Opilé Vyprávění O Historii ✅

Loučením v královském stylu

Nechápete proč zrovna tento obrázek? Just you wait...

Když se malíř dostavil, král mu barvitě popsal, jak přesně má obraz vypadat a jaké detaily mají být rozhodně zvýrazněné. Poté se doprostřed oné šílenosti postavil, zaujal pózu vskutku epickou tak, jak to jen pravý aristokrat dokázal vyšvihnout. Nu a pan umělec mohl začít s uměleckým dílem století... Co století! Tisíciletí!"

"Nutno dodat, že portrétista si byl jistý, že tohke všechno se mu rozhodně jen zdá, neboť realita nemůže být tak děsivá. Avšak z jeho omylu ho vyvedlo jedno z  panovníkových prohlášení uprostřed malování. Naše Veličenstvo, jenž usilovně po dobu jeho pózování přemýšlelo, se rozhodlo, že není lepšího nápadu, než ubohého Američana poslat v tomto stavu zpět do jeho domoviny s velkou dávkou právě 'uvařeného' pudinku. Vskutku děsivé ale bylo, že majestátní pudink vypadal, že loď ani nebude k odvozu potřeba, protože mu co nevidět narostou nohy a on si tam dojde sám."

"A neboť jeho Výsosti tento nepochybně geniální a bezchybný plán nikdo nerozmluvil, také proč by to někdo dělal že ano, tak Jiřík učinil, jak si usmyslel. Když byl obraz domalován, což mohlo být i několik hodin, byla už úplná tma. Tma jenž měla jediný důvod a sice ten, že nikdo jednodušše nedošel rozsvítit ale tak což. Alespoň mělo malovací sezení/ležení v mdlobách/stání v epických pózach tu správnou atmošku. Jirka si nakázal, ať mu malbu okamžitě zarámují a připraví ji na naložení na loď společně s pudinkem v barvách Ameriky, který zatím již vylezl ze své formy. Ten se o svoje naložení ale rychle postaral sám, neboť na svých zakrsých sulcovitých nožičkách jednoduše odkráčel. O dopravení a zabalení Hamiho se měl v plánu postarat osobně."

"Hamilton, který se bohužel neprobudil ze svého otřesu, neměl o celé situaci ani tucha. Což ve výsledku pro jeho dušení zdravý bylo jedině dobře. Pokud by tušení měl, určitě by udělal vše, co je v jeho trpasličích silách, aby tomuhle ohavnému činu zabránil.

George, který si nechtěl umazat své krásné ručičky, mávnul několikrát vařečkou v naději, že Alex vzlétne a dopraví se na loď sám... Bude se divit, ale nestalo se tak."

"Jižík tedy zahodil vařečku, strhl rudý závěs z okna a zaroloval Alexandera do onoho obřího červeného kusu látky se zlatými bambulkami na konci. Stále zde ale zůstával problém s dopravou na loď, aniž by se Georgey neunavil z těžké fyzické práce.