdu není dobré! Na tohle lidi i umírají! Zemřou vlastně na nelásku k sobě a kvůli pocitu, že si nezaslouží jíst. To právo má každý!
Moje nechuť nevznikla ani záměrně. Když jsem se dostala do nemocnice, tak jsem tam nic nejedla, ne proto, že bych nechtěla, ale nechutnalo mi to. Když jsem ale přišla domů, už jsem neměla potřebu jíst. Zapomínala jsem obědvat, večeřet, svačit...nic jsem nepotřebovala. Ani jsem si toho nevšímala, jenom jsem měla vždycky hrozný pocit, když jsem viděla jídlo, chtělo se mi najednou zvracet. Vlastně jsem nejedla ani kvůli bolestem, které jsem měla, protože v naší nemocnici jsou naprosto debilní doktoři, takže mi to jenom zhoršili. No a pak mi to došlo, došlo mi, že za den sním tak jedno hlavní jídlo a to je vše. Víte co je ale strašný, že já z toho měla radost. Začala jsem to dělat záměrně s cílem, že aspoň něco zhubnu a pak se vrátím k normálu. Trvalo mi délel, než mi to tak nějak docvaklo, že to nedělám pro sebe...ale kvůli ostatním a já to nechtěla dělat kvůli nim, chtěla jsem jíst a chtěla jsem být zdravá! Začátek byl nejhorší, protože všechno, co jsem snědla, chtělo hned ven. Musela jsem si dávat hrozně malé porce a postupně je zvětšovala do nějaké normální velikosti. No a pak se to naštěstí vrátilo téměř k normálu.
Hrozně dlouho, už bojuji s pocitem, že jsem tlustá. V tomhle nikdy nedokážu poslechnout ostatní, a tak si jdu za svým. Sice mi moje srdce říká, že jsem v pořádku a že jsem překrásná bytost (to jsou všichni), ale můj mozek a trochu i rodiče mají jiný názor. A tak jsem nešťastná z toho, že se nedokážu přijmout taková, jaká jsem. Ale snažím se to změnit! Chci být zase ta malá roztomilá holčička, která se pořád směje a miluje život. Chci se mít ráda a chci mít ráda i všechny ostatní. Chci přestat poslouchat lidi, kteří mi říkají, jaká musím být a co mám dělat. To já budu ta šťastná, ne oni!
Takže každičký den na sobě pracujte. Každý den, když hledíte do zrcadla řekněte si, co se vám na sobě líbí a řekněte si, že jste úžasná bytost, protože to tak je! Zapisujte si své pokroky k šťastnějšímu já a buďte na sebe hrdí. Nezapomínejte jíst a to s chutí. A hlavně mějte se rádi a buďte pyšní na to, jaký jste! Každý jsme originál a nezáleží, jestli máme pár kilo navíc...všechno je uvnitř nás a v našem přemýšlení.
Otázky :
Prošla sis anorexií nebo bulimií?
Tím čím jsem si prošla, bych nenazvala ani jedním, takže ne.
Co si celkově o tomhle všem myslíš?
Myslím si, že to je strašně smutné, že si někteří lidé takhle ubližují. Je příšerné myslet si o sobě jenom to nejhorší a tak začít dělat všechno tohle. Nejvíc mě štve, že my za to vlastně ani nemůžeme, že to v nás vznikne tahle myšlenka...za to všechno může naše okolí a tím myslím všechno (lidi, pocity, nemoci, všechno okolo nás). Myslíme si, že musíme být perfektní a že musíme splňovat všechny výpočty, tabulky a měřítka....BLBOST!
Přestaňte řešit kila, každý záhyb a nějaký malý špíček. Protože o tomhle život není...je o všem ostatním, ale ne o tomhle! Všechno je to jenom o vás...to vy se musíte přijmout! To vy se musíte mít rádi! A to vy všechno dokážete sami!
________________________________________________________________________________
Tak jak se líbí další díl? Máte s tím nějaké zkušenosti? A co vy...přijali jste sami sebe?
Musím se omluvit, že si nejspíš dám tento týden pauzu...musím vstřebat nějaké věci a vzpamatovat se ze všeho dění teď. Dnes vám dám dva náměty na další díly, tak mi na oboje napište otázky a napište i kterou byste chtěli víc nebo dřív! První jsou noční můry a ten druhý je zamilovanost :)
Těším se na vás u další kapitolky, tak Zatím... :)))
YOU ARE READING
Život plný problémů
SonstigesNaše existence je někdy opravdu těžká. Každý má s něčím problém a nikdo neví jak ho řešit. Ale všichni jsme jen lidé a jenom naše kroky určují naší budoucnost. Všechny teorie, domněnky, názory a příklady ze života.